Kostel a v něm jablečné vitráže. Univerzita proměnila barokní chrám v galerii

Monumentální prostory bývalého jezuitského chrámu Zvěstování Panny Marie v Litoměřicích zaplnila výstava Severočeské galerie výtvarného umění nazvaná Kraj bez kraje. Vystavují zde studenti, absolventi či pedagogové z ústecké UJEP. „Galerijní prostor tohoto kostela je nádherná výzva,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz kurátorka Adéla Machová. Výstava trvá do 27. září.

Jak se vám pracovalo s tímto zajímavým, ale monumentálním prostorem litoměřického barokního chrámu?
Galerijní prostor tohoto kostela je nádherná výzva. Mám ráda, když výstavní prostory nejsou jen bílá krychle, a velice ráda pracuji s prostředím, jež není jen klasická galerie. Tato barokní stavba, která má svou historii a genius loci, nás hodně inspirovala a chtěli jsme tento prostor do výstavy doplnit. Například student David Mach reaguje svými kovovými objekty právě na architektonické prvky, které zde najdeme. Pozorný divák tak může objevit řadu detailů tohoto nádherného prostoru.

14 fotografií

Mohla byste výstavu Kraj bez kraje krátce představit?
Tato skupinová výstava se zaměřuje na téma kraje a krajiny, avšak ne jenom z klasického pohledu, jak krajina vypadá. Snaží se otevírat horizonty krajiny a prostředí, ve kterém žijeme a fungujeme. Uvažuje o tom, jak na nás toto prostředí působí, jaká je jeho estetická kvalita nebo kvalita, která nám dává nějakou další myšlenku a posunuje nás v našem osobním fungování a obývání tohoto prostoru.

Práce kolika vystavovatelů si zde mohou návštěvníci prohlédnout?
Pro výstavu jsme vybrali 39 vystavujících. Čtyři z nich jsou pedagogové ateliéru Přírodní materiály a ateliéru Objekt – prostor – akce. Dále jsme pozvali čtyři naše absolventy. Zbytek, tedy 31 autorů, jsou naši studenti.

Vystavená díla se zabývají třemi tématy, můžete je přiblížit?
Témata se cyklí kolem toho, jak se krajina proměňuje, jak vypadá, jakou má historickou nebo environmentální paměť. První téma je klasické zobrazení krajiny v nějakých aktuálních problémech nebo aspektech, ve kterých se nachází. Druhým tématem je vnitřní krajina, tedy například to, jak nás ovlivňuje či formuje místo, kde vyrůstáme nebo kde pracujeme. Třetím tematickým celkem jsou vztahy k výstavnímu chrámového prostoru, který s sebou nese svou symboliku. Například student Václav Toman vytvořil sádrové anděly, kteří evokují skutečnost, že baroko, ačkoli je okázalé, nádherné a zlacené, má ve svém základu hutný materiál. Toman to u svých andělů odhaluje použitím sádry a kartonu, které tvoří základ, na nějž by teprve následně měly přijít další vrstvy dávající tvář celému dílu.

Řada vystavených děl pracuje se symbolikou, mohla byste představit ještě nějaké další?
Velmi zajímavým projektem, který se stal velkou výzvou, je dílo Veroniky Lehečkové nazvané Světlý les. Jedná se o vitráž z jablečného papíru. Použitá jablka pocházejí z Českého středohoří. Ze zbylého materiálu autorka vyfiltrovala mošt, který pak na vernisáži nabízela návštěvníkům. Toto je vnímání, které mám u studujících ráda, tedy že přemýšlejí i nad důsledky toho, jakým způsobem téma krajiny zpracovávají.

V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem nyní probíhá výstava nazvaná Říp: kontext a současnost, kde se řada autorů věnuje environmentálním tématům. Lze toto zaměření pozorovat i na této výstavě?
Roudnická výstava je také výstava našich studentů. Zde jsme však více cílili na prostředí, které nás formuje a ovlivňuje. Environment zde akcentuje jen několik děl, například Environmentální zpovědnice Miriam Janáčkové nebo akustické dílo Jana Krtičky nazvané Volání, které se věnuje historické a akustické paměti. Můžeme z něj slyšet, jak volá místní kopec Radobýl, a prožít si tuto zvukovou stopu.