Hody, ale ne food festival, říká bohemista o jubilejní Šrámkově Sobotce

Sobotka na Jičínsku je tento týden hlavním městem češtiny. Zákoutí mateřského jazyka zkoumá festival Šrámkova Sobotka už 70 let. Podle literárního historika a bohemisty Jana Bílka se český jazyk dokáže vypořádat s ostřelováním anglickými výrazy stejně dobře, jako v minulosti čelil ruštině či němčině.

„Jde spíš o druhou stranu mince, jestli jsme ještě ochotní si připouštět, že se přes jazyk identifikujeme jako Češi,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz člen přípravného výboru přehlídky, historik a bohemista Jan Bílek z Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Šrámkova Sobotka je podle něj festivalem mateřštiny, který zkoumá jazyk, řeč i literaturu. Letos se zaměřuje na téma hostiny, která nakrmí nejen tělo, ale i ducha.

Dostává dnes čeština lidově řečeno na frak?
Často o tom v rámci akademické složky festivalu vedeme debaty a k jednotnému názoru jsme nedospěli. Čeština je však pružná a má schopnost vstřebat nával anglicismů, jako kdysi vstřebávala tlak ze sovětského prostoru a předtím z Německa. O to se jazykovědci a bohemisté nebojí. My sami si však děláme na češtině násilí tím, jak řídíme českou vědu. Je k uzoufání, že český kafemlejnek nezohledňuje fakt, že čeština zajímá jen velmi málo lidí a nemůže v hodnocení konkurovat oborům, jako je genetika, které zajímají celý svět.

Sedmdesáté výročí přehlídky vzbuzuje otázku, jestli je v mateřštině stále co objevovat.
Nepochybně. Od začátku 60. let, kdy se přehlídka z úzkého zaměření jen na Fráňu Šrámka začala zabývat všemi tématy, která náleží k mateřštině, získala si velkou prestiž. Zabývala se tématy jako umění řečnit nebo „A přece klasikové“, které tehdy zaujaly nadšené pedagogy, již tvořili jádro návštěvnického publika. To pokračuje dodnes, protože téma mateřštiny je nevyčerpatelné, pokud se jí jako Češi nezřekneme a pokud nás bude dál identifikovat.

Proč je festival právě v Sobotce, když tu rodák Fráňa Šrámek dlouho nepobyl?
Narodil se tu v roce 1877, ale pořádně ani nezačal chodit do školy, neboť jeho úřednická rodina byla s kariérním postupem překládána, jak to bývalo za Rakouska-Uherska zvykem. Vyrůstal v Písku, maturoval v Roudnici, pak žil v Praze. Ale už za studií se sem vracel k babičce a za první republiky se sem přestěhovala jeho ovdovělá matka, za níž jezdil. V té době už měl za sebou první vydání Stříbrného větru, což byl opravdu kultovní román první půlky 20. století, a také své básnické sbírky Splav, která stejně tak zasáhla širokou veřejnost. U maminky našel příjemný letní byt a zdejší studenti ho požádali, zda by s nimi mohl nacvičovat divadlo. Uváděl tady jak své hry, tak i hry cizí a tím vznikla tradice studentské skupiny kolem básníka. Když zemřel, jeho družka Milka Hrdličková-Šrámková v Sobotce v souladu s jeho vůlí zakoupila dům, kterému se říká Šrámkův dům, ustavila v něm jeho muzeum a přestěhovala do něj větší část jeho literární pozůstalosti, rukopisy, korespondenci či fotografie. Zároveň chtěla, aby muzeum žilo, a tak v roce 1957 uspořádala první ročník Šrámkovy lyrické Sobotky. Postupně se festival rozšířil na celý segment mateřštiny, což mu dává ohromnou životnost.

I v dnešní době, kdy lidé tráví čas spíše s obrazovkou než s knihou?
Určitě. V Sobotce se sejde nějakých 200 až 300 registrovaných účastníků, kteří mají zájem o přednes, prózu a poezii, což je jádro festivalu. Vzhledem k tomu, že náš největší sál má kapacitu 250 míst, myslím, že nabídka poznání, vzdělávání i zážitků je stále aktuální. Jde především o komunitu a úžasnou atmosféru, která se tu vytvoří a za kterou se sem lidé na začátku prázdnin rádi vracejí. Někdo tu opravdu prožil celý život, začal sem jezdit ve dvaceti a dnes mu je k devadesáti.

Mozart i Kingdome Come. Festival Za poklady Broumovska láká širší publikum

Režisér Radovan Lipus říká, že Sobotka je hlavní město prázdnin. Co znamená pro vás?
Pro mě je to domov, protože ze Sobotky pocházím, a prázdniny. Během léta, když máme na fakultě volno, se sem rád vracím. Šrámkova Sobotka je poměrně unikátní, není to ani přehlídka divadla, ani čistě literatura… My opravdu nejsme jedním z mnoha hudebních festivalů, ani jedním z mnoha divadelních. V podtitulu máme vymezení: festival českého jazyka, řeči a literatury, neboli festival mateřštiny.

Jak si to máme přeložit?
Jazyk, jde o jazykový systém, i tomu se při festivalu věnujeme. Literatura, to je celkem srozumitelné, jde o krásné písemnictví, a řeč, to je vlastně ozvučení uměleckého textu. Festival se soustředí právě na to, čemu se říká recitace nebo přednes. To je naše rodinné stříbro. Dílny uměleckého přednesu tu vedly a vedou osobnosti jako Aleš Vrzák, šéfrežisér Českého rozhlasu a další. Ukazují, jak zaujmout posluchače jen svým hlasovým projevem, když ozvučuji nějaký umělecký text.

Zámeček Humprecht otevřel po opravě, v části komnat jsou ještě dělníci

Jazyk, řeč, přednes… Nepůsobí to poněkud akademicky?
Programově je to nastavené tak, že dopoledne jsou akademické a popularizační přednášky, které se věnují tu literatuře, tu jazyku. Druhá část návštěvníků v té době pracuje v dílnách, jako jsou recitační, překladová, hlasová nebo dramatizace textu. Odpoledne probíhají různá autorská čtení a setkání s tvůrcem – se spisovatelem, básníkem, který dovede jen přes své emoce a mysl vytvořit a pojmenovat slovem realitu, kterou zažíváme. Za desetiletí se tu vystřídala celá řada slavných básníků a spisovatelů. Večer přichází na řadu další linie programu, a to jsou pořady především přednesové, ale také dramatizace textu, divadla a koncerty, případně promítání filmů. To je otevřené opravdu pro širokou veřejnost.

8 fotografií

Tématem letošního ročníku je hostina.
Ale není to food festival. Hostina je mnohem širší pojem než jen jídlo. Obvykle se pořádá k nějaké oslavě, k významné příležitosti. My předkládáme hostinu, která má oblažit duši, tělo a v podtitulu je i to jubileum. Nechtěli jsme stavět výročí jako ústřední téma, to by bylo příliš přímočaré. Budou tu však i pořady, které jubileum reflektují. Například v pátek odpoledne chystáme debatu, kde vystoupí pamětníci, kteří zažili i rok 1957. Budeme pokračovat po dekádách, protože festival se samozřejmě proměňoval, 60. léta byla jiná, 70. a 80. zrovna tak, i divoká 90. léta. Na festivalu je pozoruhodné, že nejenže vydržel na malém městě, ale zároveň si uchoval vazby na všechny bohemistiky nejen po republice, ale i v zahraničí. V Královéhradeckém kraji je jediný tohoto typu, ale i celostátně je nejstarším festivalem poezie.

Jak se téma hostina promítá do obsahu jednotlivých pořadů?
Celý festival pojímáme jako hostinu, která je předestřena k myšlenkovým, intelektuálním, kulturním a emočním zážitkům, protože hostina nejsou jen jídla, ale mnohdy i kulturní program. Tím nejdůležitějším na hostině je pospolitost, atmosféra, která se kolem stolu vytvoří. Paní doktorka Naďa Kubů se věnovala hostině na císařském dvoře Karla IV., pan doktor Ladislav Špaček přiblížil prezidentskou hostinu. Oba jsou mimochodem chalupáři z okolí Sobotky.

Vybírali jste i literární pořady s tematikou pokrmů?
Přesně tak. Měli jsme tu přednášku o Fuksově Vévodkyni a kuchařce, manželé Schreiberovi měli ve čtvrtek přednášku k tradicím české kuchyně, kde se dotkli Rettigové a dalších slavných kuchařů a kuchařek. Odpoledne jsou scénická čtení tematicky vytvořená jen pro Sobotku - Hlad, Hody a Kocovina. Večer bude třeba divadelní představení Kuchařka pro disidenty.