Toužila po vlastní maringotce, inspirovala se u kočovníků. Dnes je vyrábí na zakázku
Z touhy po vlastní maringotce se v průběhu let vyvinul vlastní byznys. Dnes Kateřina Hadravová vede firmu, která se zabývá návrhem a kompletní realizací těchto mobilních domků. „Češi si je nekupují proto, že by potřebovali obyčejnou boudu na nářadí, ale chtějí místo, na které se budou těšit,“ říká Hadravová v rozhovoru pro iDNES.cz.
S maringotkami už podnikáte několik let. Má tento příběh nějaké milníky?
Podnikat jsem začala v roce 2008 krátce po narození prvního dítěte. Od té doby přibyly další dvě děti, což jsou asi ty nejzásadnější milníky. Jako u mnoha žen ani u mě totiž nešlo být úplně na mateřské v pravém slova smyslu. Dvě mateřské jsem v podstatě strávila prací, snažím se všechno skloubit, jak jen to jde. Naštěstí máme pomoc v rodině, takže to funguje.
Už v začátcích jste se jezdila za maringotkami inspirovat do Anglie a Francie. Co jste tam zjistila?
Pro mě je důležitý celkový kontext maringotek v českých zemích. To, že jsem jezdila za inspirací do zahraničí, přišlo v době, kdy u nás v podstatě žádné tiny houses ani podobné projekty neexistovaly. Dnes už je ten trh mnohem rozvinutější, ale tehdy, když jsem se do toho chtěla pustit a vlastně jsem nevěděla, jak na to, to pro mě byl jediný zdroj inspirace.
Kateřina Hadravová
|
Takže vycházíte hlavně z české tradice?
Ano. Máme tady silnou tradici zahrádkářských maringotek a drobné zahradní architektury, kde maringotky vždy hrály svou roli. Navíc jsem vyšla z divadelního prostředí a nechala jsem se inspirovat fascinující historií kočovných loutkářů, pro které byli tyto domky útočištěm a jevištěm. Právě odsud z jihočeského regionu pocházela jedna z nejslavnějších loutkářských rodin, takže to pro mě byl přirozený odkaz, na který jsem navazovala.
Jak se české maringotky liší od těch zahraničních?
Angličané pracují s noblesním, jednodušším, ale velmi elegantním stylem, zatímco Francouzi mají maringotky mnohem zdobnější a barevnější. Přesně takové ty, které si většina lidí představí pod pojmem cirkusácká maringotka. Tehdy mi to připadalo jako něco velmi vzdáleného. Dnes už ale můžu říct, že jsme si našli vlastní cestu. Naše maringotky tak nevypadají ani jako staré české, ani jako ty francouzské. Mají zkrátka svůj vlastní, osobitý design.
Funkčnost vyhrává nad romantikou
Jak taková maringotka vzniká?
Celý proces většinou začíná nějakou touhou nebo konkrétní potřebou zákazníka. Ještě než se vůbec začne vyrábět, přijde zadání. Ptáme se, k čemu má maringotka sloužit. Každý zákazník ji totiž potřebuje pro něco jiného. Někdo ji chce jako zázemí na zahradu, jiný jako další místnost k domu, pracovnu, knihovnu nebo třeba dílnu. To je úplně první krok.
Co následuje potom?
Pak už přichází samotná výroba. Za ty roky už na to máme vlastní systém. Základem je železný přívěs, tedy ocelová konstrukce na kolech. Na ni stavíme kompletně novou zateplenou dřevostavbu, v podstatě malý domek. Součástí je elektroinstalace, vodoinstalace, spotřebiče, vestavěný nábytek, koupelna, sprcha, toaleta, komín nebo třeba i fotovoltaika. Celý proces je vlastně výsledkem práce mnoha lidí a různých řemeslných profesí.
Jak dlouho trvá postavit jednu maringotku?
Doba výroby se pohybuje přibližně mezi dvěma a šestnácti týdny podle náročnosti konkrétní stavby. Ale standardně jde zhruba o čtyři až osm týdnů.
Glamping už nepofrčí jako dřív, myslí si zakladatel Amazing Places |
Když to tak popisujete, vyplývá mi z toho, že maringotka už dnes může být vlastně velmi komfortní a luxusní záležitostí.
Je to tak. My se už od začátku nesnažíme dělat nejlevnější maringotky, ale ty nejkrásnější. I materiály vybíráme tak, aby nám samotným dělalo radost s nimi pracovat. Chceme používat kvalitní, masivní dřevo a obecně materiály ve vyšším standardu, aby výsledkem bylo něco, co působí krásně a je na tom vidět dobře odvedená práce. Samozřejmě je možné postavit maringotku i levněji, ale když chcete například kvalitní modřínovou fasádu a dubovou podlahu i nábytek, tak se to do ceny promítne.
Co dnes Češi od maringotky chtějí?
Nekupují si ji proto, že by potřebovali obyčejnou boudu na nářadí, ale chtějí místo, na které se budou těšit. Myslím, že v dospělosti už si nekupujeme tolik věcí, ze kterých máme opravdovou radost, a právě tohle bývá jedna z nich. Češi obecně chtějí, aby maringotka byla útulná, pohodlná a aby v ní měli všechno, co potřebují. Alespoň tak to vnímám u našich zákazníků. Počítají s tím, že prostor bude omezený, ale zároveň bude plně funkční.
Takže praktičnost, žádné romantické představy o pobytu v maringotce.
Ano, maringotku si podle mě nekupují s představou, že v ní budou trávit veškerý čas. Naopak. Lidé ji chtějí jako zázemí k tomu, aby mohli být venku. Aby si tam mohli obstarat základní věci, případně se schovat, když je potřeba. Ale primárně chtějí trávit čas v přírodě. A to je podle mě něco, co Češi mají v sobě zakořeněné. Navazuje to právě na tradici zahradních maringotek. Vždycky sloužily hlavně k zahradničení a jako místo, kam si člověk mohl na chvíli zalézt, odpočinout si nebo se těšit pohledem do své zahrádky. Mělo to svůj praktický důvod, i když dnes jsme tomu možná dali trochu romantičtější nádech.
Jen láska nestačí
Máte za sebou nějakou velmi originální realizaci?
Teď například vyrábíme jednu maringotku jako součást minigolfové jamky. Oslovila nás galerie pro děti Sladovna v Písku, abychom se zapojili do společné výstavy, kde každý autor navrhuje jednu jamku. My tedy vytvoříme maringotku, do které se bude míček trefovat. Pro nás je nicméně každá maringotka něčím nová a specifická. I když chápu, že pro člověka, který tím nežije, to nemusí být na první pohled tak rozdílné.
Přichází zájem o maringotky i ze zahraničí?
Pravidelně vyrábíme lesní školky pro Německo a naše maringotky vozíme také na Slovensko a do Rakouska. Do budoucna si umím představit, že budeme naše maringotky dodávat v rámci celé Evropské unie. Už teď proto pracujeme na nastavení exportních podmínek.
Architektka vybudovala oázu pod Broumovskými stěnami. Vše začalo maringotkou |
Jak vypadá vaše vysněná maringotka?
Moje vysněná byla samozřejmě ta úplně první, která byla krásná, ale určitě neměla takovou řemeslnou kvalitu jako ty, které vyrábíme dnes. Tehdy jsme neřešili žádné vybavení. Byla dělaná pro mě, úplně jednoduchá, bez elektřiny, bez vody. Taková útulná boudička.
Maringotky jsou dnes v kurzu díky různým portálům s netradičním ubytováním. Co když ale jejich obliba jednou pomine?
Proto stále hledáme nové směry využití. Velký potenciál například vidím v lesních školkách a mobilních učebnách. Nemusí jít jen o samostatné lesní školky, často může být maringotka využita jako doplňková učebna ke klasické škole nebo školce či jako zázemí pro komunitní aktivity. To je model, který je velmi rozšířený například v Německu. Přistavět novou učebnu je totiž legislativně, finančně i časově velmi náročné, zatímco mobilní maringotku lze pořídit rychle, bez velkých komplikací, a kdykoli ji zase odvézt. Za relativně dostupnou cenu tak škola získá plnohodnotný prostor například pro šestnáct dětí. Rádi bychom rozšířili spolupráci s kempy, kde by to maringotkám určitě slušelo. Aktuálně pracujeme na kolaudovatelném domě, který vyrobíme na dílně na klíč a na pozemku už se jen sestaví dohromady. Naší estetiku a výrobní možnosti chceme posouvat stále dál a věříme, že práce bude pořád dost.
Maringotka z dílny Kateřiny Hadravové. Na fotografii je jeden z typových modelů, které její firma vyrábí. (28. dubna 2026)
V architektuře a řemeslných oborech, jako je ten váš, se pohybuje stále poměrně málo žen. Čím si to vysvětlujete?
Je to nesmírně náročná práce, která člověku zabere velkou část mentální i fyzické kapacity. A vedle toho řešíte spoustu dalších věcí. Dnes už jsem například stihla odvést syna na kroužek, za chvíli pro něj pojedu znovu, mezitím budu vyzvedávat další dvě děti a zároveň mám celý den plný pracovních povinností. Navíc nestačí mít jen cit pro harmonii a design. Musíte rozumět i všem technickým věcem kolem, přes materiály až po technologické detaily výroby. Proto se snažím obklopovat lidmi, kteří jsou šikovnější a chytřejší než já.
Na stavbě jsem byla jediná žena. Projekt vznikl na terapii, vypráví architektka |
A daří se to?
Snažím se, aby lidi, kteří tu pracují, dělali to, co je baví a byli v tom dokonalí. Pozoruji chod na dílně a vnímám, kdo má na co talent. Někdo se hodí spíše na výrobu hrubé stavby, kde je vidět jak rychle dílo roste a někdo má rád práci s detaily a precizní usazování nábytku. A pak je spoustu lidí okolo výroby, kteří musí vytvořit projektovou dokumentaci, připravit výrobu, objednat a naskladnit materiál, vést účetnictví a uklidit. Takže se to daří. Ale samozřejmě, nestačí dělat práci jen s láskou. Musíte obstát i na trhu. Když už jednou budujete firmu musíte ji stále opečovávat a nesete i odpovědnost za lidi, kteří pro vás pracují.
Zní to náročně. Nelitujete, že jste si vybrala zrovna toto řemeslo?
Vůbec! Naopak si troufnu říct, že je na našich maringotkách poznat i určitá ženská ruka. Když se člověk rozhlédne kolem sebe, vidí spoustu architektury, která je funkční, strohá, jednoduchá, maximálně efektivní a často i co nejlevnější. Ale těch opravdu milých, promyšlených a esteticky příjemných věcí už tolik není. A když už podobný přístup někdo nabízí, bývá to často fyzicky velmi daleko. Já se proto snažím vytvářet něco, co bude krásné, promyšlené a zároveň vyrobené v Čechách.
Další zprávy
Tonutí nevypadá jako ve filmu, varují odborníci. Radí, jak úmrtí ve vodě předejít
Odborníci varují před novým fenoménem. Děti vraždí pro zážitek i respekt v partě
Evropa mění pravidla ESG reportingu, cíl zůstává. Firmy mají vykazovat, jak ovlivňují své okolí
Právě vysíláme
