Tonutí nevypadá jako ve filmu, varují odborníci. Radí, jak úmrtí ve vodě předejít

Sedmiletý Matěj se ve vodě nejraději potápí. Plavat podle svých slov umí „trochu“. Jeho šestiletého kamaráda Maxe zase baví plavat pozpátku. „Naučil jsem se to už ve třech letech a sám,“ chlubí se. Přiznává ale, že z hluboké vody má stále respekt. Kdyby ale viděl někoho tonout, věděl by, co dělat. „Zavolal bych plavčíka. Ten by pro něj doplaval a pomohl mu,“ odpovídá bez váhání.

Jenže spoléhat se jen na plavčíky nestačí. Dvakrát tolik to platí u rodičů malých dětí. „Opravdu je důležité mít dohled nad vlastními dětmi,“ upozorňuje spoluzakladatel plavecké školy ZŠ PRO DĚTI Marcel Valouch.

Připomněl přitom případ, kdy si babička nevšimla, že se jedno z jejích vnoučat potopilo pod hladinu. Dítě zachytila až instruktorka školy, která náhodou procházela kolem bazénu. „Přestože byl na místě plavčík, v kritické chvíli zpanikařil a nebyl schopný zahájit resuscitaci,“ podotýká. Vytrhl mu proto holčičku z ruky a záchranu převzal.

13 fotografií

Jeho kolega Omar el Karib zdůraznil, že u podobných případů rozhodují sekundy. „Dítě se u vody může dostat do problémů velmi rychle a často i velmi tiše. Nejde jen o to, zda umí plavat, ale hlavně o to, jestli je u něj dospělý opravdu přítomný a schopný reagovat,“ tvrdí.

Lidé jsou podle něj často ovlivněni situacemi z filmů, kdy tonoucí zoufale kope kolem sebe a křičí o pomoc. Realita je však mnohem nenápadnější. Dítě – ale i dospělý – většinou jen tiše sklouzne pod hladinu a během několika chvil zmizí z dohledu, aniž by okolí cokoliv zaregistrovalo.

To nejhorší? Rodiče na lehátkách

S tím souvisí i běžná letní praxe, která se objevuje téměř na každém koupališti nebo u bazénu. Rodiče leží na lehátkách, zatímco si děti hrají ve vodě o několik metrů dál. Tento „klidový režim“ je podle zakladatelů projektu, který se zaměřuje na plaveckou výuku dětí a pořádá také plavecké školy v přírodě, vůbec ta nejnebezpečnější varianta.

Dospělý má totiž podle Valoucha často pocit, že dítě vidí a má ho pod kontrolou, ve skutečnosti ale pozornost snadno sklouzne jinam, například k telefonu, rozhovoru či pouhému odpočinku. „To nejhorší je falešný pocit bezpečí. Rodič si myslí, že kdyby se něco dělo, okamžitě to pozná,“ dodává. Během léta případů utonutí tradičně rapidně přibývá, plavecká škola proto představila pět základních pravidel, aby si i rodiny s dětmi mohly prázdninový pobyt u vody užít naplno a hlavně bezpečně.

Rukávky a kruhy jsou u vody zlo. Nedá se jim důvěřovat, tvrdí záchranář

„Vždyť má rukávky, nemůže se mu nic stát,“ chlácholí se mnohdy mylně rodiče neplavců. Podle el Kariba jsou ale jakékoliv nafukovací pomůcky určeny především jako doplněk ke hře ve vodě. Rozhodně by na ně nespoléhal. „Akorát vyvolají falešný pocit opory a dohled automaticky sníží pozornost, která je u vody klíčová. Mohou se však kdykoliv vyfouknout, prasknout nebo dítěti sklouznout, rázem pak přestávají plnit jakoukoli ochrannou funkci,“ upozorňuje. Lepší alternativou jsou podle něj pevné plavecké pomůcky, například pásky nebo vesty, které udržují tělo v přirozené horizontální poloze.

Že je dítě plavec, nic neznamená

Kromě nepřetržitého dohledu a správného vybavení doporučují instruktoři ještě několik jednoduchých zásad. Před vstupem do vody by měli rodiče vždy zkontrolovat místo ke koupání, u bazénů především hloubku, u přírodních míst zase dno, proudy nebo překážky pod hladinou. Důležité je také nepřeceňovat plavecké schopnosti dětí. „To, že dítě bez problémů uplave několik bazénů, ještě neznamená, že si poradí v otevřené vodě, kde jsou vlny, proudy nebo nižší teplota,“ tvrdí el Karib.

Pokud už se někdo do potíží dostane, okolí by podle odborníků nemělo jednat zbrkle. „Nejbezpečnější je podat nebo hodit tonoucímu nějaký plovoucí předmět a vytáhnout ho ke břehu. Když se k němu člověk vrhne bez rozmyslu, může ohrozit i sám sebe,“ upozorňuje Valouch.

Záchranáři popsali příčiny tonutí, roli hraje i alkohol. Varují před riziky koupání

Nejpodstatnější je ale co nejdříve zavolat na tísňovou linku 155. „A pokud je nutné zahájit resuscitaci, vyplatí se řídit pokyny operátora. Ten volajícího navede krok za krokem, od kontroly dýchání až po samotné oživování,“ dodává. Právě základní první pomoc poskytnutá včas může totiž rozhodnout o tom, zda se podaří lidský život zachránit.

Do budoucna plavecká škola plánuje edukovat o bezpečnosti u vody i zásadách správného výcviku i mimo hloubětínský bazén, kde nyní své kurzy provozuje. Ve spolupráci se společností Lifesafe připravuje mobilní aplikaci Swimkido, která má rodičům usnadnit výuku plavání i připomenout základní pravidla. Dostupná bude na konci léta. „V sérii lekcí jim ukáže, jak s dětmi správně plavat, jak u nich budovat pozitivní vztah k vodě a jaké aktivity s nimi volit podle věku a schopností dítěte,“ uzavírá Valouch.