Moje daň za slávu se jmenuje tři rozvody, přiznává herečka Veronika Žilková

Má za sebou tři manželství. Ani jedno jí nevyšlo, přesto herečka Veronika Žilková (64) na lásku nezanevřela. Nyní chodí se scenáristou Ivanem Hubačem (73). Nejen o nevydařených manželstvích promluvila v rozhovoru pro iDNES.cz.

35 fotografií

Fotila jste se do kalendáře Anděl mezi zdravotníky. Nyní jste byla sestřičkou, jak se vám to líbilo?
Já jsem fotila už podruhé a vždycky jsou to vlastně trošku bláznivé fotky, což si myslím, že k tomu zdravotnictví patří. Oni samozřejmě rozhodují o životech, ale ty podmínky jsou vždycky trošku bláznivé, takže si myslím, že ty fotky mají hezkou atmosféru. A do zdravotnictví adrenalin patří!

Naučila jste se v životě, že je důležité být kámoška s lékaři?
Jsem vždycky hrozně pokorná a strašně si vážím lékařů. Sama jsem chtěla být lékařka, studovat medicínu. Bohužel je ze mě herečka, omlouvám se. Možná je to pro to zdravotnictví lepší. Ale zase jako herečka aspoň rozdávám smích, což je taková trošku psychiatrie. Doktorů si vážím a pro mě je to úplně nejvíc sexy zaměstnání pro muže.

Ivan Hubač a Veronika Žilková

My jsme se tady potkali i s vaším partnerem.
Ano, jsem tady s panem scenáristou Ivanem Hubačem, svým přítelem. Již rok!

V čem je láska v tomhle věku jiná než za studií?
Za studií je to stejné jako teď. Ale pak jsou mezi tím taková různá manželství a děti. Tak vlastně... trošku je to smutné v tom, že už žádnou budoucnost nemáme před sebou. Že bychom založili rodinu a měli nějaké děti. Ale s tím studentstvím je podobné to, že je to zážitkové. Takže to chození je zážitkové. Dnes jsme třeba byli na dvou zámcích a bylo to super. Jezdíme hodně lyžovat, sportujeme. Zítra budu mít první hodinu tenisu, tak snad nebudu hledat zdravotníky, aby mi ošetřili rameno. Ale je to s tím studentským chozením velmi podobné.

Máte tendence bilancovat s tím, že si říkáte: Jo, kdybych tady ten rozum měla v pětatřiceti, udělala bych tohle jinak?
Určitě s tím obtěžuju Agátu, protože v ní vidím sebe. Jak se příliš honí, příliš se odevzdává dětem, všechno pro děti, na sebe nemyslí. Já jí pořád říkám: Ale víš, co se ti stane? To, co mně. Že ti bude šedesát a zjistíš, že vlastně konečně jsou všichni nakrmení, oblečení, ty jsi všechno natočila, co jsi chtěla, a život je pryč. Jseš stará! Snažím se na ni apelovat, aby byla míň zodpovědná matka, to zní blbě... Ale prostě je potřeba, aby matky taky trochu život žily a nežily furt jenom proto, aby to dítě bylo najezené, oblečené, aby mělo dobré známky. V tom vidím vlastně své chyby na ní.

Veronika Žilková

Jak jste zvládla přežít svůj pomyslný vrchol popularity, který byl až extrém? Protože když se lámala analogová a digitální doba, rok 2000, to bylo Tele Tele, Šípková Růženka, točila jste reklamy, fotila různé projekty, k tomu ještě filmovala mnoho dalšího. Jak se tohle dalo zvládnout? Protože jste byla ještě velmi aktivní maminka.
Ano, měla jsem v tu dobu pět dětí. No právě, že jsem byla jak ta Agáta. Jenom jsem se honila, honila, honila, nespala. Hele, to jsou lži, že se to dá zvládnout. To si tak lidi myslí. Říkají: Jé, ta je dobrá, ta to zvládá. Za tím je mnoho slz, mnoho pláče.

Já teď ve Varech na festivalu kromě toho, že tam jedu na módní přehlídku Martiny Pipkové Loudové, tak tam budu točit dokument pro Českou televizi. Už se vlastně natáčí osm dnů a já pořád nevím, o čem ten dokument točit. Protože si nepřijdu zajímavá a Kordula mi říkala: Víš co, buď zajímavá tím, že řekneš lidem pravdu. Jak je to těžké být slavná a nedat na sobě znát, co si doopravdy myslíš, čím sis doopravdy prošla, a vlastně kolik bolesti za tím vším je.

A má vlastně pravdu. Já sama mám takovéhle dokumenty ráda. Například Michael Jackson. Když člověk najednou vidí, jak měl kruté dětství a kam ho to vyhnalo a že vlastně sláva není zadarmo. Že za tou velkou slávou vždycky je nějaká velká daň. Tak když takhle rekapituluju a přemýšlím o tom dokumentu, a vy říkáte, jak jsem to zvládla... No, tak je za tím velká daň a ta se jmenuje „tři rozvody“.

Nebudeme už dále předbíhat, protože my budeme mít tu možnost si popovídat právě i v těch zmiňovaných Karlových Varech.
Těším se! Bude mi v říjnu 65 a jdu módní přehlídku. Do Varů jezdím od roku 1982. Jsem ještě taková ta stará hvězda. Jak jste zmiňoval ten analog a digitál, tak já jsem ještě z doby, kdy to byl komunistický festival, jednou za dva roky. A když tam přijel mexický film, tak jsme měli pocit, že jsme v Americe.

Byla jsem tam jako herečka, jako studentka, jako soutěžící film, obdržela jsem i cenu, takže i jako výherce. A poprvé tam jedu jako tam jezdí ty osmnáctileté holky, jakože modelka a třeba někoho sbalit. (smích) Já už balit nikoho nebudu! Ale přijde mi to vtipné, že jdu vlastně trošku jako pozpátku.