Lucie Vondráčková: Synové mají velikou toleranci. Vědí, že mají prdlou mámu

Lucie Vondráčková (46) má z manželství s Tomášem Plekancem (43) dva syny. Matyáš (14) a Adam (11) se podle herečky a zpěvačky museli smířit s její vášní pro chůzi. A nejen o tom promluvila v rozhovoru pro iDNES.cz.

55 fotografií

Když se řekne seriál Ulice, ve kterém již delší dobu účinkujete, co vám probleskne hlavou z pozice herečky a z pozice lidí, kteří na vás koukají?
Z pozice lidí nevím. Ale z pozice herečky: texty, texty, texty. Učit se, učit se, pořád texty. Pořád mi takhle jedou, pořád se je učím.

Dostáváte od někoho zpětnou vazbu ze svého okolí?
Tak v diskuzích je toho hodně. (smích) Myslím, že se Ulice řeší hodně a že pořád oslovuje nesmírné množství lidí, což je úplně úžasné. Mám pocit, že to je jediný seriál, kde diváci jsou vlastně takoví moji spolutvůrci, takže je dobré je poslouchat.

Lucie Vondráčková v seriálu Ulice (2023)

Co vás pořád baví na tom, abyste se nezacyklila v roli a nebrala ji jako rutinu? Jak moc prožíváte Soňu?
Ne, to není rutina. Soňa je jedna ze zásadních rolí, které jsem v životě potkala. Baví mě na tom, že scenáristé mi ji házejí pořád do hraničních situací. Takže mám herecky obrovskou možnost si zažít spoustu věcí, které neznám třeba z běžného života, a jsem za to vděčná. Je to bezvadné a je to dobrodružné.

Na sociálních sítích hodně vyskakují videa z minulosti, z devadesátek, z vašich různých show. Co vám probleskne hlavou, když se to k vám dostane po těch třiceti letech?
Já toho moc neviděla asi, takže nevím, o čem mluvíte, snažím se to pochopit. Ale jednou se mi stalo, že jsem byla v restauraci a tam dávali pořad Vyprávěj, který se odehrával v roce 2000. Říkala jsem si: Ty jo, co jsem dělala v roce 2000? Protože já si málo pamatuju, jsem jako Dory z pohádky Hledá se Nemo. (smích) Pamatuju si možná, co bylo včera, ale dál nevidím. A v tu chvíli, kdy jsem se sama sebe na to ptala, tak v tom Vyprávěj jsme měli vystoupení v silvestrovském pořadu. Takže jsem si řekla: Aha! Tak tohle jsem dělala. S Martinem Dejdarem jsme tam tancovali. Moc se do minulosti nevracím, to už se odžilo, a spíš se koukám do budoucnosti. To mám radši.

Lucie Vondráčková

Myslíte, že vaši oficiální autobiografii mají lépe zmapovanou fanoušci než vy sama?
No, to určitě. Často když si na něco nemůžu vzpomenout, tak se jdu podívat a vygooglím to. Fakt spoustu věcí nevím a tím, že se pořád učím nějaké texty a do divadla, tak mám v hlavě jenom je a svoje děti. To je tak všechno, co jsem schopná kapacitně zvládnout. (smích)

V diáři toho máte určitě hodně. Nedávno se objevila zpráva, že nachodíte extrémní počet kroků. Co by se muselo stát, abyste dobrovolně přesedla do auta a všechno postíhala?
Někdy do auta musím, protože máme hodně zájezdů s divadlem. Třeba včera jsme byli v Plzni, takže to bych ještě teď byla na cestě zpátky a už bych nestihla vás ani natáčení. Takže někdy auto je fajn. Mám ráda i MHD. Vždycky jsem jezdila s babičkou metrem a vedu k tomu i svoje kluky. Myslím, že nemáme být zhýčkaní. Ale je dobré chodit pěšky. Mně to přijde, že si vyčistíte hlavu a napadne vás spousta nových věcí. A hlavně si uděláte pořádek v tom, co chcete dál.

Schody, nebo výtah?
Vždycky schody. Dycky Most! (smích)

Lucie Vondráčková se na Instagramu pochlubila svými syny. Starší Matyáš už maminku přerostl o hlavu. (srpen 2026)

I když je to 30 pater?
Tak záleží, co nesete, s kým jdete. Někdy taky udělám kompromis. Ale spíš jedu schody.

Jak jste vlastně naučila svoje kluky, aby vnímali, chápali a tolerovali, jak moc je máma chodící?
Toleranci musí mít velikou. Takže myslím, že jsou dobře připravení pro vztahy, že budou tolerovat všechno možné. (smích) Oni vědí, že mají prdlou mámu. Doma se hodně smějeme. Myslím, že je důležité pro kluky, když se jim směje nějaká žena. Začíná to mámou a pak se jim můžou smát... ne jim, ale jejich fórům! Protože bez toho by to bylo smutné.

Dávala jste si pozor na to, aby byli správně finančně gramotní? Aby do života nešli s tím, že vlastně všechno mají jisté?
Nedostanou vždycky všechno, co chtějí. Je fajn se na věci těšit, vědět, jaká je hodnota věcí. A až začnou pracovat, tak si to vyzkouší sami. Oni si projdou tou pekelnou bránou. (smích) Ale zase nechci jim věci znepříjemňovat. Ono se jim to znepříjemní pak, až budou dospělí.

Lucie Vondráčková v zákulisí finále StarDance XIII (14. prosince 2024)

Co když vám někdo napíše, že jste inspirace nebo dokonce už i ikona?
Jako v čem?

Že máte nějaký status, už máte letitou kariéru, nepolevujete a pořád jedete na maximum...
Mně se líbil rozhovor s Robinem Williamsem, když se ho ptali, jestli si myslí, že už natočil tu svoji zásadní roli. Tu nejzásadnější. To už měl za sebou Tátu v sukni, Krále rybáře a Vietnam. A on řekl, že na ni pořád čeká. Myslím si, že to je úděl herců. Že pořád se těšíme na to, co bude dál, a těšíme se na to, že přijde to nejhezčí a nejzajímavější pro hereckou duši. A že vlastně každé nové je to zásadní.