Schwarzenegger je takový, jak jsem si vysnil, říká Petr Jákl o svém idolu

Režisér a producent Petr Jákl (52) létá mezi Spojenými státy a Českem a připravuje filmy s těmi největšími světovými hvězdami. Na karlovarském festivalu prozradil, s kým aktuálně spolupracuje, kdo ho nejvíc potěšil i jak jeho hektickou práci ovlivňuje jeho manželka.

S režisérem a producentem Petrem Jáklem se shledáváme na 60. filmových Varech. Petře, jak to na vás dýchlo, celý ten šrumec, fanoušci, hosté, to, co se děje kolem?
Mně to přijde fajn. Je to hezký, řekl bych, že stejný jako loňský ročník. Akorát mají teda větší červený koberec, takže tam je změna. Myslím, že tady je to vždy příjemné, taková pohodová atmosféra, takže já mám Vary rád.

Vy jste měl možnost jít úvodní červený koberec. Všechny tam hlásili, ale já jsem zaznamenal, že vás nějak zazdili. Jak se to dotklo vašeho ega?
Ne, vůbec. Já vlastně většinou nechodím na červený koberec. Vždycky jsem chodil zezadu, ale mě vyzvedávalo auto a vezlo mě tam. Říkám: „Tak už mi tady zastavte.“ Já to nemám rád a vždycky jsem chodil zezadu, abych tomu utekl. (smích) Prostě jde to mimo mě.

55 fotografií

Vy se soustředíte na práci, na to, aby byly kvalitní nové filmy, abyste sehnal finance. Na čem momentálně intenzivně pracujete?
Teď dokončuji film, který natáčíme s Woody Harrelsonem a Samem Rockwellem v New Jersey, akorát jsem se vrátil. Dokončil se film s Markem Wahlbergem, který má 4. září premiéru v Americe. Dokončujeme film s Jessicou Albou, který jsme natáčeli v Austrálii. Další film dokončujeme s Anthonym Mackiem, což je nový Kapitán Amerika. Ještě máme jeden horor a dokončuji dokument s Mickeym Rourkem, který teda i režíruji. To mě zaměstnává hodně. No a za měsíc natáčíme další film v Utahu, takže furt se něco dokončuje, začíná, připravuje.

A dokončujeme videohru k Žižkovi, s Michaelem Cainem jako vypravěčem té hry, takže je to všechno možné. Mě baví právě přeskakovat. Já mám rád tu přípravu, a pak mám rád střih. Nemám rád natáčení. To je vždycky za trest pro mě, ale musím to vydržet.

Skočíte si i na plátno? Captain America, to je materiál pro vás. Na vás, když dají oblek superhrdiny, tak si myslím, že by to byl win-win.
(smích) Dokonce jsem něco teď natáčel. Jako jen tady. Takže jsem se dostal i před tu kameru na chvilku, ale bavilo mě to. Byla to změna. Já mám rád výzvy. A je pravda, že všichni producenti, s kterými dělám, říkají: „Pojď, zahraj si tohleto.“ Já říkám: „Ne, já nemám čas, já nemůžu.“ Vždycky se tomu trošku vyhýbám. Může se stát, že mě ukecají někde na nějaké malé věcičky. Časově si ani nemůžu dovolit nic většího. Takže mě to před kamerou baví, ale baví mě to víc za tou kamerou.

Dojatý Jákl, Conanův meč a tříchodové rakouské menu. Jaká byla noc s Arnoldem?

Woody Harrelson a Mark Wahlberg, to jsou velké osobnosti, které mají určitou image. Jaká je realita?
Já musím říct, že většina těch lidí, co jsem takhle potkal, jsou hrozně fajn. Vždycky jsem měl nějaké představy o těch lidech z toho, jak je zná člověk z filmu, z plátna, nebo co lidi povídají a ve finále mě vždycky překvapí tím, že jsou vlastně milí, že jsou normální. Všichni tihle herci a tvůrci, když se k nim člověk chová tak, že jsou to hvězdy, to oni nemusejí. Oni chtějí ten normální přístup a já nikdy nedělal rozdíly mezi tím, jestli někdo něco dokázal nebo nedokázal, tak se se všemi bavím stejně, a to si myslím, že oni cítí. Proto mám s nimi dobré vztahy a jsem schopen je třeba dostat na ty naše filmy, že vezmou tu roli.

Teď například mi udělalo strašnou radost, když jsem se potkal se svým idolem Arnoldem Schwarzeneggerem, že byl takhle úžasný. To mě udělalo strašně šťastným, protože já jsem vyrůstal na jeho filmech a vlastně nějakým způsobem jsem si vysnil, jaký je, a on takový opravdu je. Potkal jsem se s hodně známými lidmi z filmového byznysu, ale tohle pro mě znamenalo fakt nejvíc.

Jste hodně v USA. V kolika domácnostech, vlastně na kolika adresách fungujete?
Mám to tak, že teď jsem docela cestoval. Já cestuju vždycky v zimě, protože zimu tady nemusím. Takže na zimu mám všechny pracovní cesty někam za sluníčkem. (smích) V létě to dělám všechno přes videohovory. Teď jsem byl hodně v New Yorku nebo v LA.

Do LA lítám častěji, protože tam mám většinu byznysu a ty věci se vytvářejí tam. Pak lítám na lokace, kde se natáčí. Takže těch adres je víc. Ale pořád jako doma je doma a v Čechách jsem 90 % času, akorát se stává teď, že odletím na den na schůzku do Londýna. Jestli jedu do Brna nebo do Londýna, musí se to zvládnout za jeden den, maximálně se tam jednu noc vyspím.

Když jste začínal v USA, pletli si vás filmoví kravaťáci s mafií z východu Evropy?
(smích) Hollywood je hodně specifický a kdokoliv přijde do Hollywoodu, tak ho všichni hnedka okradou. Takže to je normální, standardní věc. Hollywoodská mafie funguje fantasticky a tyhle východní mafie tam moc nemají. Jsou tam, ale do toho filmového byznysu je nepouštějí. To je taková trošku jiná sorta lidí, mají svá pravidla. A když člověk nehraje podle jejich pravidel, tak to má docela těžké.

Dostat se dovnitř zvenku je náročné a většinou, když tam člověk přijde, oni z něj hned stáhnou kůži zaživa. Když to přežije, potom teprve může začít po krůčkách stoupat někam dál. Většinou to nepřežijí. Já jsem měl to štěstí, že jsem se vždycky oklepal z toho, že jsem zvyklý z juda prohrávat a dostat přes hubu, tak mě to nesemlelo. A to je, myslím, hrozně důležité k tomu se tam chytit. Přežít ty negativní věci, které si člověk říká.

Manželé Romana Jákl Vítová a Petr Jákl

Jakou zpětnou vazbou, rádcem, komentátorem vašich byznysových i životních záležitostí je vám manželka?
Obrovským. Musím říct, že ona mi otevřela oči v mnoha směrech. Já jsem vnímal svět z takového toho machoidního pohledu, protože kaskadér, judista, samí chlapi, prostě to byl jiný pohled na věc. Ona je ten člověk, který to vnímá jinak, z toho ženského pohledu, s tou lehkostí. Já jsem se za ty roky vlastně naučil mnohem víc přijímat věci, které jsem nedokázal protlačit. Díky tomu, že ona mi tyhle věci ukázala, otevřela mi pohled na tu věc. Hodně moc jsem se od ní naučil přijímat věci, se kterými člověk nemůže nic udělat. To mi hodně ulehčilo život.

Protože ve chvíli, kdy já jsem chtěl mít všechno precizně přesné a nevedlo se to, tak jsem byl úplně v šoku, že jsem to tam nemohl dotlačit, ale tlačil jsem to, jak to šlo. A když se člověk naučí tohle přijmout, tak se mu hrozně ulehčí. Říká si: „S tímhle už nejde nic dělat, tak to prostě přijmu a posunu to dál jiným způsobem.“ Takže já se s ní hodně radím o všech věcech, i když připravuju projekty, i když dělám filmy, tak chci, aby si přečetla scénář a dala mi ten svůj pohled zvenku a musím říct, že mi to hodně pomáhá. Protože ona svět vidí trošku jinak a to je vždycky dobré, mít pohled z jiné strany.