V Americe nikdo neví, kdo je můj táta. Je to osvobozující, přiznává Jakub Mareš

Syn moderátora Leoše Mareše (50) Jakub Mareš (20) studuje ve Spojených státech, věnuje se vrcholově sportu a fotbalem doslova žije. Na akci spojené se startem fotbalového mistrovství světa v pražském Hard Rock Café promluvil pro iDNES.cz nejen o šampionátu, ale také o životě ve stínu slavného otce, studiu v Americe či o tom, jak vnímá proměnu Leoše Mareše v posledních letech.

„Jsem extrémní fotbalový fanda,“ říká s úsměvem Jakub Mareš. Českému týmu věřil, největší favority však viděl jinde. „Nejvíc věřím Francii. To je taková klasika. Hodně silné bude i Španělsko,“ uvažoval před začátkem mistrovství světa ve fotbale.

45 fotografií

Sám se sportu věnuje od dětství a dobře ví, jak náročná může být cesta za úspěchem. „Když mám sezonu, jsem hodně disciplinovaný. Trénuju pětkrát až šestkrát týdně, takže to musím držet na profesionální úrovni. Když je offseason, rád si zajdu s kamarády na pivo. Člověk si musí najít správný balanc,“ vysvětluje syn moderátora Leoše Mareše.

Vedle fotbalu se věnuje také vodnímu lyžování, které ho přivedlo až do Spojených států. „Strašně záleží na talentu. Někdo je nahoře za pár let, někdo si to musí vydřít. Já jsem ten druhý případ. Ale právě proto bych ten sport doporučil každému. Je zábavný, jste v létě u vody a může vás dostat opravdu daleko. Mně otevřel cestu až do Ameriky, kde díky němu studuju,“ popisuje.

Na akci dorazil Jakub i se svým otcem. Přesto v soutěži znalostí o současné popkultuře, který na místě probíhala, sázel spíš na své kamarády. „Sledujeme fotbal. Táta si svůj vlastní pop kvíz udělá sám. Já pojedu radši s klukama a tátovi tu nechám bráchu.“

Zleva: Alex, Leoš a Jakub Marešovi (2026)

Podle Jakubova názoru má jeho otec stále velmi dobrý přehled o současných hudebních trendech i mladé generaci. „Tím, že je v rádiu, tak to pořád stíhá. Musí poslouchat nové písničky a sledovat, co se děje. Je pravda, že od chvíle, kdy odešel z Instagramu a sociálních sítí, už to možná nesleduje na takové úrovni jako dřív. Ale pořád je v obraze.“ (pozn. red.: Rozhovor vznikl před tím, než se Leoš Mareš před pár dny po dlouhé odmlce rozhodl vrátit po smrti své kamarádky a kolegyně produkční na Instagram).

Právě odchod ze sociálních sítí přitom považoval Jakub za jeden z nejlepších kroků, které jeho otec kdy udělal. „Myslím, že mu to jako člověku strašně pomohlo. Kdokoli dělá influencerství, ví, kolik času to zabere. Každý den něco postovat, natáčet videa, sdílet svůj život. Nakonec to zasahuje úplně do všeho.“

Jako syn jedné z nejznámějších osobností českého showbyznysu si Jakub musel zvykat i na odvrácenou stranu popularity. „Když jsem byl mladší, vnímal jsem to mnohem víc. Kamkoliv jsme přišli, lidé se otáčeli. I na sociálních sítích jsem měl pocit, že musím držet určitou úroveň a dělat tátovi dobré jméno. Ale od chvíle, kdy jsem odešel na univerzitu, jsem mnohem víc v klidu.“

Leoš Mareš se vrátil na Instagram. Splnil tak přání zesnulé produkční

Dnes má jasno v tom, co je pro něj důležité. „Jak se říká v angličtině: ‚You‘ll finally be free, once you stop caring, what other people think of you.’ (Svobodný budeš až tehdy, když přestaneš řešit, co si o tobě myslí druzí.) Toho se poslední dobou držím,“ říká.

Studium v Americe mu podle jeho slov přineslo i něco nového – již zmiňovanou anonymitu. „Stoprocentně je to osvobozující. Na univerzitě nikdo neví, kdo je můj táta. A i když to později zjistí, moc to neřeší. V Americe je ta úroveň slávy úplně jiná. Tam má milion sledujících skoro každý dvacátý člověk. Můžu být víc sám sebou a nemusím řešit, že jsem syn Leoše Mareše.“

Přestože si Jakub život v zahraničí užívá, stále více ho to táhne zpátky domů. „Vždycky jsem chtěl žít v zahraničí a asi mě to ještě chvíli bude držet. Chtěl bych si udělat třeba magistra. Ale čím déle jsem pryč, tím víc se těším zpátky do Česka. Na kamarády, na Plzeň, na Slavii, na naši kulturu. Praha je fakt úžasná. Lidé, kteří ještě nevyjeli do světa, si často neuvědomují, jaké máme štěstí, že tady žijeme.“

Na závěr přišla řeč i na maminku Moniku Marešovou (50) a na to, jak nesla jeho odchod za studiem do zahraničí. „Když jsem odjížděl na univerzitu, bylo to horší. Ukáplo pár slz, samozřejmě jsem jí chyběl. Ale dnes už si zvykla. Díky telefonům si můžeme volat a psát každý den. Když se něco stane, jsme okamžitě v kontaktu. To strašně pomáhá. Už to myslím zvládá úplně v pohodě,“ uzavírá Jakub Mareš.