Z torza baťovské budovy může být most mezi minulostí a budoucností, míní architekti

Architekti a památkáři, se kterými firma Cream spolupracuje na revitalizaci celého baťovského areálu, chtějí zachovat fragment ohořelého torza výškové budovy tak, aby nadále zapadal do původního továrního prostředí. Na torzo by měla navázat nová budova. Rozhodující bude vyjádření statiků.

Jako vztyčený prst připomínající nedávné drama zůstalo stát ohořelé torzo výškové budovy někdejších obuvnických skladů v bývalém areálu firmy Baťa ve Zlíně. Bourání se zastavilo těsně před dokončením demolice a společnost Cream vlastnící budovu oznámila, že chce zbytek konstrukce zachránit. Co s ní bude dál, není jasné.

S nápadem přišlo vedení Creamu spolu se skupinou architektů a dalších odborníků, oznámili to v úterý. „Konkrétní podobu této myšlence dali významní architekti a umělci, se kterými dlouhodobě spolupracujeme na revitalizaci Baťova areálu – Vít Máslo, Petr Janda, Adam Gebrian, Evžen Dub a Vladimir 518,“ uvedl mluvčí firmy Marcel Schmidt.

Přerušili demolici. Architekti řeší, jak zachovat zbytek vyhořelé zlínské budovy

Zlínský rodák, architekt Petr Janda, k jehož nejoceňovanějším realizacím patří revitalizace pražské náplavky, potvrdil, že se společností Cream dlouhodobě spolupracují na vizích proměny celého areálu. Firma zde vlastní řadu budov a pozemků. Ještě před ničivým požárem společně plánovali také revitalizaci budovy 34.

„Naším cílem je zachovat původní charakter továrny, jehož podstatou je urbanismus založený na souměrné baťovské mřížce ulic, podobně jako v americkém New Yorku. Zároveň stojí na detailech vycházejících z nejkvalitnějších budov areálu s typickými znaky baťovské architektury. To jsou budova 21, zlínský mrakodrap, a také to byla budova 34. Proto vnímáme její destrukci jako obrovskou ztrátu,“ uvedl architekt Janda.

Statici rozhodnou do dvou týdnů

Své vize konzultují s památkáři a snaží se najít cestu, jak zásahy do areálu udělat co nejcitlivěji a zároveň s ohledem na jeho budoucí funkci.

„Chceme zachovat autentický fragment a navázat na něj novou budovou, která by respektovala nejen původní hmotu domu, ale i jeho charakteristické znaky. Vyvážit historickou hodnotu s tou budoucí, aby se celý areál mohl stát živou součástí města,“ podotkl Janda. „Náplavka u Vltavy je příkladem symbiózy historické vrstvy a současnosti. Podobně by se to mohlo podařit i ve Zlíně. Odkaz baťovské architektury vnímáme jako velmi důležitý. Nedíváme se na věc jen čistě pragmaticky.“

Původní myšlenka byla zachovat celou východní fasádu směrem k centru města. To ale nebylo možné z bezpečnostních důvodů kvůli potenciálnímu riziku zřícení. Ochranné pásmo by totiž v tomto případě zasahovalo až do sousední budovy 33. Jedenáctipatrové torzo o rozměrech zhruba 24 krát 12 metrů je tak maximum možného. Nyní vše záleží na rozhodnutí statiků, verdikt by měl padnout do dvou týdnů.

Památkáři chtějí zachovat co největší část

Nápad zachránit část objektu překvapil Zdeňka Otrusinu, který byl velitelem zásahu při požáru budovy a nyní se podílí na vyšetřování jeho příčin.

„Pouštěl bych se na tenký led, kdybych tento záměr chtěl posuzovat, to nechme statikům. Nemám to s čím srovnávat, destrukci tak velkého domu s železobetonovou konstrukcí jsem ještě nezažil. Třeba restauraci Libušín se po požáru podařilo zachránit, ale tento případ, to je něco úplně jiného,“ řekl Otrusina.

OBRAZEM: Od prvních plamenů k totální devastaci zlínského giganta

Zájmem památkářů je zachovat konstrukci v maximální možné míře. Také hodně záleží na tom, jak se na ni podaří navázat novým objektem.

„Je škoda, že se nepodařilo zachránit větší část, například celou východní stranu, ale bezpečnostní zásady jsou samozřejmě prvořadé,“ řekl Ladislav Buchta z Národního památkového ústavu v Kroměříži.

Podle městského architekta Jindřicha Nového je zatím předčasné hodnotit, jaký přínos by to mohlo mít. „Informací je zatím málo. Pokud část budovy zůstane skutečně zachována, může to být zajímavý most mezi minulostí a budoucností a opěrný bod budoucí transformace celého bloku,“ uvedl Nový.

Demolice torza jako precizní chirurgický zákrok. Podívejte se na unikátní záběry

Nevidí problém ani v tom, že by byl zbytek konstrukce zbourán. „Torzo by nemělo limitovat, co tam bude stát. To by byla velká škoda. Dovedu si například představit mezinárodní architektonickou soutěž na řešení celého prostoru, včetně plochy před budovou, kde se nacházelo provizorní parkoviště. Z toho by mohl vzniknout velmi zajímavý počin. To vše je ale samozřejmě v kompetenci majitele.“