Legendární country festival Starý dobrý western se rozloučil po 27 letech

Po sedmadvaceti letech zazněla v neděli u přehrady Bystřička na Vsetínsku poslední písnička festivalu Starý dobrý western. Akce, která si za 27 let vybudovala pevné místo na mapě country, bluegrassu, folku a trampské hudby, letos ohlásila poslední ročník.

Loučení to ale nebylo úplně snadné. „Hráli jsme tu v roce 2013 se zpěvačkou Naďou Urbánkovou. Nezapomenut na tu skvělou atmosféru. I Naďa byla nadšená. Fotili jsme pak všichni s těmi jejími slavnými velkými brýlemi. Je to škoda,“ posteskl si kytarista a zpěvák kapely Drops Jiří Špunar.

Pořadatelé už ale měli jasno. „Kdybychom to neoznámili dopředu, asi bychom udělali další ročník. Vždycky totiž vyměkneme, když ti lidé přijdou, vidíme tu atmosféru a je to prostě nádherné,“ přiznává jeden z organizátorů Martin Mrlina, zpěvák vsetínské kapely Gympleři.

15 fotografií

Jenže po skončení festivalu přichází podzim a s ním i další měsíce příprav dalšího ročníku. A to je stále náročnější.

„Ono se to nezdá, ale 27 let je dlouhá doba a mnoho lidí si neuvědomuje, kolik je za tím práce. Když jsme dělali první ročník, bylo nám dvaadvacet a připravovali jsme ho ve dvou s kolegou z kapely Martinem Kožichem. Dnes nás je v nejužším štábu šest a pořadatelský tým tvoří dohromady přes sto lidí.“

Hlavním důvodem rozhodnutí je podle Mrliny nouze o účinkující. Není koho zvát. Festival vznikl v roce 1998 právě proto, že jeho zakladatelům chyběla přehlídka, která by byla opravdu čistě countryová, případně s akcentem na bluegrass a trampskou hudbu.

Kamínka a Starý dobrý western. Jeden festival se vrací, další končí

Během těch let na Bystřičku přivezli řadu velkých jmen tohoto žánru – Petra Spáleného, Věru Martinovou, Wabiho Daňka, Pavla Bobka, Rangers, Spirituál kvintet, Františka Nedvěda nebo Naďu Urbánkovou.

Country patří k Americe, a ta byli organizátoři náležitě hrdí, pokud se na scéně objevila nějaká americká hvězda. Ať už to byl Ray Scott nebo Jonathan Mannes.

„Každopádně snad největší zážitek byl, když přijel Robert Křesťan s kapelou Druhá tráva a jako hosta si přivezli hráče na foukací harmoniku Charlieho McCoye. To je muzikant, který hrál s největšími hvězdami, jako třeba Johny Cashem,“ vzpomíná Mrlina.

Po sedmadvaceti letech zazněla v neděli u přehrady Bystřička na Vsetínsku poslední písnička festivalu Starý dobrý western. Organizátor Martin Mrlina. (srpen 2026)

„Přijel dědeček s kloboukem, který měl za opaskem zastrkaných snad 20 foukacích harmonik. Táhli to několik hodin až do půlnoci a střídali se na pódiu s Pavlem Bobkem nebo Katkou García.“

Jenže všechny velké české hvězdy tady už účinkovaly, některé i vícekrát. „Mnozí z nich už nikdy přijet nemůžou. Odešli, jako například Pavel Bobek nebo Wabi Daněk. A noví nepřichází. Dnes už není koho pozvat, aby to zůstal pořád čistokrevný country festival.“

Akce by samozřejmě mohla pokračovat s jinými interprety. Jenže tím by se začala měnit její tvář. „Kdybychom pozvali třeba kapelu Jelen, možná bychom přitáhli jinou sortu lidí, ale už by to prostě nebyl ten náš Starý dobrý western,“ posteskl si Mrlina.

Vysmívané country? Legendy už nejsou, mladé se nedaří nalákat, mrzí pořadatele

Ne že by country kapel nebylo dost, mezi nimi i nadějných mladých muzikantů. Jenže nejsou tak známí, aby přilákali fanoušky. „Existuje spousta výborných regionálních skupin, stejně tak i na Slovensku. Jenže lidé jejich jména neznají a nepřijdou na ně,“ pokrčil rameny organizátor.

Proměnilo se také publikum. I letos akce přilákala stovky lidí. Rok od roku jich ale ubývá. „Lidé, kterým před lety bylo třicet a vydrželi ve stanech od čtvrtka do neděle, dnes stárnou a mají kolem šedesátky. Přijedou už třeba jen na hlavní sobotní program, pokud vůbec. Mladší generace je nenahrazuje v dostatečné míře. Festivalů je navíc mnohem víc, návštěvníci jsou zvyklí na stále větší komfort i zvučnější jména.“

Festival končí, zůstávají vzpomínky na stovky hudebních vystoupení a setkávání lidí, kteří se za pohodovou atmosférou mezi valašské kopce u přehrady Bystřičku vraceli rok co rok. Organizátorům se podařilo vytvořit festival, který měl vlastní charakter a dokázal si ho udržet až do konce.