Malota, Myslivna a Fotografie. Jak se měnil vizuální styl Zlína a Gottwaldova

Proměnu nápisů, vývěsních štítů, neonů, plakátů nebo log podniků a živnostníků ve Zlíně zmapoval grafický designér Pavel Coufalík. Zkoumal jejich vývoj v období prvorepublikového Zlína, socialistického Gottwaldova i porevolučního Zlína. V Krajské galerii výtvarného umění představuje svůj desetiletý výzkum v rámci výstavy Zlín-Gottwaldov-Zlín, která potrvá do konce srpna.

Z budovy na Soudní ulici zmizel teprve nedávno. Velký modrobílý nápis Filatelie na její fasádě zde vídali kolemjdoucí už od 80. let, kdy vznikl a upozorňoval na prodejnu poštovních známek a sběratelských potřeb. Ulice Zlína se vlivem proměny vizuálního stylu měnily za poslední století mnohokrát.

„Uvědomil jsem si, že Zlín má kromě svého architektonického dědictví výzkumný potenciál i v práci s grafickým designem ve veřejném prostoru. Nejedenkrát lze v minulosti najít i mnohdy propracovanější postupy, které mohou být v lecčem inspirativní i v současném kontextu,“ vysvětlil Coufalík s tím, že k tomuto tématu připravuje dvousvazkovou publikaci.

Jakou roli hraje grafický design ve veřejném prostoru?
To je značně široké téma, které mimo jiné zahrnuje vývěsní štíty, světelné reklamy, grafické řešení log, plakátů či celých podnikových vizuálních stylů, ale i různé informační a orientační prvky. Ve všech těchto kategoriích docházelo v jednotlivých epochách k proměnám, které měly původ v technologickém vývoji, v dobových grafických tendencích, ale i ve změnách společenských a politických poměrů. Grafický design se v architektuře a veřejném prostoru přirozeně uplatňuje v mnoha podobách. Nápisy mohou být čistě účelovým prvkem označujícím funkci budovy nebo nástrojem pro sdělení reklamního obsahu. V obou těchto podobách se vyskytovaly i v baťovské architektuře.

Můžete to přiblížit?
Účelové označení budov bylo ve Zlíně zpočátku řešeno jednoduše pouze písmomalířským provedením. S příchodem neonů a zhotovováním velkých prostorových znaků v klempířských dílnách však začala být mnohem větší péče věnována i samotnému návrhu písma. Že se tyto prvky později staly součástí architektonického výrazu staveb, lze vysledovat například u hotelu Společenský dům architekta Vladimíra Karfíka. S písmem se výrazným způsobem pracovalo také v „nebaťovské“ části tehdejšího Zlína.

Na kterých budovách si to můžeme představit?
Že může být typografie stylotvorným prvkem architektury bylo nejvíce patrné na stavbách architekta Miroslava Lorence, především na cukrárně a kavárně Malota (dnešní Modus) nebo domě s Minaříkovou restaurací (pozdější Avion) v Rašínově ulici. A zmínil bych i oděvní dům Františka Novosada v Bartošově ulici, na němž byl rozměrný nápis na celoprosvětlené části opaxitové fasády vytvořen písmem Herberta Bayera vzniklým jen pár let předtím na Bauhausu.

Baťovský Zlín jako leporelo: ze stránek roste bota, mrakodrap i Prior

Na výstavě máte originální nápis vinárny Myslivna. Odkud pochází?
Vznikl v roce 1937 a až v nedávné době byl majitelem budovy odstraněn, což pokládám za chybu. Ve výstavě je fragmentárně zachovaná nerezová podkladová plastika pro neonové trubice, jež byla zhotovena značně nákladným způsobem. Plastika je na čelní stěně žlábkovitě prohnutá, čímž se násobil efekt zrcadlení neonové trubice. Výroba byla možná jen vyklepáváním podle dřevěné šablony, což je postup svou nákladností těžko představitelný. Obdobných neonových nápisů však bylo toho času ve Zlíně více. Zjevně od stejného autora pocházelo i označení fotografa Balgy na dnešním náměstí Míru. Obecně pak tyto nápisy reflektují tehdejší oblibu ve vázaných skriptových písmech, které je nakonec příznačné i pro samotné logo Baťa.

Krajská galerie ve Zlíně hostí výstavu Z—G—Z: Vývoj vizuální komunikace ve veřejném prostoru Zlína. Neon Vinárna Myslivna. (srpen 2026)

Jak toto ikonické vznikalo?
Obecně se ví, že logo vytvořil na počátku 20. let malíř Jan Kobzáň. Podle mých zjištění to bylo pravděpodobně tak, že Kobzáň původně vytvořil celý ilustrovaný novinový inzerát, který vyšel v Národních listech v prosinci roku 1920. Ten obsahoval i logo Baťa ještě v poměrně odlišné podobě. A až po následné úpravě začalo být používáno jako standardní podnikové označení. Avšak do nejznámější prvorepublikové podoby, kterou vidíme na dobových plakátech, si značku přetvořil zlínský písmomalíř Jan Outěřický.

Baťa byl v mnohém průkopník, platí to i pro vizuální design?
Ano, například v uplatnění světelné reklamy. Průkopnické bylo již využívání prosvětlených meziokenních parapetů s reklamními nápisy na nejvýznamnějších budovách v Praze, Brně či Ostravě, čímž se tyto obchodní paláce stávaly tím nejvíce zářícím bodem na celém náměstí. Ve Zlíně byla tato technologie uplatněna pro podsvětlení nápisů s programem Velkého kina či Společenského domu. Na počátku 30. let si pak firma založila vlastní neonovou výrobu. Neonové trubice připomínaly rozžhavený ohebný drát, který se dal vhodně tvarovat. Ve Zlíně však jeho užití předčilo svůj původní reklamní účel.

Jak?
Neon zde v daleko větší míře sloužil jako iluminační nástroj, architekty cíleně využívaný pro dotvoření noční identity města. Při pohledu z Mladcové nad sebou vystupovaly osvětlené objekty obchodního domu, hotelu, tržnice, kina a nad nimi Gahurův prospekt a neonem orámované budovy studijních ústavů. Tyto záběry, v nichž osvětlení novému centru města přiznávalo onen pověstný „americký ráz“, byly často využívány v propagaci města.

Zlín se tím odlišoval od zbytku republiky?
Ano. Zatímco v jiných městech měly tyto náměty charakter vyloženě reklamního sdělení, ve Zlíně byla větší inklinace k motivům oslavným či budovatelským. Ty byly původně zřizovány u příležitosti výzdoby města k prvnímu máji, ale následně zůstávaly instalovány dlouhodobě. To byl případ tří velkých světelných map Československa na stěnách Velkého kina z roku 1936, na nichž byly prezentovány vize Jana Antonína Bati o dostavbě železnic, dálnic a vodních cest, nebo pohyblivého světelného motivu stylizovaného ohňostroje, jenž přecházel přes celou čelní fasádu Obchodního domu. Ten se poprvé rozsvítil v roce 1937, kdy Zlín 1. května vítal Jana Antonína Baťu po návratu z cesty kolem světa.

To se po válce asi změnilo?
S nástupem socialismu byl neon zavržen jakožto nástroj kapitalistické reklamy. Na konci 50. let však tento postoj ustoupil a neonová výroba se v Československu opět obnovila. Jedna z výroben byla i v Gottwaldově. Začala státem řízená tzv. neonifikace měst, kdy byla podnikům nařízena povinnost zhotovení světelné reklamy. Na přelomu 50. a 60. let tak centrum města opět zazářilo, možná ještě výrazněji než ve 30. letech. Neony se opět použily i pro dotvoření architektury.

Na kterých budovách?
Byly výtvarným způsobem integrovány třeba do fasády reprezentativní budovy Fotografie a uplatnění našly i na tržnici, obchodním domě, hotelu a nově také na 21. budově. Na ní po celé výšce stavby zářily v postranních modulech žluto-modré neonové linky, završené orámováním střešní terasy a třemi mohutnými logy Svitu. Asi málokdo si dnes celou tuto výzdobu mrakodrapu vybaví, neboť byla funkční jen krátce. Zlín ve 30. letech i Gottwaldov na přelomu 50. a 60. let byl v odborné literatuře vyzdvihován jako příklad vhodného uplatnění neonové světelné technologie v architektuře.

Co by si z té doby mohli obyvatelé vybavit?
Z piktografických neonů z 60. let dlouhodobě přežíval znak tří květin na květinářství vedle známé Zlíňanky, který byl umístěn na výstrči kolmo do ulice. Nejdéle dochovaným typografickým neonem do nedávna byly dva střešní nápisy Obchodní dům, z nichž ten starší pocházel ještě z počátku 30. let. Na tento nápis jsem navázal v rámci mého řešení orientačního systému, který navrhoval při celkové přestavbě objektu před pár lety. Tehdy jsem dotvořil celou sadu znaků podle původního nápisu.

Baťa otevřel Obchodní dům už před Vánocemi 1931, opravil termín historik

Existovala po válce omezení vizuálního designu ze strany města?
Již ve 30. letech fungovala určitá regulace. Situace v období socialismu byla složitější. Některá řešení vývěsních štítů byla schvalována vnitropodnikově nebo vůbec, ale vzhledem k hojně zastoupenému písmomalířskému řemeslu a propagačním oddělením měla většina z nich řemeslně dobrou úroveň. Během „neonifikace“ fungovala v Gottwaldově speciální neonová komise rady MNV. Velmi specifickou oblastí byly výtvarné návrhy v rámci tzv. čtyřprocentního zákona.

Co nařizoval?
Nařizoval vyčlenit jedno až čtyři procenta z rozpočtu stavby na uměleckou výzdobu. Zákon umožňoval vznik firemních označení, orientačních systémů či designových řešení celých portálů. V tehdejším Gottwaldově k těm nejzajímavějším patřila plastika zvlněné stylizované mapy Československa na pobočce Československých aerolinií na Dlouhé ulici i označení kadeřnictví Eva v sousedství. Pozoruhodné bylo také celkové designové řešení provozovny a galerií Díla na náměstí a naproti kostelu, pobočky Fotografie naproti zastávce Školní nebo prodejny nakladatelství Naše vojsko na Kvítkové ulici.

Jak se do veřejného prostoru promítla revoluce?
Velká změna nastala prakticky automaticky, protože řada podniků skončila. Vývoj grafického designu tehdy probíhal velmi živelně. Jelikož propagační oddělení mnohých podniků zanikla a v nově založených reklamních agenturách často nepracovali erudovaní grafici, zaplavily ulice ve velké míře nekvalitní realizace. Typickým rysem postmoderny pak například u bankovních domů i butiků, bylo nadužívání mramoru, žuly a podobně. Neon ustoupil do pozadí a začal se více uplatňovat pro noční herny, kluby či hotely. V ulicích postupně převládlo to, čemu se dnes říká vizuální smog.

Města se dnes snaží o sjednocování vizuálního stylu. Je to dobře?
Vizuální smog estetice veřejného prostoru jednoznačně škodí, ale je potřeba říci, že i jeho regulace může být problematická. V poslední době lze vidět, že často inklinuje k zavádění pouhých černobílých nápisů, čímž se ale město ochuzuje o možné výtvarné prvky, které při vhodné volbě mohou dotvářet charakter ulice. Na Obchodním domě jsem sice použil jednotný styl písma na fasádě právě ve zmíněném rigidním pojetí, ale v tomto případě to mělo své historické opodstatnění, protože takováto vizualita byla nedílnou součástí budovy od jejího otevření. Pokud se však podobné věci zavádějí plošně v celých ulicích, úplně správné to být nemusí.