Detektivní práce autora knihy oživila odkaz takřka zapomenutého malíře

Když publicista, vystudovaný pedagog a znalec dějin umění Vladimír Prokop ze Sokolova objevil v zahraniční literatuře informace o tom, že na Kraslicku žil a tvořil významný malíř a sochař Franz Gruss, byla to pro něj novinka. Jak se později ukázalo, Gruss patřil k významným meziválečným umělcům a svým dílem přesáhl hranice regionu.

Přesto se o něm v Česku moc neví. Důvod? Žil v Sudetech a mluvil německy. Ačkoli byl po otci Rakušan, musel po válce v roce 1946 s rodinou odejít. Část Grussova díla byla zkonfiskována a rozkradena, sochy zlikvidovány, fresky zamalovány, jméno zapomenuto. To se teď Vladimír Prokop snaží změnit.

Monografii, která vychází u příležitosti 135. výročí narození kraslického umělce, připravoval téměř tři roky. Spolupracoval při tom s Grussovou dcerou, galeriemi, archivy a muzei v Čechách, Německu a Rakousku, ale i se soukromými sběrateli a odborníky doma i v zahraničí.

Císařské lázně připomínají i historii chlebíčků, zasloužil se o ně malíř Skramlík

„To, že se v Kraslicích narodil slavný malíř a sochař, jsem úplnou náhodou zjistil v roce 2010. Začal jsem shánět další informace a postupně jsem přišel na to, že téměř celý Grussův život je spjat s naším regionem, Chebskem a Krušnohořím. Přesto byl, podobně jako mnozí další sudetští umělci, úplně vymazaný z českých dějin umění,“ vzpomíná na začátky svého téměř detektivního pátrání Vladimír Prokop.

Při surfování různými internetovými prohlížeči objevil po čase vědeckou práci jaderného fyzika z Norska, který v úvodu píše, že je vnukem Franze Grusse.

„Okamžitě jsem mu napsal a on mi, velmi překvapený, předal kontakt na svou maminku, která stále žije ve Vídni. Gundule Löffelmann je 82 let a v roce 1944 se narodila v Kraslicích. Tak jsem za ní vyrazil. Z materiálů, které jsem od ní získal, jsem sestavil a vydal menší knížku nazvanou Franz Gruss – opomenutý umělec Kraslicka,“ uvádí Prokop. Náklad 300 kusů byl za tři měsíce rozebraný. A pak dostal z Vídně dárek. Flešku, na které jsou asi čtyři tisíce obrazů.

Poválečná tragédie. Obnovený kříž připomíná smrt čtyř německých sedláků

„Paní Gundula nechala profesionálně nafotit všechna dostupná díla svého otce. Jeho dopisy, obrazy a hlavně skici, protože spousta děl, která zůstala v Čechách, skončila v troskách a už neexistuje. Já si tehdy uvědomil, že tohle bohatství nechat bez povšimnutí by byl zločin. Navíc paní Gundule bylo 80 let, a tak jsem věděl, že jestli s tím materiálem chci něco udělat, musím spěchat. Franz Gruss byl opravdu činorodý. Zajímal ho život lidí v Krušných horách, hornictví, religiózní témata. Maloval děti, matky, rodiny. Tvořil sochy, náhrobky a pomníky, zdobil interiéry hospod i fasády domů,“ vypočítává Prokop.

Jedno z mála děl, které se zachovalo, je možné dodnes vidět na fasádě rohového domu třídy Svobody a Šlikovy ulice v Chebu. Tvořil pro Kraslice, Rotavu, zčásti zachovalý je pomník padlým v Lubech. Díla zanechal i v severních Čechách, například v Kadani, Ústí nad Labem či Děčíně. Smutný osud má jeho zřejmě největší dílo, freska zdobící zeď apsidy v kostele sv. Kláry.

Právě zde měla vzniknout síň slávy pro chebské oběti 1. světové války. V říjnu 1936 Gruss začal tvořit po celé ploše stěny velkorysou epopej, kde zúročil své zážitky z války a z ruského zajetí. O rok později bylo hotovo. Po umělcově odsunu však byla freska překryta malbou. Dnes jsou před zdí umístěné varhany.

Kristus jako vítěz. Nejstarší pravoslavný chrám ukáže vzácný kříž s relikvií

Vladimír Prokop však věří, že pod nánosy výmaleb Grussovo životní dílo stále existuje. Navíc je přesvědčen, že kdyby Franz Gruss žil a tvořil v Praze, jeho jméno by v žádné publikaci o historii českého umění nechybělo. „Ale protože bydlel v Sudetech a nemluvil česky, musel odejít a postupně se na něj zapomnělo,“ doplňuje.

Nová kniha má na téměř 370 stranách pomoci znovu objevit rodáka z Kraslic, absolventa Akademie výtvarných umění ve Vídni, zajatce v Rusku během Velké války a účastníka Vídeňské secese. Má připomenout člověka, který se v roce 1925 usadil v srubovém ateliéru v Nancy u Stříbrné, aby zde nalezl jeden z hlavních inspiračních zdrojů své tvorby a stal se významným a osobitým interpretem přírody, krajiny a života Krušnohoří.