Šelma z jihu je na postupu. Šakal může osídlit až tři čtvrtiny Evropy

Tropické letní noci v Česku budou více a více připomínat ty na Balkáně nebo v severní Africe. K vysokým teplotám se bude stále častěji přidávat nezměnitelné vytí šakalů, přicházející přes otevřená okna. Podle nové studie je šelma díky klimatické změně i úbytku vlků na postupu a rychle osídlí velkou část Evropy.

Už teď přírodovědci potvrzují výskyt šelmy nejen na jižní Moravě a v Podyjí, ale i ve středočeských Milovicích a v Polabí. Podle Agentury Ochrany přírody a krajiny se jedná o desítky potvrzených pozorování, často i s fotografií.

Výzkum, na kterém se podíleli vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, zároveň naznačuje, že by šakali mohli v budoucnu osídlit až 75 procent evropského kontinentu, tedy téměř šestinásobek současné plochy výskytu. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution. Už teď hlásí výskyt šelmy spojované s teplým jihem třeba Skandinávie, Estonsko nebo Nizozemsko.

Šakali se z jihu Evropy dostali už i na Pálavu, šelmy zachytila fotopast

Mezinárodní tým výzkumníků nyní na 9000 lokalitách přehrával vytí šakala a zaznamenával odpovědi. Vědci tak chtěli zmapovat výskyt a zjistit faktory, které přítomnost šakalů podporují, nebo naopak omezují. Ukázalo se, že šakalům prospívají krátké zimy, mozaikovitá krajina a blízkost vodních ploch. Nejvýznamnějším faktorem je ale nepřítomnost vlka.

Lidská sídla poskytují šakalům „ochranný štít“. V blízkosti lidí totiž vlci omezují aktivitu, a šakali tak mohou bezpečněji přežívat. Studie zároveň podporuje i hypotézu, podle které úbytek vlků v minulosti v Evropě vytvořil podmínky pro rychlé šíření některých středně velkých šelem, mezi které šakal patří.

Autoři ve studii upozornili na to, že návrat vlků do evropské krajiny by další šíření šakalů částečně zpomalil. „Ochrana velkých šelem není jen otázkou samotných druhů, ale celého fungování ekosystémů. Jakmile člověk změní vztahy mezi predátory, může to ovlivnit rozšíření živočichů v celoevropském měřítku,“ uzavřel Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky.

V Česku se poprvé podařilo vyfotografovat v přírodě šakala. U Labe

Největší potenciál má podle vědců další expanze šakala v západní a jižní části Evropy, například ve Francii nebo Španělsku. „Na Pyrenejském poloostrově by příchod šakala mohl mít velice negativní vliv na regionální biodiverzitu, zejména pak na řadu evropsky ohrožených stepních druhů ptáků,“ řekl Šálek.

Neexistují historické doklady o výskytu šakala v Česku. Rozšířil se k nám až během expanze z Balkánu, v Česku první doložený výskyt šakala zaznamenali v roce 1998 na jižní Moravě, první rozmnožování pak v roce 2017 v Milovicích.

Šakal, podobně jako liška, není vybíravý, živí se živočišnou i rostlinou potravou, často mršinami uhynulých zvířat. Je schopný přežívat v celé škále biotopů, preferuje ale otevřené plochy a lesům se vyhýbá. Je aktivní převážně v noci, tvoří monogamní páry, samice rodí většinou tří až šest štěňat.