Stavěli až na Zanzibaru. Architektura není skládání místností vedle sebe, popisují

Od horských chalup v Jizerských horách přes bytové domy v Praze až po vilu na Zanzibaru. Architekti Pavel Machar a Radek Teichman nevěří na univerzální recepty ani rychlé trendy. Každý projekt podle nich musí vyrůstat z místa, pro které vzniká.

Vaše projekty jsou na první pohled velmi různorodé. Co je spojuje?
Pavel Machar: Nestojíme na jednom jednotném stylu, který bychom aplikovali na všechny projekty bez rozdílu. Naopak se vždy snažíme vstupovat do prostoru s pokorou a respektovat jeho kontext. Když navrhujeme například v Jizerských horách, pracujeme s podmínkami chráněné krajinné oblasti i s místní tradicí horského stavění. Druhým společným tématem je důraz na detail. Nejde nám jen o prvotní myšlenku nebo vizualizaci. Důležité jsou i detaily a kvalita provedení.

Radek Teichman: U rezidenčních staveb nás navíc dlouhodobě zajímá architektonický prostor jako takový. Nechceme, aby architektura byla jen skládáním místností vedle sebe. Snažíme se pracovat se světlem, proporcemi nebo třeba převýšenými prostory tak, aby hlavní obytné části domu nabízely určitý prostorový zážitek. I u menších projektů, jako jsou rodinné domy, se snažíme, aby architektura měla určitý přesah a nebyla jen souborem funkčně poskládaných místností.

13 fotografií

Dobrým příkladem konkrétních lokalit je například vaše realizace vily na Zanzibaru. Jak se promění způsob uvažování architekta, když navrhuje na druhém konci světa?
Machar: Na Zanzibaru jsme realizovali prostory určené pro trávení dovolené, takže jsme hledali inspiraci v atmosféře pavilonových staveb zasazených do zeleně. Pracovali jsme s odkazy na místní architekturu, například s tvary střech. Zanzibar má navíc velmi specifický kulturní kontext. Historicky se zde potkávaly vlivy západní Evropy, Afriky i Indie, takže jsme mohli pracovat s širším spektrem inspirací.

Architekti Pavel Machar a Radek Teichman jsou architekti a podnikatelé. V roce 2017 společně založili architektonické studio MACHAR & TEICHMAN architects. Jejich práce byla nominována na Českou cenu za architekturu a oceněna v soutěžích Grand Prix Obce architektů a Interiér roku.

Teichman: Zároveň jsme chtěli, aby architektura zůstala současná. Na první pohled mohou stavby působit jako dřevěné bungalovy, ale většina detailů je navržena moderně. Vedle toho jsme využili i místní řemeslnou tvorbu, například dekorace nebo vyřezávané prvky od lokálních dodavatelů. Vznikla tak kombinace současné architektury a místních tradic.

To zní jako výzva.
Teichman: Ano, z hlediska realizace šlo o velmi náročný projekt. Na ostrově podobně ambiciózní resorty prakticky nevznikají, takže už samotná organizace stavby byla velkou výzvou. Myslím si ale, že výsledek dopadl velmi dobře.

Zapojili jste i místní?
Machar: Je také potřeba říct, že běžný standard stavebních prací na Zanzibaru neodpovídá tomu, na co jsme zvyklí v Evropě. Týká se to detailů, preciznosti i kvality provedení. Proto řadu pohledově exponovaných nebo technologicky náročných částí realizovali evropští řemeslníci. Měli jsme snahu zapojit i místní pracovníky, což se podařilo, ale spíše u méně složitých částí projektu.

Jak podobnou rovnováhu hledáte například v již zmíněných Jizerských horách?
Teichman: Když navrhujeme například horské chalupy v Krkonoších nebo Jizerských horách, nechceme je pouze kopírovat. Hledáme způsoby, jak tradiční architekturu posunout do současnosti. Z dálky by měl dům do krajiny přirozeně zapadat, ale zblízka by mělo být patrné, že jde o současnou architekturu.

Nová Florenc. Na první části přestavby bude pracovat 15 architektonických studií

Z jiného soudku je obytný blok na pražské Florenci. Jak jste pracovali s místem na rozhraní Nového Města, Karlína a Žižkova?
Machar: Pro lepší pochopení je potřeba říct, že tento blok je součástí širšího rozvojového území Florenc 21. Nejprve proběhla urbanistická soutěž na celé území a následně bylo rozděleno do několika samostatných částí, které zpracovávají různé architektonické týmy. To považujeme za velmi dobrý přístup, protože díky tomu vzniká větší různorodost města. Na projektu spolupracujeme s kolegy z ateliéru AFA a Reaktor. Nakonec jsme si rozdělili i samotný blok na několik částí, právě proto, aby nevznikl jednotný celek bez vnitřní rozmanitosti.

Teichman: Ve středu našeho bloku se symbolicky setkávají Nové Město, Karlín a Žižkov. Při hledání identity jednotlivých částí jsme vycházeli z charakteru těchto čtvrtí. Jižní část se vztahovala k většímu měřítku Nového Města, západní strana navazovala na Karlín a my jsme se věnovali části inspirované Žižkovem. Studovali jsme historické pražské činžovní domy, a to nejen na Žižkově, ale i v dalších částech města. Nešlo o kopírování konkrétních domů, spíše o hledání proporcí, principů a základních pravidel jejich skladby.

Dnes se hodně mluví o zeleni v architektuře. Vy jste si s ní pohráli například v projektu Sakura.
Machar: V případě Sakury byla zeleň součástí zadání od samého začátku. Investor chtěl vytvořit dům obklopený zelení a už od počátku jsme spolupracovali s krajinářským architektem Ferdinandem Lefflerem. Celý koncept domu vycházel z myšlenky bydlení v zeleni. Není to ale typický příklad bytového domu, protože podobných projektů v Praze nevzniklo mnoho. Investor byl v tomto směru poměrně vizionářský a díky tomu vznikl projekt, který mezi pražskými bytovými domy vyčnívá. Dům stojí na Cibulce, tedy v místě, kde navazuje městská zástavba na rozsáhlejší zelené plochy. Propojení architektury a vegetace tam proto dává přirozený smysl.

Dům, který si na nic nehraje, zvítězil v soutěži Interiér roku

Teichman: Nemyslíme si, že by se měly podobné principy a trendy automaticky kopírovat všude. Když někde funguje zelená fasáda nebo výrazné propojení se zelení, neznamená to, že je vhodné použít stejné řešení v centru města. Vždy záleží na kontextu.

Přesto by mě zajímalo, jaké trendy teď v architektuře pozorujete. Co si klienti přejí?
Machar: Trendy se nejvíce projevují v interiérech a v práci s materiály. My se ale snažíme vytvářet spíše nadčasové interiéry založené na kvalitních přírodních materiálech. Chceme, aby fungovaly stejně dobře za dva, pět nebo patnáct let. Podobně přistupujeme i k architektonickým trendům ze zahraničí. Samozřejmě sledujeme, co se děje ve světě, ale nevidíme smysl v tom, slepě přebírat například belgické nebo japonské vzory do českého prostředí. Architektura by měla vycházet z místa, kde vzniká. Zároveň se ale snažíme hledat nové cesty a experimentovat. Architekturu průběžně sledujeme, inspirujeme se a hledáme nové podněty.

S čím jste experimentovali naposledy?
Teichman: V projektu jedné luxusnější horské rezidence v Jizerských horách. Tam jsme se hodně věnovali tématu řemesla a rukodělnosti. V době, kdy je výroba nábytku i stavebních prvků stále více digitalizovaná a automatizovaná, jsme se chtěli vrátit k ruční práci. Pracovali jsme například s ručně opracovaným dřevem, kovem nebo různými typy patinace. Jsou to postupy, které jsou časově i finančně náročnější, ale přinášejí určitou autenticitu a nadčasovost.

Machar: Další oblastí jsou technologie. Nejde ani tak o experimenty, jako spíš o nové možnosti, které se postupně stávají běžnou součástí stavebnictví. Pracujeme s fotovoltaikou, tepelnými čerpadly nebo vrty. To jsou věci, které před několika lety ještě nebyly standardem a dnes se stávají běžnou součástí projektů.

Takže i udržitelnost je vaším tématem?
Machar: Určitě. Celkový přístup k energiím. Hodně pracujeme například s dřevostavbami, zejména v horských oblastech. Dřevo je obnovitelný materiál a do těchto lokalit přirozeně patří.

Litomyšl se dočká další architektonické lahůdky, betonové kaple z 3D tiskárny

Velmi často se zabýváte i rekonstrukcí již existujících objektů. To je podle mě trend, který je zároveň i udržitelný.
Teichman: Určitě ano. Má smysl chránit a zachovávat stavby, které mají hodnotu. Na druhou stranu není potřeba konzervovat vše za každou cenu. Je důležité hledat rovnováhu, o což se i snažíme, protože rekonstrukce tvoří poměrně významnou část naší práce. Je to určitě výzva, ale zároveň vám existující stavba v mnoha ohledech pomůže projekt definovat. Máte nějaké mantinely, vycházíte z konkrétního domu a jeho kontextu. V jistém smyslu tak může být rekonstrukce i jednodušší, protože už existuje základ, na který navazujete. Na druhou stranu z technického hlediska bývá rekonstrukce téměř vždy složitější než stavba na zelené louce.

Jak do měst a obcí dostávat více kvalitní architektury?
Machar: Příkladem dobré praxe je třeba Litomyšl. To je podle mě český fenomén a ukázka toho, jak důležitá je dlouhodobá vize. Město po desetiletí systematicky pracuje s kvalitou veřejného prostoru a architektury a je vidět, že když se dobře dělají i malé projekty, postupně to zvedá úroveň celého prostředí.

Teichman: Impulz často přichází ze soukromého sektoru. Vznikne kvalitní projekt, který funguje, a tím inspiruje další investory. Díky tomu se může postupně zlepšovat celé okolí. To je dobře vidět třeba v Malé Úpě nebo dnes i v Jizerských horách. Když na jednom místě vznikne několik kvalitních staveb, lidé si začnou všímat, že to jde dělat lépe, a podobnou úroveň pak očekávají i od dalších projektů. Kvalitní příklady tak mohou postupně zvyšovat nároky investorů i veřejnosti a posouvat celé prostředí.