Rakušan: Babiš je vůči SPD a Motoristům slabý. Čekal jsem prásknutí bičem

Předseda STAN Vít Rakušan v Rozstřelu na iDNES.cz ostře kritizoval premiéra Andreje Babiše kvůli dotacím pro Agrofert, úvahám o prodeji Explosie i sporům kolem veřejnoprávních médií. Zároveň tvrdí, že od Babiše čekal mnohem tvrdší vedení koalice. „Myslel jsem si, že práskne bičem proti SPD a Motoristům. Místo toho mám pocit, že některé procesy se dějí mimo jeho dohled,“ řekl v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Vokálem.

Máte už podpisy na svolání mimořádné schůze kvůli dotacím pro Agrofert a střetu zájmů Andreje Babiše?
Za naše poslankyně a poslance je máme sebrané. Dnes (v úterý 2. června) proběhne jednání předsedů jednotlivých opozičních poslaneckých klubů a budou zvažovat další postup. Samozřejmě se uvažuje i takticky. Neříkám, že jsme vždy postupovali jinak, ale bývá obvyklé svolávat mimořádné schůze na čtvrteční odpoledne, kdy probíhají interpelace, a o ty nechceme přijít. Budeme proto hledat správný taktický moment, kdy takovou schůzi uspořádat.

Váš člen Martin Dvořák kvůli tomu podal trestní oznámení. Nebylo by lepší počkat na mimořádnou schůzi, případně na interpelace? Pokud se nemýlím, budete to zkoušet i touto cestou.
Já už jsem to přes interpelace dokonce zkoušel. Ptal jsem se premiéra Andreje Babiše a měl jsem pocit déjà vu. Dostal jsem odpověď jako před pěti lety. Jedna její část podle mě možná nejlépe vystihuje jeho pohled na střet zájmů. V první větě Andrej Babiš říká: „Já jsem nikdy střet zájmů neměl.“ Ve druhé větě říká: „Svůj střet zájmů jsem vyřešil nadstandardně.“ Já na to odpovídám, že tyto dvě věty se vzájemně vylučují a že názor Evropské komise je evidentně jiný. Když to shrnu, v té odpovědi nebylo nic. V první části obecná konstatování, ve druhé útok na mě jako na hlavu organizovaného zločinu. Věcná odpověď na střet zájmů nulová.

Jste schopni u Andreje Babiše alespoň něco tolerovat?
Od začátku se Andrej Babiš tváří a vzkazuje nám, kolik on a Agrofert odvádějí na daních. To je ale zvláštní argument, když si potom Agrofert vezme 200 milionů korun z peněz daňových poplatníků, aniž bychom měli jistotu, že je Evropská komise proplatí. My jsme vždy říkali, že střet zájmů je složitá právní otázka. Evidentně je složité ji vyřešit i na evropské úrovni. Podle mě ale existují dvě adekvátní řešení: buď nebýt v politice a podnikat, nebo Agrofert prodat. Andrej Babiš neudělal ani jedno.

17 fotografií

Co byste v tuto chvíli požadovali? Aby se Agrofertu úplně vzdal? Ty různé právní konstrukce, které teď vznikají, jsou pro vás nedostatečné?
Já nechci být soudcem. Chci teď mnohem jednodušší věc. Na to, že Andrej Babiš nikdy zcela nevyřeší svůj střet zájmů, jsme si už zvykli. Nepředpokládám, že ho k tomu něco donutí. Vždy hledá cestu, jak si na Agrofert zachovat vliv. Vzpomeňme si na jeho původní slova směrem k prezidentovi: „Agrofert se už nikdy nevrátí do mých rukou.“ Konečné řešení, které pak představil, ale této původní myšlence úplně neodpovídá.

Chcete říct, že prezidenta podvedl?
Myslím si, že ho rozhodně uvedl v omyl. Nechci používat expresivní výrazy. Nebyl jsem na té schůzce, možná mu řekl více detailů. Ale veřejně Andrej Babiš následně komentoval, co prezidentovi řekl, a tvrdil, že už nikdy nebude mít na Agrofert vliv. Já se ale chci vrátit k tomu, co požadujeme teď. V situaci, kdy tu existuje právní nejistota, do které nás neuvedl nikdo jiný než Andrej Babiš, by se podle mě Agrofertu neměly vyplácet žádné peníze. Jakou máme jistotu? Jak je možné, že ministerstvo zemědělství vyplatilo 200 milionů korun? A ještě jednu poznámku. Na těch 200 milionech není napsáno Agrofert. Je na nich napsáno zemědělství. Na tyto peníze mohli čekat také drobní zemědělci, kteří mají třeba mnohem lepší vztah k půdě než velké holdingy. Přesto peníze skončí u Agrofertu. Pokud má Martin Dvořák podezření, že byl spáchán trestný čin, pak jako občan splnil svou povinnost. Není dnes ani poslanec, ani ministr.

Ostře jste na sociálních sítích vystoupil proti privatizaci Explosie. Naznačil jste, že by si Andrej Babiš případným prodejem do Francie mohl tak trochu vykoupit beztrestnost v této zemi. Myslíte to vážně?
Jaký je důvod prodávat podnik, který vydělává? Pamatuji si, jak bývalá opozice a dnešní vláda zpochybňovaly prodej Balíkovny u České pošty. My jsme tehdy říkali, že tato firma bude během několika let nekonkurenceschopná a že pokud ji máme někdy prodat, dává to smysl právě tehdy, aby stát neměl ztráty a byl schopen financovat klasickou Českou poštu. Tehdy jsme čelili obrovskému odporu. Mluvilo se o zlatém vejci, přitom podle čísel je zřejmé, že žádným zlatým vejcem nebyla. A teď, když mají skutečné zlaté vejce, tedy firmu, která vydělává a je mimořádně úspěšná, objevují se úvahy o jejím prodeji. Dokonce se proti tomu vymezují i někteří poslanci vládní koalice, například za SPD. Proto se ptám, proč. Je za tím fotografie s Emmanuelem Macronem? Je to snaha zavděčit se Francii a vylepšit si mezinárodní pozici? Nebo za tím stojí nějaký osobní důvod? Žádné důkazy samozřejmě nemám. Jen říkám, že pokud se o tom diskutuje, v případě Andreje Babiše nepovažuji nic za nemožné.

Takže tuto možnost připouštíte?
Ano, připouštím ji, ale bez jakýchkoli důkazů. Nevidím Andreji Babišovi do hlavy. Co ale vidím, je nesmyslnost argumentace, kterou slyšíme. Potřebujeme údajně rychle získat patnáct miliard korun, protože máme problém s rozpočtem, rozvolňují se rozpočtová pravidla a hledají se rychlé peníze. Jenže každý normální ekonom, zvlášť někdo, kdo se označuje za pravicově smýšlejícího, nebude prodávat firmu, která má v příštích letech obrovský potenciál dalšího rozvoje a zároveň může státu dlouhodobě přinášet zisky. Za současným stavem je navíc práce našeho ministra Lukáše Vlčka, který se na firmu výrazně zaměřil, změnil její vedení a ukazuje se, že to byly správné kroky. Firma je dnes zdravá a vydělává. Proč ji prodávat jen proto, že někdo potřebuje rychlé peníze?

Nezměnil se u vás zásadně pohled na státní vlastnictví? Reprezentujete hnutí, které vzniklo po roce 2009, řada vašich osobností ale bývá spojována s privatizacemi bytových fondů měst a obcí, třeba vedení STAN v Praze. Vy sám mluvíte o Balíkovně. Státní podnik byl pro pravicové politiky vždy červeným hadrem. Proč se vám privatizace v tomto případě nelíbí?
Především proto, že ten podnik opravdu vydělává. Neexistuje žádný důvod, proč by neměl vydělávat i v příštích letech.

Takových podniků ale bylo i v devadesátých letech hodně.
Určitě. Já ale nebudu přebírat odpovědnost za privatizace devadesátých let. Mimochodem v Kolíně jsem byl kritikem toho, jak moc se město zbavilo bytového fondu a jak nám následně chyběly sociální byty.

V případě Explosie jde ale o úplně jinou věc. Bavíme se o zbrojním průmyslu. Je to strategická firma. Nejde jen o to, zda vydělává. Jde také o bezpečnost státu. Neřešíme jen dodávky zbraní Ukrajině a ekonomický přínos. Musíme přemýšlet o tom, zda budeme soběstační v klíčových odvětvích, jako je energetika, telekomunikace nebo právě obranný průmysl. V současné geopolitické situaci je to mnohem důležitější otázka než spor o to, kdo je pravičák a kdo levičák. Je to pragmatické bezpečnostní rozhodnutí. Firma navíc disponuje unikátním know-how. Když jsem v devadesátých letech stopoval po Evropě, jeden Brit mi vyprávěl, že si Českou republiku spojuje se Semtexem. Byl bych samozřejmě rád, kdyby si vybavil i jiné věci, ale právě to ukazuje, jak unikátní technologie tady existují. Zbavovat se takového know-how považuji za obrovskou chybu.

Ještě před pár lety byl STAN menším koaličním partnerem, dnes vystupujete jako hlavní opoziční síla vůči Andreji Babišovi. Chcete být lídrem demokratické opozice?
Lídrem demokratické opozice, vlastně lídrem čehokoliv, se člověk nestane tím, že to o sobě prohlásí. Nestane se jím ani proto, že má ve dvou nebo třech průzkumech o procento víc než ostatní a v dalších zase o procento méně. Lídrem opozice se člověk stává po roce, po dvou letech práce. Poté, co představí ucelené koncepty, poté, co jeho stínová vláda nabídne řešení, poté, co má vlastní legislativní návrhy, které projdou, a když prokáže, že dokáže rozpoznat nejdůležitější hodnoty a červené linie této země a nedovolí, aby je současná vláda překročila.

Zároveň ale platí, že pokud nějaký návrh dává smysl, jsme připraveni ho podpořit. Už dopředu jsem například vzkázal kolegovi Metnarovi, že cizinecký zákon, který mimochodem z velké části vznikal ještě za mě, určitě podpoříme. Stejně tak zákon o podpoře bydlení. Jeho původní návrh jsme rozhodně podporovat nemohli, ale dlouhým vyjednáváním našich poslanců jsme vládu dotlačili k tomu, aby zachovala pomoc ve všech okresech republiky, snížila příjmové hranice a zajistila, že na pomoc dosáhnou samoživitelky a další potřební lidé. Takové věci podpoříme. Musíme si to ale odpracovat. A ještě jednu věc: musíme jezdit po celé republice. Není ostuda poučit se v tomto od někoho, ke komu jinak nemáte pozitivní vztah.

„Babiš je vůči SPD a Motoristům slabý. Čekal jsem prásknutí bičem,“ řekl v Rozstřelu moderátoru Vladimíru Vokálovi předseda STAN Vít Rakušan.

To už jste přece dělal před volbami. Jako ministr vnitra jste si zažil své…
To ano. A začal jsem pozdě, to je vidět. Začal jsem dva roky před volbami. Andrej Babiš začal po prohraných volbách v roce 2021 možná druhý, možná třetí den. A já jsem se tím inspiroval. V tuto chvíli mám za sebou asi 65 navštívených měst a obcí. Jezdím neustále. Stínová vláda zasedá každý týden, průběžně vyhodnocuji práci jednotlivých stínových ministrů a vyžaduji od nich aktivitu. Ptáte se, jestli jsme lídrem opozice. Děláme všechno pro to, abychom se jím stali. Ale nestaneme se jím tím, že si to řekneme. Tak to nefunguje.

Když se podíváte do Sněmovny, nevadí vám, že ODS má v některých věcech společné postoje s hnutím ANO? Myslíte si, že jde ODS současné vládě příliš na ruku?
Vím, kam míříte. Já ale chci především prosazovat náš program. Nejde mi o samoúčelné vymezování se vůči ANO. Dám příklad. Služební zákon. Jsem přesvědčen, že poslanecký návrh čtyř poslanců, který je nyní předkládán a který už má kolem třiceti pozměňovacích návrhů jen od vládní koalice, je destrukcí jistoty práce státních zaměstnanců. Nepřivede do státní správy ani mladé, talentované a schopné lidi.

Jindřich Fryč, skvělý úředník, kterého si teď stáhl Robert Plaga, skončil ve funkci nejvyššího státního tajemníka právě proto, že se na to nemohl dívat. Zničilo se něco, na čem jsme pracovali, co jsme odborně vyhodnocovali a připravovali na základě dat. V našem programu je, že chceme služební zákon zachovat. Maximálně ho evolučně upravovat na základě vyhodnocení a dat.

ODS na to má jiný názor. Měla ho i v době, kdy jsme spolu byli ve vládě. Tehdy se našel kompromis, dnes ODS podporuje záměr ANO. Abych byl ale poctivý, vychází to z jejich ideového pohledu. Můj názor vychází z dlouhodobého programu a také ze zkušenosti bývalého ministra vnitra, který ví, kde současnou státní správu tlačí bota. Jsem přesvědčen, že ANO v tomto případě dělá chybu. Není to ale něco, za co bych ODS prvoplánově kritizoval. Přirozeně však budu upozorňovat na to, že naše politika není totožná s politikou ODS a že rozdílových bodů může být během volebního období víc.

Trochu mi to připadá, jako byste si nechával zadní vrátka pro spolupráci s kýmkoliv, kdo bude po příštích volbách ve Sněmovně.
To nejsou zadní vrátka. Dívejme se na to pragmaticky. Vždycky se může objevit nějaká černá labuť, která úplně rozbije zavedené pořádky. Pokud ale vycházíme ze současné situace, s žádnými extremisty vládnout nebudeme.

A za extremisty považujete koho? SPD?
SPD a Motoristy jednoznačně. Po tom, co předvedli.

ANO nejmenujete?
Hnutí ANO se paradoxně dostalo do situace, kdy těží z toho, že navenek působí jako někdo, kdo některé věci koriguje. Ať už jde o veřejnoprávní média nebo o Ukrajinu, to byly původně požadavky SPD.

Jako by zkrotilo své menší koaliční partnery.
Jenže ono je nekrotí. Právě to se nestalo. Čekal jsem mnohem větší sílu premiéra Babiše. Přes všechny výhrady vůči němu jsem vždycky předpokládal, že je tvrdý šéf. Jenže když se podíváte na fungování vlády, menší koaliční partneři si za jeho zády mnou ruce. Tomio Okamura si jede svou tvrdou politiku. Motoristé mají pocit, že mohou vést neuvěřitelně ostrý konflikt s prezidentem. A premiér jim na to vlastně nic neříká. Ten konflikt nechává dál rozvíjet.

Takže jste čekal, že Andrej Babiš práskne bičem proti SPD a Motoristům?
Ano. Právě tady je vidět, že koalice založená na nevydávání k trestnímu stíhání je natolik silným tmelem, že i ten rádoby silný premiér je ve skutečnosti mnohem slabší, než jsem očekával. Mám pocit, že některé procesy se dějí mimo jeho dohled.

Střet zájmů je vymyšlená věc proti mně, řekl Babiš. Rakušana spojil se zločinem

Vidíte jako velké nebezpečí situaci kolem veřejnoprávních médií. Tvrdíte, že je vláda chce vyhladovět. Myslíte to vážně?
Myslím to naprosto vážně.

Proč? Kde to ohrožení vidíte?
Především systémově. Vidím ho v tom, že se ruší systém, který funguje.

Tedy koncesionářské poplatky?
Poplatky za televizní a rozhlasové vysílání. Když to uvedu do kontrastu: 200 milionů korun pro Agrofert a 210 korun ušetřených v peněžence za televizní a rozhlasový poplatek za měsíc. Přijde mi směšné a absurdní tvrdit, že se tím něco zachraňuje. Ať už zvolíte jakýkoliv model financování, vždycky jsou to peníze z daní. Peníze, které stejně zaplatí občané. Pokud jim někdo tvrdí opak, je to podle mě populistická a nepravdivá politika. Samozřejmě že to nakonec zaplatí lidé.

Sám to říkáte. Proč to nedat rovnou do daní? Nemuseli byste tomu říkat koncesionářské poplatky a nikdo by nemusel nic předstírat.
Takové modely existují. Často se uvádějí příklady zemí, kde se veřejnoprávní média financují ze státního rozpočtu. Jenže třeba skandinávský model funguje jinak. Financování je tam navázáno na daňové přiznání, ale jde o odlišný systém.

Já se vrátím k základní manažerské poučce: neměňte něco, co funguje. Ptáte se, proč mluvím o snaze vyhladovět veřejnoprávní média. Máme tady model, který se složitě rodil, byl politicky prosazen a umožňuje České televizi a Českému rozhlasu plnit jejich roli. Vznikají díky němu dokumenty, sportovní přenosy, zpravodajství, publicistika i zábava. Do toho přijde návrh zákona, který sice momentálně leží stranou, ale nevíme, jaký bude jeho další osud. Návrh ministra Klempíře mění fungující systém financování a podle textu, který jsme četli – a podle mě byl napsaný tak nekvalitně, že působil skoro jako výstup umělé inteligence – výrazně ubírá finanční prostředky České televizi i Českému rozhlasu.

Co to podle vás znamená?
Tím se dostávají do ohrožení už nasmlouvané projekty, třeba sportovní přenosy. Premiér pak musí svým mikromanagementem zachraňovat dva konkrétní pořady. A vy se ptáte, kde vidím problém? V absolutním nepochopení celé věci. Proč měnit něco, co funguje? Proč médiím, která nemáte rádi, brát jistotu financování a vrhat je do finanční nejistoty?

Navíc se v tom návrhu mění postavení Rady České televize. Stává se z ní orgán České televize. Na první pohled nenápadná změna, ale s obrovským dopadem. Takový orgán pak může rozhodovat o programové skladbě, o rozsahu zpravodajství, investigativy, zábavy nebo sportovních přenosů. Opravdu chceme, aby o tom rozhodovali lidé, které přímo volí politici? Já tedy ne.

Stále usilujete o post místopředsedy či místopředsedkyně Sněmovny?
Ano.

Mění se něco na tom, koho budete prosazovat?
Barbora Urbanová zůstává naší kandidátkou.

Není to příliš dlouhé martyrium?
Nevadí mi to. A vlastně se mi na celé situaci něco líbilo. Budu trochu sebekritický. Výhrady vůči mně, Vítu Rakušanovi, jsou legitimní. Někomu vadím, někdo mě nechce v určité funkci. Vyjadřoval jsem se kriticky dříve a vyjadřuji se kriticky i dnes.

V tajné volbě místopředsedy Sněmovny neuspěla po Rakušanovi ani Urbanová

Na druhou stranu vám nezvolení dává víc prostoru pro opoziční práci.
To ano. Mám víc času jezdit po republice. A vlastně to není vůbec špatně. U mě dobrý. Je to sice nerespektování určité dohody, ale podobných příkladů bychom v minulosti našli víc. Co je podle mě důležité: Barbora Urbanová přišla s pozměňovacím návrhem nového jednacího řádu, který by podobné spory do budoucna řešil. Navrhuje, aby byly funkce ve vedení Sněmovny rozdělovány poměrným systémem a aby skončila politika typu „tys udělal tohle mně, tak já teď udělám tobě tamto“.

Bára vystoupila velmi nekonfliktně. Na rozdíl ode mě si to celé odpracovala. Obešla všechny poslanecké kluby, vedla s nimi debaty a na některých místech i velmi zajímavé. A jaká byla reakce? V podstatě prostředníček. Žádné dohody neplatí. Máme moc, bereme si stát se vším všudy a třetímu nejsilnějšímu klubu tu funkci nedáme. A jak reagovala ona? Klidně a pokorně. Řekla, že je připravena funkci vykonávat, má nominaci svého klubu a bude kandidovat dál.

V určité chvíli je demonstrace síly součástí politické strategie. Ale od určitého okamžiku už to podle mě vypovídá spíš o vnitřní malosti a nedospělosti. A netýká se to jen Barbory Urbanové. Když opakovaně nezvolíte Pavla Žáčka do čela dohledové komise nebo nezvolíte kandidátku ODS do orgánu VZP, tak už přece nejde o spor s Rakušanem, Kupkou nebo Fialou. Ale víte… Andrej Babiš si podle mě neuvědomuje jednu věc. Těch sporů je příliš mnoho. A jeden z nich vadí dokonce i jeho vlastním voličům. Je to pro mě zajímavá sociologická sonda.

Doufám, že nemyslíte StarDance.
Ne, to opravdu ne. Ale když jezdím na debaty po republice, třeba do vesnických hospod, kde mi lidé dávají najevo, že mě nevolili, a často se mnou nesouhlasí, všímám si jedné věci. Nerozumějí konfliktu premiéra s prezidentem. A to často nejsou ani voliči Petra Pavla. V Česku máme zvláštní vztah k instituci prezidenta a k Pražskému hradu. Lidem nevadí, když Andrej Babiš ostře kritizuje Rakušana, Fialu nebo Kupku. To berou jako běžný politický souboj. Ale spor mezi Hradem a Andrejem Babišem vnímají jinak.

Takže máte na mysli summit NATO?
Přesně tak. Celé to, co se kolem toho odehrává. Přijde mi to velmi dětinské. A podobně to podle mě vnímají i někteří voliči Andreje Babiše. Neznamená to, že kvůli tomu změní své volební preference, ale i od nich často slýchám, že to vláda s Hradem přehání. V hospodách často zaznívá i poznámka, že Petr Macinka je ještě dítě. A slyšíte to opravdu od běžných lidí. Trochu mi to připomíná situaci ve Sněmovně. Jako by se tam projevovala podobná dětinskost a opojení mocí. Ve stylu: teď vládneme a ukážeme vám to. Podle mě už to překračuje nejen hranici politické kultury, ale i určitého vkusu a toho, co lidé v této zemi považují za normální.

Myslíte si, že to Andrej Babiš nakonec rozlouskne? Věříte mu, že ten spor vyřeší?
Moc ne. Upřímně řečeno mu to příliš nevěřím. Na druhou stranu, když se vrátíme k otázce silného premiéra, můžete namítnout, že je to součást jeho taktiky a že se chce vůči prezidentovi vymezovat. To nevylučuji. Člověk by ale čekal, že v nějaké dlouhodobější strategii bude postupovat jinak. Je jasné, že ANO bude hledat kandidáta proti Petru Pavlovi a připravovat se na příští prezidentskou volbu.

Máte na mysli to, že s prezidentem bude Andrej Babiš muset ještě nějakou dobu koexistovat…
Přesně tak. A právě proto mě překvapuje, že Andrej Babiš přebírá styl konfliktu, který jsme dosud vídali spíše u Filipa Turka nebo Petra Macinky.