Odumírání lesů je varující. Sucho už mění tvář české krajiny, říká klimatolog
S extrémními teplotami přichází i rekordní sucho. To už podle klimatologa Miroslava Trnky z Akademie věd mění tvář české krajiny a s pokračujícím oteplováním bude situace ještě horší. V Rozstřelu na iDNES.cz upozorňuje mimo jiné na bezprecedentní odumírání lesů, kterého jsme byli v posledních letech v důsledku sucha svědky.
„Kdybychom neměli covidovou pandemii, největším příběhem let 2018 až 2022 by bylo odumírání našich lesů. Zažili jsme ztrátu lesních porostů v naprosto bezprecedentní výši. Finálním viníkem byla kůrovcová kalamita, ale ta byla umožněna právě extrémním suchem,“ říká Trnka.
Česko v posledních dnech zasáhla extrémní vlna veder, která zdaleka nekončí. Už o víkendu by teploty podle meteorologů mohly atakovat absolutní rekord 40,4 °C, který padl v roce 2012 v Dobřichovicích. Jak vážná je aktuálně situace, co se týče sucha v Česku?
Výskyt vysokých teplot jde v kombinaci se suchem často ruku v ruce. Suchá krajina neumožňuje odvod energie prostřednictvím vodní páry. To známe, když máme zavlažovaný trávník. Nad ním bývá výrazně chladnější vzduch než nad suchým trávníkem nebo třeba okolní dlažbou. Aktuální vysoká teplota tedy v kombinaci s nedostatkem vláhy vzájemně zhoršuje jedna druhou. A to všechno v situaci, kdy už tu máme několik týdnů trvající deficit vodní bilance. To přináší na naše území v kombinaci s celkovou synoptickou situací to extrémní a rekordně teplé počasí.
Když jsem viděl předpovědní mapu na vašem portálu Intersucho, tak na konci víkendu už má celá republika zářit sytě rudou barvou, která značí extrémní sucho. Jaké problémy se kvůli tomu v příštích dnech a týdnech dají čekat? Protože jsme stále vlastně na začátku léta…
Jsme v období, kdy se tvoří výnosy našich klíčových plodin. To znamená hlavně obilovin a řepky. Současně je období senosečí. Sucho vede v tomto čase ke snížení výnosů. Nevidíme to ale pouze u polních plodin. Ve velké nepohodě jsou kvůli horku a nedostatku vody také stromy, které zdaleka neprodukují tolik dřeva, kolik by za normálních okolností mohly. Navíc ty extrémně vysoké teploty budou trvat budou trvat déle než sedm dní v kuse a to je i z pohledu zdravotních rizik pro nás všechny velice špatná kombinace.
Může se zdát, že na extrémy jsme si v posledních letech už trochu zvykli. Ale můžete říct, jak vlastně výjimečný je extrémně horký začátek letošního léta z historického hlediska?
My jsme si trochu zvykli, že žijeme v rekordní době. Dřív bývala klimatologie relativně nudné povolání, protože klimatické podmínky zůstávaly desítky, stovky let víceméně stejné. Ale to teď neplatí a posledních 10 let je rekordních jak z pohledu sucha, tak vysokých teplot. Tím, že nám začíná vegetace dřív, tak nám dřív vysychá půda, proto nám také rychleji rudnou mapy na Intersuchu. Kde pozorujeme největší proměny, jsou střední a vyšší polohy. Tam jsme vždy v létě měli vodu, proto jsme jezdívali na Vysočinu, na Šumavu, do předhůří hor. A to právě proto, že tam byly chladnější podmínky a rostly tam třeba houby. To v důsledku proměňujícího se charakteru roku nyní ztrácíme.
Dá se říct, že ta situace s extrémními vedry a suchem je lineárně rok od roku horší a bude to tak i nadále, nebo můžeme čekat i nějaké výkyvy?
Lineární to není, v tom je klimatický systém velmi specifický. Probíhá v určitých rázech. Když se podíváme i na křivku vývoje teplot, tak to není přímá linie. Spíše má charakter stále strmějšího nárůstu teplot. Podobně je to s nedostatkem vláhy. Zatím nemůžeme říct, že ten letošní rok je rekordní, protože přichází po poměrně dobrých letech, kdy jsme jí měli přece jenom o něco více než v minulosti. Ale je znepokojivé, že máme červen a na velké části území, zejména v našich nejteplejších polohách, máme zásobu vody v půdě velmi blízkou nule. Stromy a vegetace tak musí brát vodu jenom z nejhlubších vrstev, a pokud nepřijdou další srážky, tak začneme vidět jak vegetace chřadne. To jsme u nás ještě neviděli.
Když se budeme bavit obecně, které regiony jsou suchem v Česku zasaženy nejvíce?
To je vždycky otázka přizpůsobenosti a dopadu. Vnímáme, že například jižní Morava, Haná, východní Čechy a Poohří jsou oblasti, které bývají tradičně sušší a mají méně srážek. Zažíváme tam časnější nástup jarního sucha a obecně to vnímáme nejen pocitově, ale i z dat poklesu produktivity těchto území. Ale jsou to místa, kde je dopad sucha výrazně zmírňován tím, že půdy jsou relativně hluboké, bohaté a málo skeletovité.
Současně ale zažíváme čím dál častější sucho i ve středních a vyšších polohách, které zatím těží z toho, že klimatické podmínky sice čas od času jsou až příliš suché, ale v minulosti bývaly mnohem horší než na jižní Moravě nebo na Hané. Třeba Českomoravská vrchovina zažívá z historického hlediska vrchol své produktivity. Nikdy v době moderního zemědělství tam nebyl takový potenciál a vidíme to i na výnosech. Problém je, že tyto oblasti mají velmi mělké a skeletovité půdy a jakékoliv delší sucho by snášely mnohem hůře. Takže nejprve můžeme vidět nárůst produktivity, ale jak se klimatická změna nezastaví, tak pravděpodobně bude velmi rychle vystřídán strmým propadem v příštích letech.
A to se bavíme o jakém horizontu?
To je několik málo desítek let. Nedokážeme přesně odhadnout, kdy to nastane, protože to není lineární proces. Může to být za dva, tři roky, nebo také za 20 let. Ale je to trend, který obecně pozorujeme. Já jsem v prognózách vždy skeptický už od doby obhajoby své disertační práce, kdy jsem u státních zkoušek prohlásil, že sladovnický ječmen se podle našich prognóz bude pravděpodobně pěstovat na Českomoravské vrchovině. A můj nynější kolega, tehdejší profesor, se na mě tak podíval a říkal, že si na to počká. A ono to přišlo nikoliv za 25, ale za 15 let.
Při těch extrémně vysokých teplotách v posledních letech, jak moc mění ohledně sucha pravidla hry fakt, že ono sice i zaprší, ale kvůli vysokým teplotám se voda bleskově odpaří?
To mění pravidla hry zásadně. Když se podíváme na historické epizody sucha na našem území, tak třeba v 19. století naprostá většina byla dána výrazně podprůměrnými srážkami. V posledních 25 letech zažíváme sucho i v době, kdy máme relativně normální srážky, ale ony prostě nestačí, aby pokryly potřebu krajiny. A tím pádem pozorujeme dopady sucha, protože to je vždy kombinací dvou věcí, jednak anomálie vodní bilance a nějakého dopadu.
Z laického pohledu mi také přijde, že v posledních letech během veder už tolik nevidíme, že by byly srážky plošné na celém území republiky. Zkrátka, že zaprší jen lokálně. To také globální změna přináší?
Tím, že se nám proměňuje charakter sezony, kdy letní období máme delší teplé období, tak se logicky i zvyšuje pravděpodobnost konvektivních srážek. To jsou ty, o kterých mluvíte – tedy spíše lokálního charakteru. V datech to není ještě úplně patrné, nicméně určité náznaky tam jsou. Pozorujeme určitou tendenci k tomu, že máme srážky víc intenzivnější, respektive stejný srážkový úhrn spadne v o něco menším počtu srážkových dnů. To naznačuje, že skutečně srážky jsou intenzivnější a charakter počasí spíše nahrává bouřkám, které jsou velmi lokální a způsobují velké rozdíly mezi jednotlivými regiony.
Je něco pravdy na populární teorii tepelného ostrova? Vidíme to třeba, když se v horku ženou mraky na Prahu - za hranicí města už prší, ale před městem se rozestoupí a nakonec v něm nespadne ani kapka. Je to skutečně dáno rozpáleným městem, nebo je to jen báchorka?
Báchorka to určitě není. Kdyby to město bylo větší, tak bychom to mohli fyzikálně velmi dobře změřit. Jsem z Brna, ale Praha je při vší úctě v porovnání s jinými metropolitními oblastmi na světě relativně malá. Ale u těch opravdu velkých megapolis je tento efekt prokazatelnější. Vždy také záleží na tom, kde to město je umístěné. Naši předkové umísťovali sídla do nejteplejších oblastí. Pražská kotlina prostě patří mezi nejteplejší oblasti Česka. A přirozeně to je o něco sušší oblast. Takže tady by ten efekt do jisté míry byl přirozeně i bez zástavby. Samozřejmě ta pravidla výrazně mění, ale velmi záleží na charakteru a typu zástavby, na její barvě...
Obecně ale skutečně platí, že pokud mám nějaké místo, které je výrazně teplejší než okolí, tak nad ním stoupá sušší vzduch a pokud tam mají padat srážky, tak buď musí vypadávat z větší základny, anebo propadávají o něco sušším vzduchem a mohou se vypařit, než dopadnou na povrch. Takže ano, město do jisté míry mění charakter srážek, ale je potřeba říct, že když se podíváme na mapy srážek, nenajdeme nějakou výraznou odchylku na závětrné straně našich měst. A zejména proto, že jsou prostě ještě zatím příliš malá, abychom to identifikovali. Město ten efekt jistě má, ale je tam spousta jiných faktorů, které ovlivňují charakter průběhu počasí.
Výstraha v červených barvách. Stupeň nebezpečí je extrémní, varuje ČHMÚ |
Jak velký podíl vlastně na suchu má globální oteplování a jak moc si za něj můžeme sami špatným managementem půdy, lesů a narovnáváním toků v Česku?
Hraje to roli ve zhoršování průběhu sucha, to nepochybně. Zmenšená retenční schopnost půdy zhoršuje schopnost krajiny vytvářet zásoby vody pro sušší období. Stejně tak napřímení vodních toků znamená, že nám voda, která přijde třeba v podobě intenzivní srážky, rychle odteče a nemá čas doplnit zásoby podzemní vody. Nicméně ten klimatický signál je podle našich odhadů zhruba o řád silnější. Ale je třeba říct, že i ten je primárně způsobený člověkem.
To jsou věci, které na národní úrovni asi příliš řešit nejdou, ale co jde ovlivnit přímo u nás, dělá stát dost?
Na jedné straně se stát výrazně poučil, protože v období 2015 až 2019 byly některé oblasti skutečně relativně blízko hodně nepříjemným rozhodnutím, kdy zásoby vody výrazně klesaly. Nebylo to tak, že by ve velké aglomeraci došla voda, ale v řadě menších obcí prostě byly zásoby velmi napjaté. A současně se ukázalo, že naše vodárenská infrastruktura je velmi robustní a dokáže zvládnout i sucho, na které vlastně nebyla stavěna. A současně Česko patří mezi premianty v Evropě z hlediska mimořádně efektivního využívání vody v domácnostech. Máme jednu z nejnižších spotřeb vody. Tohle všechno dohromady nás zatím chrání před těmi omezeními, které známe třeba ze Španělska nebo z Řecka.
Na druhé straně se nám však nepodařilo infrastrukturu nějak zásadně posílit třeba o nové zdroje. Daří se nám propojovat ty stávající, zlepšovat efektivitu jejich využívání, zlepšit čištění a kvalitu pitné vody. Co zatím úplně neděláme, jsou větší zásoby.
A třeba nové retenční nádrže, které se stavějí v Praze, to nezachrání?
Musíme se podívat na velikost té retence, kterou vytváříme v porovnání s tou, kterou vybudovaly předchozí generace. Můžeme kritizovat Vltavskou kaskádu nebo jiné údolní nádrže, ale je pravdou, že bez těchto povrchových zdrojů by polovina lidí v Česku neměla co pít a naše řeky by v letních měsících netekly. V Praze za extrémního sucha 2015 až 2019 bychom pravděpodobně chodili Vltavou, nechci říct, že suchou nohou, ale v řečišti, které by bylo velmi úzké. To, co protékalo Vltavou v těchto letech, byla zásoba vody z Vltavské kaskády, nikoliv voda, která v tom roce napršela.
Ideálně by tedy v Česku bylo třeba postavit ještě mnohem víc přehrad?
Neříkám mnohem víc, ale velmi pečlivě zvažovat, které oblasti se nám i v důsledku klimatické změny začnou dostávat do velkého rizika, že bychom měli přehrady anebo jiné zdroje budovat. A zejména proto, že se to nedá postavit za rok.
Existují už nějaké vytipované lokality, kde by se nové přehrady daly postavit?
Naši předkové nám vytipovali původně přes téměř 300 míst, kde ještě stále můžeme postavit vodní nádrže. Stát si v rezervě drží víc než 90 takových lokalit. Ta jsou pod stavební uzávěrou. Současně jsou to místa, která jsou z pohledu estetiky přírody mimořádně cenná. Kdyby nebyla změna klimatu, tak si troufám říct, že bychom je nemuseli využít a mohli bychom si vystačit se stávající infrastrukturou. Za současného měnícího se klimatu si ovšem odpovědně dovolím říct, že se v některých oblastech bez výstavby nádrží neobejdeme.
Právě vysíláme
