Nejen Masaryk. Ostatky slavných Čechů se exhumovaly kvůli vědě, pietě i nacistům

Hrobka Jana Masaryka v Lánech se ve středu znovu otevřela. Policie totiž prověřuje, jak někdejší ministr zahraničí před téměř osmi desetiletími zemřel. Exhumace přitom v českých dějinách nejsou ničím výjimečným, každá má však odlišný důvod. U Jana Palacha šlo o snahu komunistického režimu odstranit symbol odporu, ostatky Karla Hynka Máchy zase Češi na poslední chvíli zachraňovali před nacisty.

Jan Palach Komunisté zlikvidovali místo odporu

Snad nejdramatičtější příběh je spojený s Janem Palachem, studentem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který se v lednu 1969 na protest proti okupaci Československa a nastupující normalizaci upálil.

Student mělnického gymnázia Jan Palach v roce 1966

Jeho pohřeb v Praze se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu se podle dobových údajů zúčastnily desítky až stovky tisíc lidí. Hrob na Olšanských hřbitovech se následně stal symbolem odporu proti komunistickému režimu a poutním místem. Státní bezpečnost proto jeho okolí sledovala a při výročích bránila lidem, aby k hrobu kladli květiny či zapalovali svíčky.

Komunistický režim se snažil Palachovu památku postupně vymazat z veřejného prostoru. V červenci 1970 nechal z hrobu odstranit bronzovou náhrobní desku od sochaře Olbrama Zoubka a rodině zakázal umístit na její místo novou. Návštěvy u hrobu ale pokračovaly. Režim proto nakonec zašel ještě dál a rozhodl se odstranit i samotné ostatky.

50 fotografií

V říjnu 1973 začala hřbitovní správa naléhat na Palachovu matku Libuši, aby s exhumací souhlasila. Rodina čelila silnému nátlaku a podle historika Petra Blažka jí bylo naznačeno, že pokud souhlas nedá, mohou být ostatky přemístěny do hromadného hrobu, nebo dokonce rozptýleny, aniž by rodina věděla kam. Libuše Palachová nakonec svolila.

Ostatky byly 22. října 1973 pod dohledem StB tajně vyzvednuty z hrobu a převezeny do strašnického krematoria, kde byly zpopelněny. Exhumace proběhla nad ránem a místo původního hrobu se následně objevil nový náhrobek se jménem Marie Jedličková. Urnu s Palachovými ostatky dostala rodina a po několika měsících získala povolení uložit ji do rodinného hrobu ve Všetatech.

Režimu vadil Palachův hrob na Olšanech. Matce vyhrožovali ukradením ostatků

Ani tam ale síla Palachova odkazu nezmizela. Jeho hrob se stal jedním z míst, kam mířili lidé během Palachova týdne v lednu 1989, kdy se konaly protirežimní demonstrace. Komunistická policie tehdy protesty tvrdě potlačila. Na Olšanské hřbitovy se Palachovy ostatky vrátily až po pádu režimu. V říjnu 1990 byla urna slavnostně uložena zpět za účasti prezidenta Václava Havla. Hrob znovu zakryla Zoubkova bronzová deska.

Karel Hynek Mácha Ostatky básníka zachraňovali na poslední chvíli

Úplně jiný důvod měla exhumace ostatků Karla Hynka Máchy. Básník, autor slavného Máje, zemřel v roce 1836 ve věku pouhých 26 let při hašení požáru v Litoměřicích, kde byl také pohřben. O více než sto let později se ale jeho hrob ocitl na území, které mělo po Mnichovské dohodě připadnout nacistickému Německu.

Karel Hynek Mácha

Československé úřady proto rozhodly o rychlém převozu Máchových ostatků do Prahy. Exhumace proběhla 1. října 1938, doslova na poslední chvíli před obsazením města německými jednotkami.

Mácha nebyl něžný romantik. Náruživě cestoval, miloval a žárlil

Ostatky byly proto narychlo převezeny do Prahy a pohřbeny na Vyšehradě. Druhý Máchův pohřeb se v květnu 1939 proměnil ve velkou národní manifestaci proti nacistickému režimu.

Josef Toufar Našli ho po více než šedesáti letech

Také ostatky katolického kněze z Číhoště Josefa Toufara byly exhumovány až více než šedesát let po jeho smrti. Toufar zemřel v roce 1950 ve vazbě na následky prasklého žaludečního vředu po brutálním mučení příslušníky Státní bezpečnosti v souvislosti s takzvaným číhošťským zázrakem.

Ztýraný sedmačtyřicetiletý kněz zemřel 25. února 1950 na následky prasklého žaludečního vředu v Praze, na klinice v Legerově ulici, kam jej převezli z Valdic.

Komunisté jeho tělo tajně pohřbili do hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově, příbuzným jeho smrt oznámili až v roce 1954. V roce 2014 se podařilo jeho ostatky najít a exhumovat. Následoval archeologický a antropologický výzkum i genetická identifikace.

V roce 2015 byly Toufarovy ostatky převezeny zpět do Číhoště, kde byl kněz po 65 letech od své násilné smrti důstojně pohřben. Roku 2024 byl Toufar právně rehabilitován.

Josef Dobrovský Ostatky „otce slavistiky“ stěhovali

Některé exhumace neměly tak dramatické pozadí. Tento případ se týká i Josefa Dobrovského. Významný český jazykovědec, historik a jeden z hlavních představitelů národního obrození v roce 1829 v Brně podlehl zápalu plic.

Zakladatel slavistiky Josef Dobrovský na rytině z konce 19. století

Původně byl Dobrovský pohřben na Starobrněnském hřbitově, přesné místo se však několikrát měnilo. Právě tyto přesuny později způsobily zmatek. V roce 1909 byl totiž hřbitov na Starém Brně zrušen a bylo potřeba ostatky buditele exhumovat. Jenže nikdo nevěděl, kde se přesně nachází.

Po delším pátrání se podařilo ostatky Dobrovského určit a převést na nově zřízený Ústřední hřbitov v Brně. Podle dobových novin se ostatky převážely s nebývale početným smutečním průvodem. Samotnému pohřbení přihlížel dav lidí. Dobrovský tak měl hrob otevřený jednoduše kvůli změně místa pohřbení.

Manželky Karla IV. V hrobce našli šest lebek

Exhumace se nevyhnuly ani českým panovnickým rodinám. V roce 1986 odborníci otevřeli hrob s ostatky manželek císaře a českého krále Karla IV.

Karel IV.

V rakvi, kde měly být uloženy pozůstatky čtyř královen, vědci překvapivě našli šest lebek. To vedlo k otevření dalších hrobů v královské hrobce, mimo jiné tumby Václava IV. Následné antropologické zkoumání ukázalo, že při dřívějším přemisťování ostatků došlo k záměnám.

Kostra Alžběty Pomořanské byla například uložena v rakvi Václava IV. spolu s jeho lebkou, zatímco jeho kosterní pozůstatky skončily společně s jeho bratrem Janem Zhořeleckým. Odborníci při identifikaci využili mimo jiné takzvanou superprojekci, tedy porovnání lebek s dochovanými portréty. Díky ní se podařilo přiřadit ostatky jednotlivým královnám.

Jak chlípný Karel IV. mnohé ženy poskvrnil. Vševěd ví o levobočcích králů

Identifikovali mimo jiné Annu Falckou, Annu Svídnickou a Alžbětu Pomořanskou. Šlo tak o jednu z nejzajímavějších českých historických exhumací, kdy se místo hledání pachatele vědci snažili zjistit, komu přesně ostatky patří.

Tycho Brahe Rtuť vzbudila otázky kolem smrti

Do seznamu patří i muž, který sice nebyl Čech, ale velkou část svého života spojil s Prahou. Tycho Brahe, dánský astronom působící na dvoře císaře Rudolfa II., zemřel v Praze v roce 1601 a byl pohřben v Týnském chrámu.

Hrobka dánského astronoma Tycha Braha v pražském Týnském chrámu.

S jeho náhlou smrtí krátce po hostině se dlouho pojila legenda, podle které zemřel v důsledku prasklého močového měchýře, protože mu etiketa přikazovala zůstat u stolu, dokud neodejde sám císař. Tuto teorii však lékařská věda později vyvrátila.

Jeho hrob byl poprvé otevřen v roce 1901 při příležitosti 300. výročí jeho úmrtí. Tehdy šlo především o historický a vědecký průzkum. Odborníci při něm potvrdili totožnost ostatků a část nálezů byla zachována pro další výzkum.

Ve vousech Tycha Braha z pražské hrobky byla rtuť, astronoma nezabila

Později se však kolem jeho smrti objevily další spekulace, že mohl být otráven. Podezření posílily analýzy vzorků vlasů a vousů z roku 1991, ve kterých vědci zjistili zvýšené množství rtuti. Proto se odborníci k jeho ostatkům vrátili znovu. V roce 2010 byl hrob otevřen podruhé, tentokrát už s cílem zjistit více o jeho zdravotním stavu a příčině smrti.

Mezinárodní tým odborníků z Česka, Dánska a Švédska zkoumal kosti, zuby, vlasy i další dochovaný materiál. Analýzy nakonec nepotvrdily, že by Brahe zemřel na otravu rtutí, výzkum ale přinesl další informace o jeho zdravotním stavu. Odborníci například zjistili výrazné degenerativní změny na páteři. Po skončení průzkumu byly ostatky znovu uloženy do hrobky v Týnském chrámu.

Zdena Mašínová starší Ostatky se nenašly

Ne všechny pokusy však skončily zdárně. Zdena Mašínová starší, manželka odbojáře Josefa Mašína a matka bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, zemřela v roce 1956 ve vězení, kde skončila o tři roky dříve po vykonstruovaném procesu v souvislosti s odbojovou činností svých synů. Byla pohřbena anonymně v jednom z hromadných hrobů na pražském Ďáblickém hřbitově. Její dcera Zdena Mašínová mladší se po desetiletí snažila zjistit, kde přesně ostatky její matky skončily.

Zdena Mašínová

V roce 2019 získala povolení k jejich vyzvednutí. Archeologové následně v Ďáblicích prozkoumali vytipované místo, kde měla být Mašínová pohřbena. Odborníci odkryli celkem 12 rakví s ostatky přibližně 30 lidí. Ostatky, které by bylo možné ztotožnit se Zdenou Mašínovou, však mezi nimi nebyly.

Historici ostatky Mašínové starší na Ďáblickém hřbitově nenašli

Její hrob je proto dodnes pouze symbolický. Na hřbitově v Ďáblicích stojí náhrobek s jejím jménem, skutečné místo uložení ostatků ale zůstává neznámé. Na hřbitově v Ďáblicích jsou dodnes ostatky asi 14 tisíců lidí. Mezi nimi jsou političtí vězni, děti narozené ve věznicích, pochováni tu jsou i neznámí sebevrazi.