O Pavlovi by Havel napsal absurdní drama, říká nejmladší chartistka Zuzana Brikcius

Datum 21. srpna je pro Zuzanu Brikcius silné datum hned ze dvou důvodů. V roce 1968 se coby osmiletá bála ruských tanků, přesně o 14 let později se v rámci estébácké akce Asanace vystěhovala do Vídně. Tam se později vzali se spisovatelem, básníkem a filozofem Eugenem Brikciusem.

Svého času jste se stala nejmladší signatářkou Charty 77, podepsat jste ji chtěla už v sedmnácti letech, což vám neumožnili. Jak se to celé seběhlo a co vás k tomu vedlo?
V mých sedmnácti letech byla Charta 77 zveřejněna. Stýkala jsem se s lidmi, kteří ji podepsali, takže jsem měla to štěstí, že jsem se k tomu textu dostala. Nedalo se s tím nesouhlasit. Viděla jsem, jak se s těmi, kteří to podepsali, špatně nakládá. Říkala jsem si, že je třeba je podpořit a že čím víc lidí to podepíše, tím víc jich ukáže i solidaritu s nimi. V tu dobu se totiž začala podepisovat Anticharta, ti méně stateční se přidávali k většině. Někteří k tomu byli donuceni. O to důležitější mi připadalo Chartu podepsat.

Kamarádi mi ale řekli, že musím být plnoletá, to byla podmínka. Když jsem dosáhla plnoletosti, v nejbližším možném termínu jsem podepsala. Mimochodem, dal mi to podepsat kamarád, nikdy jsem jeho jméno neprozradila ani u výslechů, ani později v Rakousku u výslechu, když jsem si tam vyřizovala pobyt pro konvenčního utečence. Bála jsem se, že by se to mohlo dostat do Československa.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz