Dětem ubíráme prostor pro spontánní pohyb. Velký efekt má hra, říká lékařka
Pohyb není jen cílená sportovní aktivita. Je nezbytný pro zdárný vývoje dítěte. Ovlivňuje mozek, emoce, schopnost učit se a mnoho dalšího. I proto se mu lékařka Jana Mašátová už několik let věnuje v rámci programu The Little Gym. „Vznikl už před padesáti lety. Faktem ale je, že dnes je mnohem aktuálnější než dřív,“ říká Mašátová v rozhovoru pro iDNES.cz.
Proč jste se jako lékařka začala věnovat právě pohybu dětí?
Protože pohyb je pro vývoj naprosto zásadní. Pokud se dítě správně nehýbe, nevyvíjí se. Skrze pohyb se učí vnímat své tělo a zacházet s ním. To je úplný základ. Každé období vývoje má pak svůj význam. Dítě má totiž určité „vývojové šuplíčky“, které se postupně otevírají a zase zavírají. A cílem je otevřený šuplík naplnit tím, co dítě v danou chvíli potřebuje. Neplatí to jen pro pohyb, ale i pro emoční a sociální vývoj.
Jaká období to jsou a jak s nimi pracujete?
U nejmenších dětí od dokončeného čtvrtého měsíce do tří let je klíčová role rodiče. Děti se spolu s ním učí základní pohybové dovednosti. My pomáháme projít správně všemi fázemi vzpřimování. V určité fázi se děti rozlezou, přelézají překážky, zkoušejí různé polohy, zapojují všechny smysly, pracují s rovnováhou a poznávají své tělo. Pracujeme se směry, s orientací v prostoru, zařazujeme i rotační pohyby, děti si zvykají na různé polohy těla. Cílem cvičení je mimo jiné i jejich bezpečnost. Děti se učí, jak se dostat dolů z překážky nebo jak bezpečně seskočit.
MUDr. Jana Mašátová
|
A co starší děti?
Od tří do šesti let už děti cvičí samy bez rodičů. Učí se naslouchat instrukcím, zapamatovat si sled úkolů a vykonat je. Pracujeme se stanovišti, kde si musí zapamatovat pohybový postup. Rozvíjí se tím nejen pohyb, ale i paměť a schopnost soustředění. U starších dětí pak přichází i technika gymnastických prvků, to už je kategorie od šesti do devíti let.
Které období je pro vývoj dítěte nejzásadnější?
Každé, ale kdybych měla vybrat, tak klíčový je první rok života. Rodiče někdy přicházejí s otázkou, jestli má smysl cvičit s tak malým dítětem.
A má?
Rozhodně ano. Je to období, kdy se dítě z úplně pasivního stavu dostane až k chůzi. Projde obrovským množstvím milníků, jako je otáčení, opora o ruce, lezení, sed, stoj. Zároveň je to období, kdy lze zachytit různé odchylky a nesprávné pohybové vzorce. Například je důležité dítě neposazovat dřív, než si samo sedne. Nejde o rychlost, ale o kvalitu pohybu.
Ještě nějaký velký milník?
Když dítě začne chodit. Najednou se z něj stává samostatná bytost, která chce všechno dělat sama. Rodiče se v té chvíli učí, jak mu pomáhat, ale zároveň ho neomezovat. A pak taky věk tří let, kdy děti začínají být schopné komplexnějších pohybů a osamostatňují se od rodiče s nástupem do školky.
Jak pohyb ovlivňuje vývoj dětského mozku?
Velmi zásadně. Dítě se musí naučit zpracovávat veškeré smyslové podněty. Mozek se učí tyto informace třídit a tělo pak na ně adekvátně reagovat. A to se nenaučí jinak než pohybem a interakcí s prostředím. Pak do hry vstupuje prefrontální kortex, který je zodpovědný za soustředění, plánování nebo práci s emocemi. Vyvíjí se postupně během dětství a pohyb ho také významně ovlivňuje. Emoční regulace je dnes velké téma a s tím také pracujeme. Děti se učí zvládat neúspěch, zkoušet věci znovu, nevzdávat se a postupně si budovat odolnost.
Pokud dítěti vše příliš usnadňujeme, zpomalujeme jeho vývoj, říká lékařka |
Jak to souvisí s 3D vývojem, který zastáváte?
V každé lekci nám jde o propojení a stimulaci tří rovin – pohybu, myšlení a sociálních dovedností. Ty se rozvíjejí současně. Je to vlastně komplexní příprava na život i na školu.
Méně času pro spontánní pohyb
Jaká je při cvičení role rodičů?
Zásadní. My máme děti jen malou část dne, ale rodič je s nimi pořád. Když pochopí, jak s dítětem pracovat, může mu obrovsky pomoct. Učí se nejen pohybovou dopomoc, ale i to, jak s dítětem komunikovat, jak ho motivovat.
Co mohou rodiče dělat doma?
Hrát si. Ideálně hru, při které se dítě hýbe. Dítě zaujaté hrou má maximálně otevřený příjem všech informací. Důležité je, aby to byla zábava. Když se takto rodič naladí na dítě, buduje si s ním vztah a důvěru, vrátí se mu to zpátky. Věřte, že dítě, které je zvyklé takto trávit čas s rodiči, si do budoucna vybere zase rodiče, a to mnohem raději než mobil nebo tablet.
Narážíte na to, že dnešní pohybová neaktivita je přisuzovaná moderním technologiím?
Ano, ale problém je širší. Je to i o celkovém komfortu dnešní doby. Máme spoustu pomůcek, které nám jako rodičům usnadňují život, čímž dítě připravujeme o důležité zkušenosti. Typickým příkladem je i to, jak moc se snažíme děti chránit. Existují třeba různé ochranné pomůcky, aby se dítě nebouchlo. Jenže ono tu zkušenost potřebuje. Potřebuje si občas „nabít“, aby se naučilo rychle a přesně reagovat a pracovat se svým tělem.
Myslíte si, že dnešní děti jsou opravdu méně pohybově zdatné, a odlišují se tak od předchozí generace?
Děti jako takové se podle mě nezměnily. Jsou pořád stejné – chtějí si hrát, chtějí se hýbat, objevovat. Pohyb je jejich základní fyziologická potřeba a skrze něj se učíme úplně všechno. Změnilo se ale prostředí, ve kterém vyrůstají. A to jim ten přirozený pohyb výrazně komplikuje.
Ideální pohyb existuje v dětství. Později nastávají problémy, říká fyzioterapeut |
Jak?
Dnes mají děti mnohem méně prostoru pro spontánní pohyb, hlavně v tom úplně raném věku. Dřív trávily hodně času na zemi, doma na dece, měly možnost se volně hýbat, zkoušet, objevovat své tělo. Dnes často putují z autosedačky do kočárku, z kočárku do jídelní židličky a zase zpátky. Ten čas, kdy jsou opravdu na podložce a mohou si samy zkoušet rovnováhu, otáčení nebo lezení, se zkracuje. Program, který vyučujeme, vznikl už před padesáti lety. Faktem ale je, že dnes je mnohem aktuálnější než dřív.
Děti se učí houževnatosti
Vy se setkáváte převážně s dětmi, které se pohybují od útlého věku. Co ale děti, které začínají třeba až v šesti letech? Zameškaly něco?
Neřekla bych, že úplně zameškaly, každé dítě se nějak hýbe. Ale platí, že čím dřív se začne, tím lépe. Náš program je nastavený tak, aby dokázal integrovat i děti, které jsou pohybově trochu pozadu. Instruktoři dokážou individuálně přizpůsobit úroveň a postupně dítě posunout dál. A zajímavé je, že děti se u nás mezi sebou nesrovnávají. Jsou natolik zaujaté cvičením, že nemají čas ani potřebu se porovnávat.
Takže je program vhodný i pro děti, které si tolik nevěří nebo nemají pohybovou průpravu?
Ano, v tom mi ten program přijde výjimečný. Dává šanci oblíbit si pohyb všem dětem. Povaha struktury našich osnov nám dává možnost individuálních instrukcí. Máme děti, které jsou od začátku velmi šikovné a pohyb jim jde snadno. Tam můžeme přidat, zvýšit obtížnost a posouvat je dál. U dětí opatrnějších, které si nevěří, nebo které prostě dosud neměly tolik příležitostí k pohybu, zase jdeme na lehčí verzi cviku či aktivity. Děti jsou v učení „jak houby“. Spoustu toho rychle nasají a doženou. Hlavní je motivace, děti musí program bavit.
Místo tělocviku celoroční omluvenka. Tisíce školáků zbytečně necvičí |
Co si dítě z Little Gym odnáší do života?
Z pohybového hlediska kvalitní všestranný základ. Učí se správné pohybové vzorce, rozvíjí koordinaci, rovnováhu i sílu. Také si buduje zdravý návyk a lásku k pohybu. A pak je tu psychická rovina. Dítě se učí houževnatosti – občas se mu něco nepovede, ale ví, že má smysl to zkusit znovu. I proto preferujeme nesoutěžní přístup. Rozvíjíme tím i odolnost, která dnes dětem často chybí. A další velké téma je i seberegulace. Rozumět emocím a učit se je ovládat.
Naučí se malé děti v Little Gym i něco, co pak zužitkují ve škole?
Chtělo by se mi říct, že všechno! Děti, které nemají dost pohybu, často nezvládnou ani sedět v lavici, rychle se unaví, polehávají po stole a ztrácí pozornost. Mozek vyčerpává svoji energii na tělo a už mu nezbývá kapacita na vlastní učení. Proto u nás děti trénují i udržení pozornosti, naslouchání a porozumění instrukcím. Tím, že si musí zapamatovat sekvenci cviků, si trénují i krátkodobou paměť. Trénink koordinace zase ovlivňuje i čtení, psaní nebo učení se matematice. Do školy se hodí všechny získané sociální dovednosti, které u nás děti také cvičí, protože musí spolupracovat ve dvojicích i ve skupině.
Co je podle vás největším přesahem takové zkušenosti?
První asi zdravá sebedůvěra. Slovo sebevědomí někdy v češtině zní skoro negativně, ale já myslím opravdu důvěru v sebe sama. V to, že když věci nevzdám, zkouším a dávám do nich energii, můžu je zvládnout. Vypíchla bych i to, že dítě si vpisuje do svých neuronů, že pohyb s jinými dětmi je fajn zábava. Tedy buduje si zdravý životní návyk. A ten potřebuje zažít, aby pak v budoucnu dalo přednost pohybu a společnosti před samotou u obrazovky. A to bychom si všichni pro své děti přáli.
Další zprávy
Před problémy utíkal Adolf Schwarzenberg do Afriky. Šlechtici z Hluboké změnila život
Po vakcíně ochrnul, chce odškodné. Právníci radí odmítnutým požádat znovu
Právě vysíláme
