O syna pečuje 24 hodin denně, už pětatřicet let. A teď má strach, co bude dál

Marta pečuje už pětatřicet let o postiženého syna. Asistentů je málo a ona se bojí, co bude dál. „Co si užil ze svobody? Akorát do mekáče si stihl zajít,“ říká o životě svého syna Martina drobná sedmdesátnice Marta. Pečuje o něj už 35 let – od nehody, po níž ještě jako školák zůstal závislý na pomoci druhých.

„V 6. třídě utrpěl úraz na cestě do školy v přírodě. Když jeli autobusem, tak se vybourali a dvě děti zemřely na místě. Martin utrpěl těžké poranění mozku. Sice vnímá, ale není schopen vyjádřit své potřeby,“ vysvětluje Marta, zatímco syn sedí ve velkém křesle a přikrytý dekou kouká na televizi. Vedle něj leží kyslíkový koncentrátor, v chodbě jsou složené dva invalidní vozíky. Na okně štěbetá andulka Oskar.

Syna vzhledem k jeho stavu nemůže Marta nechat samotného, a kamkoli potřebuje – na úřady, k lékaři nebo do obchodu – musí vždy s ním. K Martinovi vstává i v noci. „Spím takových čtyři nebo pět hodin denně s přerušováním. Jsem vzhůru, hned když se Martin jen otočí v posteli,“ vypráví.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz