Polovina května je sice poměrně daleko, termín jste přesto raději posunuli. Jak těžké rozhodnutí to bylo?

Rozhodnutí nebylo jednoduché. Pro nás o to složitější, že chystáme první ročník, a tak na přípravu všeho potřebujeme trochu více času a úsilí než jiné zaběhnuté podniky. Chtěli jsme předejít zmatkům na poslední chvíli a zároveň nedokážeme jen pasivně čekat, než nám akci někdo zakáže. Máme obrovskou výhodu v tom, že Český ráj je krásný i na podzim, a tak všechny běžce zveme: přijeďte druhý zářijový víkend na dvěstěpadesátku, těšíme se na vás.

Předchozí registrace stále platí?

Ano. Původní registrace na dvěstěpadesátku platí. Zatím jsme řešili jen dvě žádosti o storno. Závodníci nám na Facebooku v současné situaci vyjadřují podporu, za což jsme velmi vděční.

Kdo a kdy s nápadem na závod 250 kilometrů Českým rájem přišel?

Žiji v Turnově a mám kolem sebe partu kamarádů, se kterou sportujeme, lezeme po skalách, chodíme s dětmi na výlety nebo jezdíme na kole. Vždycky jsme se rádi účastnili podobných závodů, které nebyly ani tolik o vlastním výkonu, ale o atmosféře a tom, že je prožíváme spolu. Měli jsme takový sen, že bychom něco takového chtěli udělat u nás v Českém ráji. Ten sen jsme si nosili asi pět let. Až loni v létě jsme si s jedním z kamarádů, Jirkou Janouškem, řekli, pojďme udělat štafetový závod. Pak se to začalo rýsovat. Vzali jsme třetího a teď máme koncept závodu ve stadiu velmi, velmi pokročilých příprav.

Jaký máte lidský limit?

Myslíte na straně organizátorů, nebo závodníků?

Měl jsem na mysli propustnost trati a souhlas CHKO.

Když jsme dávali dohromady celkovou myšlenku, museli jsme řešit otázku, kolik lidí tam chceme mít, kolik lidí je organizace schopna zvládnout a kam nás pustí prostor Českého ráje. Potřebovali jsme se dobrat ke shodě se Správou CHKO Český ráj. Takže jsme to celé koncipovali na maximální kapacitu 100 družstev. To máme odsouhlaseno a s tímto počtem také řešíme logistiku přejezdů. Máme fantastické zázemí v kempu v Sedmihorkách, kde toto množství lidí není žádný problém. Na trati těch maximálně teoretických 800 lidí nikdy neuvidíte pohromadě. Dovolím si tvrdit, že kdyby závodníci neměli startovní čísla, ani nepoznáte, že tu probíhá nějaký závod. Je to štafeta a celé družstvo se postupně střídá. Díky rozestupům na startu a během závodu kolem vás proběhne jeden běžec zhruba každých pět minut.

Jak jste vymýšleli trasu závodu?

Díky tomu, že Český ráj opravdu známe jako své boty, jsme neměli žádný problém říct si, která místa chceme navštívit a co je tu pěkného. Problém byl pospojovat to tak, aby závod dával smysl, a najít shodu s ochranáři. Měli jsme spoustu atraktivních míst, která kvůli ochraně přírody navštívit nemůžeme. Výsledkem byla spojnice mezi atraktivitou území a možností to logicky poskládat, abychom neuváděli naše závodníky ve zmatek, když by se někde potkaly dvě nebo tři trasy na jednom místě.

Nebude na trase problém s parkováním?

Je to vlastně velmi jednoduché v tom, že část družstva na předávku jedním autem přijede, vyloží závodníka, nastoupí závodník, který dokončil úsek, a auto jede pryč. To je ideální případ. Samozřejmě chceme čas pro předávku limitovat, protože parkovací možnosti jsou omezené. Výjimku tvoří takzvané velké předávky, kdy dobíhá poslední závodník z jednoho auta a¨na start se chystá první závodník z druhého auta. Takže tam máte zaparkovaná všechna auta, která se v tu chvíli sjedou. Na to jsme ale speciálně vybírali lokality, kde je parkovacích míst dostatek. Jednáme se starosty jednotlivých měst a obcí, abychom si s nimi dohodli parkovací možnosti a lokální podporu na místě. Primárně jsme hledali velké odstavné plochy tak, abychom nezpůsobili nějaké komplikace lidem, kteří tam žijí.

Aby to nebyl první a zároveň poslední ročník.

Přesně tak.

Co musí mít závodník s sebou na trati?

Kouzlem toho závodu je, že většina družstev stráví na trati 24 hodin. Začínáme večer a určitě se poběží přes noc, což je pro mnoho lidí ta nejatraktivnější fáze závodu. Dobíháme přes den a finále je večer kolem 18. hodiny, kdy bychom chtěli mít všechna družstva v cíli. Pak začíná afterpárty.

Pro noční úseky je jednoznačně potřeba čelovka a reflexní vesta. Pro denní etapy nemusíte mít vlastně nic kromě startovního čísla, které dostane každý, a GPS přijímače, který bude sloužit jako takový pomyslný štafetový kolík. Ten nám umožní sledovat, kde družstvo je, promítat stav na světelnou tabuli, posílat průběžné informace a vše s tím spojené.

Závodník tedy nebude mít svůj vlastní čip?

Opravdu si představte štafetový kolík, který vypadá jako klíče od auta, a ten si závodníci budou předávat mezi sebou.

Autor: Josef Škvor, deník METRO