Francouzi a Italové jsou horké hlavy. Šíření nepokojů k nám se nebojím, říká sociolog

Protesty v Evropě provází v násilí. Demonstrace proti rostoucím životním nákladům se proměnily v rabování, sprejování, plameny a tvrdé zásahy policie. Boje v ulicích hlásí kromě Francie i Itálie, Albánie a Portugalsko. Sociolog Pavel Kovařík v pořadu Impulsy Honzy Benešovského řekl, že protestů využívají i skupiny, jejichž zájem se témat demonstrací netýká a mají jiný cíl.

„Ve Francii nebo Itálii jsou na pozadí nějaké ekonomické nároky těch protestujících, ale určité skupiny můžou ucítit příležitost, chopí se jí, no a potom sledujeme v médiích to, co sledujeme, přestože ta prvotní podstata je úplně jiná,“ uvedl sociolog Kovařík s tím, že se svádí také boj o interpretaci toho, co se vlastně ve francouzských ulicích děje.

Yussef a „generace selfie“. Butiky v Miláně rabovali i desetiletí, policie byla bezmocná

Kovařík zároveň detailněji popsal mechanismus podobných událostí: „Tohle je přesně dynamika podobných protestů, je to jako přes kopírák. To znamená, když se objeví nějaké masové protesty, které mají třeba i nějakou reálnou základnu – to znamená, neúčastní se jich jenom extremisté nebo rabiáti – tak tam opravdu jsou na pozadí nějaké řekněme ekonomické nároky těch protestujících.“

Podle něj se navíc v diskusích zapomíná na to, kdo nepokoje rozpoutal: „Začali jsme u studentů, tak jako v případě jiných, troufnu si říct i revolucí nebo protestů. Jde jim o nějaké podfinancování školství, to znamená, oni sami vnímají třeba nedostatek personálu, nedostatek kvalitních učitelů, vnímají v uvozovkách, že se jim rozpadají školy. Chtějí po francouzské vládě, aby tuto situaci řešila, a to je vlastně asi jako ten leitmotiv. Uvidíme, kam se to všechno posune.“

Jiná země, jiný cíl

Situaci demonstrantů ve Francii a Itálii je nutné podle Kovaříka rozlišovat. „V případě Francie směřuje ta zloba k vládnímu establishmentu, který se zosobňuje v roli prezidenta Macrona, který už ale vlastně končí, takže je otázka, jak to bude pokračovat dál. Jestli ty protestní hlasy sebere Marine Le Penová, nebo se objeví nějaký středový kandidát a situace se může uklidnit. V té Itálii je to zajímavější v tom, že ve vládě stojí konzervativní premiérka Giorgia Meloniová, takže tam bude spíš zajímavé, kdo sebere ty síly tady, nebo jestli se to podaří nějakým způsobem uchopit právě Meloniové a ještě z toho vytěží nějaký kapitál.“

ANALÝZA: Pád věže a chmurný závěr jedné éry. Nad troskami Francie číhají dva supi

To, že se nepokoje a demonstrace budou šířit i do naší kotliny, sociolog Pavel Kovařík nepředpokládá. „Když se podíváme trochu historicky, tak Francie a Itálie nebo i Španělsko, to jsou takové horké hlavy, takže tam ta historie protestů je známá a často to končí i takto bouřlivými akcemi. Neobával bych se v tuto chvíli toho, že bychom v ulicích Prahy viděli podobné výjevy. I když v dlouhodobějším horizontu těžko říct.“