Že bych chytil druhý dech? Necítil jsem ztrátu toho prvního, směje se Vasil Fridrich

Rozhovor s charismatickým hercem s pomněnkovýma očima Vasilem Fridrichem je zajímavý, zábavný a živý. Stejně jako on sám. Pořádně si ani nevšiml, že oslavil padesátku, protože jede životem na plný plyn a nezastavuje ani se neohlíží.

Lidé vás znají především jako herce, ale vy jste také rozhlasový moderátor. V Nočním Mikrofóru a Blízkých setkáních vedete rozhovory se zajímavými osobnostmi. Poradil byste mi, jak nejlépe zahájit rozhovor, aby pak šlo všechno „jako na drátkách“?
Kdybych na to měl univerzální recept, samozřejmě vám ho neprozradím. (směje se) Šlo by o výsostně autorský patent, který bych si nechal pro sebe. Zároveň mám pocit, že jakékoliv zahájení, byť sebelepší, vám bezvadný průběh rozhovoru stejně nezaručí. Každé povídání je nesmírně živé, ubíhá vlastním směrem, a i když je chceme řídit, často se ukáže, že se dá jen těžko ukočírovat. Ale abych dostál odpovědi na vaši otázku: Moje úvody zpravidla nejsou výčtem životopisných faktů. Raději hledám širší lidské téma, paradox nebo otázku, kterou host svým životem a prací zosobňuje.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz