Otakar Brousek ml. zírá. Vnučka hraje fotbal, vnuk zkusil divadlo

„Byl jsem osloven na roli dědečka. Simoně se ten nápad líbil, akorát, že prý jsem na tu postavu ještě dost mladý. Tak dělám všechno pro to, abych zestárnul, což se mi za ty tři měsíce zkoušení se Stašovou podařilo. Fakt se cítím na devadesát sedm,“ usmívá se Otakar Brousek ml.

Hrávali spolu kdysi v Divadle ABC, pak měli pauzu a teď se setkávají na jevišti Divadla Lucie Bílé už podruhé. Vladimír Strnisko, další spřízněná duše Simony Stašové, je společně obsadil do slavné hry španělského dramatika Alejandra Casony Stromy umírají vstoje.

„Já byl tou nabídkou samozřejmě poctěn, protože ta role je nádherná. Balboa má určité morální zásady, ale na druhou stranu je mu líto manželky (Simona Stašová), která neustále čeká na vnuka a trpí. A tak lže a vymýšlí si, aby jí odcházení z tohoto světa, usnadnil. Ale jinak je to nerudný dědek,“ vypráví herec.

Simona Stašová a Otakar Brousek ml. na představení hry Stromy umírají vstoje (4.listopadu 2026)

„Mě to se Simonou baví, je to dobrá herečka. Jediné, co bych jí mohl vytknout, že si doma něco vymyslí a pak se mě do toho snaží vmanipulovat. Ale já už jsem našel způsob, jak se s ní domluvit,“ směje se.

Když začínají zkoušet, má prý scénář sotva dva centimetry, když končí, je o pět dalších vyšší a o mnoho těžší. Simona si na papírky píše připomínky a ty do něj vlepuje. „Já se jí ptal: Jak to děláš, že vždycky přijdeš s něčím novým? A ona: Sedím na záchodě, protože tam můžu kouřit, a vymýšlím,“ prozrazuje na svou kolegyni.

„Já si do scénáře zase něco maluji. Cokoliv mě napadne. Na základní škole jsem si do sešitů kreslil návrhy aut, protože je mám rád. A teď jsou to spíš všelijaké surrealistické věci, které s tím, co zkouším, vůbec nesouvisejí. Prostě poslouchám pana režiséra, jak o té hře vypráví a něco si při tom kreslím. Ale já to tak mám i v dabingu. Kolegové mi prozradili, že si ty kresby pak vytrhávají na památku,“ dodává. Přesto si nemyslí, že by měl nějaký výjimečný výtvarný talent.

Otakar Brousek mladší, jeho otec Otakar Brousek starší a syn Ondřej Brousek

V minulosti se sám pokusil o divadelní režii. „Byla to hra, ve které jsem v kdysi hrál, takže jsem ji dobře znal. Ale nemám na to nervy. A taky trpím před herci ostychem. Jak mám radit svým kolegům? Já to neumím. Někteří lidé to dají, ale já ne,“ přiznává.

Beztak je nadmíru vytížený. V Divadle na Vinohradech hraje v Pasti na myši, s Kateřinou Brožovou jezdí s představením Linda, se Stašovou hraje v Ceně za něžnost, ve Viole je k vidění ve hře Oscara Wilda Zločin lorda Artura Savila a s divadelní společností Rozálie Víznerové v komedii Sylvie.

Rád by se na jevišti opětovně potkal se svým synem Ondřejem Brouskem, ale zatím nemají čas ani na kafe. „Teď mě zrovna zval na oběd, protože jedno z vnoučat bude mít narozeniny. Ale nemůžu. A když navrhnu termín já, tak zase nemůže on. Protože jezdí koncertovat s Ondřejem Brzobohatým, s Monkey Business, hraje v Ungeltu… A do toho skládá muziku. My se prostě nedáme dohromady. Ale ta doba jednou přijde,“ věří.

Otakar Brousek ml.

Díky Ondřejovi je trojnásobným dědečkem. Nejstarší vnučka Nela (jejíž matkou je Adéla Gondíková) studuje vysokou školu. Další dvě děti má herec a muzikant Ondřej s Annou, dcerou kosmonauta Vladimíra Remka. „Nedávno mě překvapilo, že Hanička hraje fotbal. Trenér je z ní nadšený, že prý má talent. A ona se o ten sport i zajímá. Ptal jsem se jí, co by chtěla k narozeninám, že bych jí koupil třeba merunu. A ona: Klidně, ale radši nějaké kartičky fotbalistů. Přitom fotbal u nás v rodině nikdo nehrál, ani mu nefandí,“ vypráví Otakar o šestileté vnučce.

„Františkovi je čtrnáct, ten zpívá ve sboru a k tomu se zajímá o minerály. Ale viděl jsem ho hrát i divadlo. Ve škole připravili inscenaci Dalskabáty, hříšná ves. Sice měla tři hodiny, ale Franta v tom nebyl špatný,“ prozrazuje herec na vnuka.

Dvě další vnoučata má od dcery. A jeho nejmladší syn Kristián, kterého přivedla na svět hercova druhá manželka, v současné době uvažuje, že by se vyškolil na elektrikáře. „Říkal jsem mu, že je to dobrá volba, protože tihle lidi jsou potřeba,“ říká Otakar přezdívaný Ťulda. Směrem k umění to mladšího syna prý nikdy netáhlo.