Vojín Kouba mi ušetřil spoustu peněz. Jiří Langmajer o filmech, krizích i „chlastu“

Jiří Langmajer dovršil šedesátku a do té další vstupuje v rozpoložení, kdy se cítí nejlíp za spoustu let. Našel se zdravotně i pracovně. Je vděčný divadlu, kde zakotvil a kde by rád zestárl s přirozenou grácií. A kde mu dali nejhezčí narozeninový dárek.

Velkou hvězdou vašeho Instagramu je fenka Maybe. Proč jste jí vybrali zrovna tohle jméno?
Co vím, tak s ohledem na rodokmenové papíry jsme jí mohli vybrat jméno začínající na M. Už ani nevím, koho po dlouhém vymýšlení napadlo Maybe, ale všem se nám najednou strašně zalíbilo.

Maybe znamená v překladu možná. Tak mě napadlo, jestli jste třeba nezvažovali, zda si ji vůbec necháte.
To ne. Ale jestli si někdo nebyl jistý a odolával, a dlouho, tak jsem to byl já. Nedovedl jsem si představit, že bychom žili se psem a stali se jeho otrokem. Neměl jsem ke zvířatům v podstatě žádný vztah.

Vy jste ani jako kluk neměl doma nikdy žádné zvíře?
Neměl. Já sám jsem se choval jako zvíře. Takže psa si musely vybrečet dcerka s Aduš. Přesně vím, kde a kdy: na cestě z Itálie, v hotýlku ve vsi jménem Tramín. Holky brečely a já si šel zaplavat. A když jsem se vrátil na pokoj, tak pořád ještě brečely.

Nemohl bych ani pomýšlet, že by mě Juraj Herz obsadil do Habermannova mlýna, když je tady Karel Roden, který je mnohem charismatičtější. Musím se tedy smířit s tím, že budu takový ten frajer z lehčích komedií.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz