Vzhledem k tomu, co mě letos potkalo, vím, že život je křehký, říká Polívka

I neúspěch může být nakonec úspěchem. Kateřina Marie Fialová na kamerových zkouškách zapomněla text a tudíž musela v dialogu s Vladimírem Polívkou improvizovat. A nakonec z toho byla hlavní role ve filmu Dokonalý den. Pro oba.

„Přál bych si, aby se v hlavním hrdinovi každý poznal. Protože je to zamilovaný člověk a všichni jsme byli někdy zamilovaní a kdo ne, tak se má na co těšit,“ říká režisér Jiří Matoušek o Edovi, kterého ztvárnil Vladimír Polívka.

Cítím se s ním skvěle a on se mnou taky, chválí Fialová kolegu Polívku

„Kliklo to mezi námi už na první kamerové zkoušce. Zradila mě paměť, ale nějak jsme se z té situace vylhali a nakonec to bylo hrozně osvěžující. S Vladimírem jsem nemusela vůbec nic hrát,“ vzpomíná na natáčení Kateřina Marie Fialová.

Ve filmu s podtitulem Když se vám život obrátí vzhůru nohama hraje Annu, které nečekané setkání se spontánním Edou změní životní směřování a priority.

Vladimír Polívka může hovořit o životě vzhůru nohama v souvislosti s nedávnými rodinnými událostmi. Jeho matce Chantal Poullain se vrátila rakovina, otec Bolek Polívka prodělal mrtvici a partnerka Magda předčasně porodila jejich dceru.

„Ale já ho měl naruby i v minulosti,“ říká. „Zažil jsem pár štěstí, která se proměnila v karamboly a taky naopak, kdy se z karambolu stalo štěstí, a to je i případ tohoto filmu,“ vypráví.

Vladimír Polívka zrekonstruoval dům po rodičích.

„Co mi na něm přijde krásné a sám v to silně věřím, že každý den může být naprosto zlomový, něco přinést nebo taky vzít. A i vzhledem k tomu, co všechno mě tento rok potkalo, můžu říct, že život je tak křehký, že není čas ztrácet čas. A právě o tom ten film hodně je,“ dodává.

O svém Edovi mluví jako o intuitivním člověku. „Je mi strašně sympatický v tom, co sám neumím. Já mám rád věci pod kontrolou, i když si pak vymezím mantinely, v těch si dělám, co chci. Ale nedokážu žít tak, že nevím, co bude zítra,“ vypráví. „Kdežto on je spontánní. Na druhou stranu, já být ženou, tak bych takového chlapa doma nechtěl. Ale myslím, že je na cestě k nápravě,“ usmívá se.

Muži jsou podle něj, tak jak to cítí i sám na sobě, velká proměnná. „Hodně jde o to, k čemu ti dva v určitou chvíli směřují, ale i to se dá změnit,“ odpovídá na otázku, který partner je ten pravý. Anna se rozhoduje mezi solidním Ellisem a nespoutaným Edou.

Sám zaplul do klidného rodinného přístavu. „Ale vzrušení k životu potřebuji taky, akorát už to nenechávám náhodě,“ prozradil.

Z filmu Dokonalý den - Vladimír Polívka a Kateřina Marie Fialová

Léto strávil Polívka na jižní Moravě. „Měl jsem měsíc volna a jsem za to hrozně rád, protože už teď vím, že příští ani přespříští rok ho mít nebudu. Mám naplánované natáčení, tak teď jsem si to užil naplno. Strávil jsem ho se svými holkami a bylo to jedno z nejdokonalejších lét mého života,“ říká.

Na Moravě teď renovuje dům, což ho stojí dost peněz, protože na odborné záležitosti si najímá řemeslníky. „Já se práce nebojím, takže tu hrubou obstarám sám. Když se mi dá do ruky lopata a řekne, tohle přeházej nebo tamto odvez, udělám to rád. Ale položit kachličky tak, aby byla podlaha perfektně rovná, na to jsou lepší jiní,“ vypráví.

54 fotografií

V rodinném domě u Brna by rád trávil v budoucnu víc času. „Hodně jsem svůj pracovní život změnil, abych tam mohl být častěji, věnovat se rodině a užít si to, na čem už docela dlouho dělám,“ říká.

Jenom letos má Vladimír Polívka za sebou už několik filmových premiér. „Každá role byla jiná, a tím to pro mě bylo zábavné,“ říká. „Samozřejmě ne vždycky jde o nabídku, která mě stoprocentně pracovně zajímá, někdy ji vezmu i z existenčních důvodů, ale co se týká těch posledních čtyř kinofilmů, tak za těmi si stojím. Každý navíc představuje jiný žánr. Thankskilling Day je horor, Tahle party je DEAD je třeskutou komedií, Po večerce je spíš rodinný film a Dokonalý den z toho vyčnívá, protože je to citlivá civilní romance. Tam se na humor netlačí, a pokud ano, tak ne na ten špatný, na to já jsem citlivý. Je to film pro lidi, kteří si chtějí užít romantiku,“ vypráví.

S rodinou ho čeká velká událost, protože bude křtít dceru. Chantal Poullain už dokonce pro tuto příležitost složila šanson ve francouzštině. Zhudebnit by ho mělo trio, které ji doprovází na koncertech a písničku chce následně zařadit do svého repertoáru. Jmenuje se Rosalinde Charlotte s láskou od babičky Chantal.

Vladimír Polívka se stal tátou na konci roku 2025.

Z vnučky je herečka nadšená. „Je krásná a přijde mi i chytrá,“ svěřila se nedávno. „Já mám totiž pocit, že rozumí francouzštině,“ prozradila. I Vladimír si myslí, že na tom něco bude: „Když na ni máma naposledy mluvila, reagovala a smála se.“ Chantal na Charlotte mluví francouzsky, zatímco on česky. „Ale pouštíme jí písničky, takové zpívánky ve francouzštině a moje Magda je napůl Polka, takže doma zní i polština,“ prozradil herec.

I na něho v dětství Chantal mluvila francouzsky, díky čemuž dnes jazyk ovládá bez problémů. „Hodně jsme ale taky jezdili do Francie za rodinou a to bych chtěl té naší malé do budoucna taky dát. Přál bych si ve volném čase víc cestovat nejen do Francie, ale i do Polska, protože je to moc fajn,“ říká.

Osmiměsíční dcera má zatím dvě jména - Rozálie Charlotte. Uvidíme, jestli trumfne svého tátu, který je Vladimír Claude Jaroslav David Polívka. Prostřední dvě jména dostal po svých dědech. Claudeho si nedávno vypůjčil do hry Unikát, kterou si sám pro sebe napsal a teď v ní hraje. Je výpovědí o herci, který celý život hrál a zapomněl žít.