Zásnuby po roce, svatba do dvou měsíců. Chtěli jsme se vzít hned, říká Nosková

Ombudsmanka Ministerstva práce a sociálních věcí a zpěvačka Michaela Nosková (43) zažila ve vztahu psychické i fyzické týrání, přesto nepřestala věřit v lásku. V rozhovoru pro iDNES.cz prozradila, proč se vdala tak rychle i proč se stala ombudsmankou.

Jaké jste měla léto 2026? Jak byste ho shrnula?
Stihla jsem svatební cestu, což považuji za velice úspěšné, protože jsme s Honzou na ni čekali asi půl roku (smích) a bylo to skvělé. Takže to jsem stihla. Stihla jsem nějaké výlety s dětmi a jinak jsem byla furt v práci. Jinak jsem fakt od rána do večera byla zavřená a pracovala jsem.

41 fotografií

V čem tkví kouzlo nepřestat věřit na pravou lásku?
Asi v mém pozitivismu. Já jsem pořád pozitivní. Nemyslím teda testy, (smích) ale myslím jako pozitivní energií. Já si vždycky říkám, že to prostě musí dopadnout dobře. Vždycky věřím, že to prostě dobře skončí, nebo skončí to tak, jak to má skončit. Myslím si, že když si člověk udrží nějaký nadhled, tak se prostě dá i znovu věřit v lásku.

Já si troufnu říct, že jste docela střelec, protože ta svatba proběhla po jak dlouhé době vztahu?
No, po roce a čtvrt vlastně. Honza mě požádal o ruku v prosinci, na naše výročí, a my jsme pak vlastně dlouho řešili, kdy ta svatba bude. Prvně jsme všem řekli, že bude v srpnu, pak jsme všem řekli, že bude v červnu, a pak jsme takhle 15. ledna seděli u skleničky vína a říkali jsme: „Hele, ten červen je ještě daleko.“ Prostě my jsme se chtěli vzít hned. A tak jsme se takhle koukli do diáře a řekli jsme: „Co třeba 10. února?“ Takže takhle vzniklo, proč jsme se vzali tak rychle. My jsme se prostě už chtěli vzít.

Zpěvačka Michaela Nosková se podruhé vdala. Vzala si fotografa

Chápeme. Jste žena činu. Odhodlala jste se a šla do politiky. Co za tím stojí? To, že všichni nadávají a řeší politiku u piva, víme. Ale vy jste bouchla do stolu a šla něco dělat.
Je to tak. Jako takhle, abych to upravila: není to úplně politika, protože ombudsman ministerstva práce a sociálních věcí je primárně spojený s tím ministerstvem jako takovým. To znamená, samozřejmě, že lidi si to spojují s vládou, která tam je, ale ombudsman vlastně zastupuje ten resort v tom smyslu, že pokud lidi třeba mají problém s Úřadem práce, s Českou správou sociálního zabezpečení, s OSPODama, UMPODama a dalšími institucemi, které spadají pod to ministerstvo, tak píšou tomu ombudsmanovi.

Případně, pokud já třeba vyhodnotím nebo si pročtu ten případ, přepošlu to například na sekci, která se tím zabývá, a vyhodnotíme společně, že je potřeba do toho případu nějakým způsobem víc zasáhnout, nebo si zjistit informace, tak vlastně kontaktujeme potom ty další instituce.

Michaela Nosková v cyklu Láska nebolí

A proč jste do toho šla?
Protože, jak říkáte správně, už jsem bouchla do stolu a myslím, že jedna z těch věcí a poloh ombudsmana, kterou by měl určitě mít, je nějaká lidskost a zkušenost s tím, co zažívají. Když už ten člověk píše, že zažívá bezpráví, tak je to proto, že už si třeba prošel i několika odvoláními a stížnostmi a všichni mu píší: „To nebudeme řešit“ a všichni jsou v pohodě a všechno je zalité sluncem.

Ti lidé vlastně už ztrácejí víru v to, že jim někdo pomůže a právě proto si myslím, že i ombudsman má mít pochopení pro to, jaký to je, když vás nikdo nevidí a systém nechává na holičkách. Což já díky své osobní zkušenosti mám. Ale není to jenom o té osobní zkušenosti, je tam spousta věcí, které se člověk musí rychle naučit a rozeznat. Je tam spousta oddělení na ministerstvu, kde musíte vědět, které oddělení co řeší, která sekce, komu zavolat, a tak.