Nemám ráda machistické chlapy, ale ani zženštilé, říká Jitka Kocurová

Moderátorka, příležitostná herečka a 2. vicemiss ČR 1999 Jitka Kocurová (47) v rozhovoru pro iDNES.cz popsala, jak se podle ní proměnila dynamika mezi muži a že by nadhled, který má po čtyřicítce, ráda měla ve dvaceti. Prozradila, do jakých dob by se nejraději vrátila.

Setkali jsme se na finále Muž roku 2026. Kdyby vyhrál někdo přesně podle vás, jaký by byl?
Byl by charismatický, usměvavý, velmi milý, občas by se dokázal zastydět a dokázal by se určitě omluvit, když by udělal nějakou chybu, ale zároveň by to byl pořád chlap.

39 fotografií

Jací jsou čeští muži teď, s ohledem na to, jací byli, když jste byla v Miss?
Já myslím, že jsou super. Nemůžeme být na ně úplně kritičtí. Samozřejmě, že v dnešní době je spousta různých mladistvých výkyvů, bych řekla, ale vcelku ti chlapi jsou skvělí a byli skvělí vždycky. Když se na ně budete koukat normálně, tak budou normální. Takže když na nich nebudete hledat chyby, tak prostě nebudou ty chyby. Takže já si myslím, že na ně mám stejný pohled, jako jsem měla ve dvaceti.

Nebo možná nevědí, jak přistupovat k ženám, protože ty ženy se mění. Co myslíte?
Je to pravda. Tohle je to bingo, protože si myslím, že spousta žen začíná být hodně mužská sebevědomím, nebo spíš svojí soběstačností, nebo tím, že nechtějí ukazovat, že jsou v něčem slabší a potřebují v něčem třeba pomoct, že nechtějí být úplně kytičkami, že by nechaly toho muže je dobývat. Je pravda, že chlapi mají hodně ženské energie a ženy mají zase hodně mužské energie.

Možná, že kdyby ženy trošičku ubraly a nechaly ty chlapy... ale zase je to nějaký vývoj, takže všechno asi je tak, jak má být. Já bych to moc nekritizovala, prostě to tak je. Já zase nemám ráda machistické chlapy, když se prosazují jako že jsou hodně moc velcí tvrďáci, kteří chodí jenom do posilovny, to já vůbec nemám ráda. Takový zlatý střed, který existuje, ten mám nejradši.

Na Účastníky zájezdu už se mě ptaly i moje děti, směje se Jitka Kocurová

Zaznamenala jste u sebe někdy, že abyste muže neodradila, předstírala jste, že něco neumíte, aby to udělal za vás?
(smích) Já myslím, že tohle dělají chlapi. Že nechtějí ukázat, že to umí, aby to nemuseli dělat podruhé. (smích) To je dobrá taktika. Já mám pocit, že si taky spoustu věcí umím udělat sama. Vyměnit kolo u auta, rozšroubovat žárovku, spravit elektriku, protože jsem měla bratra elektrikáře, takže umím napojit ty drátky. Je pravda, že občas, když se člověk zabrzdí a nechá to udělat svého partnera a pak ho malinko pochválí, tak to samozřejmě svůj účinek má. Ale přiznám se, že já to úplně neumím. Já jsem taková hrozně přímá. Mě, když něco štve, tak to řeknu hned a hned čekám reakci zpátky, aby se to hned vyřešilo, šup, šup, a jeli jsme dál.

Když se troufnu zeptat, v čem vidíte ty největší benefity toho, když je vám čtyřicet plus? Co to je?
Možná ten nadhled. Člověk ve dvaceti je moc kritický a striktní na všechny strany a vlastně tím, že stárnete, už na spoustu věcí jste takový obroušenější a už tak nesoudíte. Beru to podle sebe. Snažím se pochopit i toho druhého, což jsem se snažila pochopit, i když jsem byla mladá, ale asi jsem se víc zajímala o sebe. Teď už se spíš zajímám o to, jaké ty vztahy jsou, i s dětmi, i s rodinou a snažím se nějakým způsobem přemýšlet o tom, jak to cítí ten druhý. Takže si myslím, že určitě to přináší to, že nejste tak strašně moc ostrý. Mladí lidi jsou hodně ostří, přímí a v něčem až moc tvrdí.

Účastníci zájezdu - Ondrej Kovaľ a Jitka Kocurová (2006)

Zvládnete díky tomu lépe i životní propasti?
Myslím si, že jo. Ten rozum, který už má člověk v těch čtyřiceti nebo padesáti, bych chtěla mít ve dvaceti. (smích) Spoustu věcí, které jsem ve dvaceti měla na talíři, jsem nedokázala využít a uchytit za ten správný konec. Nedávala jsem tomu tolik, co bych dala teď, a kdybych ty zkušenosti a ten rozum měla, tak bych, myslím, že bych to udělala asi trošičku líp, nebo aspoň trošku jinak.

Ale čas byste nevracela, nebo ano?
Čas bych nevracela. No, vracela. Já bych se vrátila nejradši, kdybych byla bez dětí, tak do pětadvaceti. To mně bylo krásně! To jsem natáčela Účastníky zájezdu a měla jsem takovou fakt slávu okolo sebe, to mě bavilo strašně moc.

Pak bych se vrátila, když mým dětem byly tak tři roky. Ony byly boží, úplně to jsou pusinky a teď už si hodně uvědomuju, že mi utíkají. Ale užívám si to, protože Barušce je pořád třináct, jedeme krasobruslení a má úspěchy. Tomík má úspěchy v golfu. Takže já si užívám to, jak oni prosperují, jaké mají úspěchy. Nicméně kamarádka mi říká, že si nejvíc budu užívat, až budou ještě větší, že já zase budu svobodná. Tak nevím, kam to u mě dospěje. Ale jo, asi bych i vrátila něco. Já jsem měla hezký život. Nebo mám furt. Doufám, že to tak bude nadále.