Chůvami si ulevuji. Nechci být fúrie, říká šestinásobná máma Michaela Salák

Michaela Salák popsala aktivní důchod svého manžela, hokejisty Alexandera Saláka. Maminka šesti dětí v rozhovoru pro iDNES.cz promluvila také o onkologickém onemocnění, které jí lékaři diagnostikovali a svěřila se, co jí pomáhá k optimismu.

Jsme na openingu módního obchodu. Jste módní fanatik?
Mám ráda módu, ale rozhodně nejsem módní fanatik.

Jak byste popsala svůj styl?
Rozděluje se na dvě části. Když jsem máma, když jdu ven. Ven chodím hodně málo (smích). Konkrétně na tyto akce. Nebo si vyjdeme manželem. Snažím se vypadat jako dáma, podpatky k tomu patří, trošku elegantně. Doma naopak mám ráda pohodlí. Když jsme s dětmi, v podpatcích rozhodně nechodím. I když se mi to samozřejmě někdy líbí jít do města a vypadat jako „posh“ maminka. Ale ono to prakticky nejde vůbec.

29 fotografií

Jste šestinásobná maminka. Jak to zvládáte?
Nějak to zvládám, protože to přicházelo postupně. Přibývali jeden po druhém. Ale samozřejmě, jako každá máma, která má jedno, dvě nebo i šest, jsou i situace, kdy se hroutím. Ale to je naprosto přirozené a normální.

Musíte se ohrazovat, když lidi řeknou: „No jo, to je hokejová máma, ona má určitě chůvy?“
Já jsem ráda za to, že naopak mám tu možnost a manžel je ochoten a může investovat do toho, abych nemusela být máma 24/7. Myslím si, že bych naopak nedávala dětem tu dobrou mámu. Máme to takhle, máme děti díky tomu, že si je můžu dovolit. Nemyslím, že je to tak levné. To nejdražší co je, jsou děti. (smích) I takhle si ulevuju a čerpám energii, aby pak na mě koukaly, že jsem dobrá máma, ne nějaká fúrie.

Manželé Salákovi s rodinou

Jak to ideálně vymyslet, abyste měla čas i pro sebe? Jak ho využít, aby vám děti nechyběly?
To už člověk vycítí, kdy už se blížím na hranici, kdy si říkám: „Teď už začnu křičet a budu unavená a nepříjemná, musím odejít.“ A ono někdy stačí hodina, někdy víkend. A pak jsem zase lepší člověk a lepší máma, lepší manželka a lepší všechno.

Když člověka začne zlobit zdraví, samozřejmě mu to převrátí život vzhůru nohama. Jak konkrétně se to dotklo vás? Podstoupila jste operaci nádoru v žaludku. Mimo to bojujete s blíže nespecifikovaným chronickým autoimunitním onemocněním, jehož léčba je dlouhodobá a náročná.
Člověk přehodnotí priority. Vím, co je důležité, dovedu si to představit. Dokud se ale člověk nedostane do období temna, neví, o čem život je. A když se dotknete toho, že jsme všichni smrtelní, a ne každý se dožije stovky, trošku začnete přemýšlet nad tím, jestli mám dělat tohle, jestli se mám bavit s tímhle, ztrácet čas. Jsme tady a rychle to běží a nikdy nevíme, co bude druhý den. V tomhle to hrozně pomáhá a otevírá oči.

Michaela Salák (3. června 2026)

Když dojde na diagnózu, vy to asi nějak sama osobně zpracujete. Největší slzy přijdou, když to sdělujete komu?
Asi, když jsem to pak říkala manželovi nebo nejlepší kámošce. Když to řeknete podruhé, už se držíte a pak to berete jakoby v pohodě. Ale ten prvotní šok, samozřejmě, když nevíte, co bude a jak bude, to má asi takhle každý.

Jste optimistka, pomáhá vám i léto a všechno co máte kolem, zázemí?
Rozhodně. Hlavně počasí mi pomáhá dost. Ať vám je cokoliv, ale je krásné počasí a jsme v Praze, hned to zvedne náladu a člověk má úsměv na obličeji.

Mateřství je moje povolání, kariéra mi nechybí, říká šestinásobná máma Michaela Salák

Máte tendence teď dělat to-do list, abyste se opravdu motivovala tím hezkým, co vás čeká?
Vždycky jsem se dokázala motivovat na to hezké a kašlat na to špatné a nějak si ulevit v tom, co mě nebavilo. Spíš jsem měla to, že jsme odkládali, kam se pojedeme podívat. Teď už člověk si říká: „Hele, ale za deset let už mi nebude tolik, kolik mi je, a možná si to tak neužiju.“ Teď tyhle věci, co byly až někde naspodu, jdou nahoru. Věci, co se pořád opakují každodenně, ty odkládám.

Michaela Salák a bývalý hokejiste, gólman Alexander Salák.

Klepete se někde ve skrytu duše na manželův důchod profesní?
Už je v důchodu tři roky. (smích) Ale naštěstí můj manžel není takový typický sportovec, co by byl v depkách u Playstationu doma a nevěděl, co se sebou. On se na to hrozně těšil a je hodně pracovitý, takže si hned našel jinou zábavu, jinou práci. A nesmí být doma, to teda nesmí. Musí něco dělat. Ale on sám si to našel v důchodu. Je důchodce, ale pracující.

Zmiňovala jste videohry, dokážete k nim usednout s dětmi?
Ne, mě to nikdy nebavilo a my jsme dětem nekupovali Playstationy a podobně. Až asi předpředminulý rok si ho koupili sami. Ale i tak na to nemají moc času. A já vůbec. To je ztráta času pro mě.