Televize pro mě byla meta. Sociální sítě jsou levný dopamin, říká Leoš Mareš

Leoš Mareš má na Evropě 2 nového parťáka a moderuje novou řadu SuperStar. V rozhovoru pro iDNES.cz promluvil o tom, jak to dělá, aby nebylo „pře-leošováno“ i jaký má pocit z Ranní show se Štěpánem Kozubem.

Shledáváme se na uvedení nové řady SuperStar. Jak moc vzrušující projekt to pro vás je? Jestli vás teda ještě něco v showbyznysu nadchne.
To je perfektní slovo. Otázka zněla: jak vzrušující? Je to vzrušující být toho součástí. Pořád. To se nemění. Vnímáte sílu toho kolosu. Je to showbyznys, desítky kamer, stovky lidí ve štábu, světla, režisér, porota před vámi, Ewa Farna... come on, jakože před třemi dny vyprodala Eden a najednou je před vámi. Calin, který vyprodává O2 arénu jedním storíčkem na Instagramu. Habera, kterého jste neviděl roky, se vrátil z Floridy a Kuba Prachař jako bavič číslo jedna. Jste součástí něčeho, co v showbyznysu dává smysl. Já jsem vždycky do televize chtěl, byla to pro mě meta a je to požehnání, že mi to nabídli a že u toho můžu být.

55 fotografií

Chce to hlas, ale taky to chce samozřejmě schopnost umět se prodat. Ale není to X faktor. Tak jak na tyhle aspekty pohlížet?
Jak to myslíte?

Člověk může sebelépe zpívat, ale když není osobnost, když prostě nevyzařuje to něco navíc, tak jak ho potom marketingovat?
Já si myslím, že lidi, kteří by tohle neměli, nemůžou postoupit. Samozřejmě můžete být introvert, který nemá rád kamery a celý ten ruch kolem, a můžete být úspěšný interpret, dokonce hvězda, můžete koncertovat, vydávat alba, ale nemůžete být SuperStar. Tohle je taková speciální odnož showbyznysu, televizní show, takže ty věci, které jste zmínil, ten člověk mít musí a ty vy vnímáte. To znamená, někdo přijde a to charisma má a zpěv a všechno dohromady vytváří ten balíček.

Jak se změnil hudební vkus českých posluchačů Evropy 2, když se ohlédneme, co se hrálo v roce 1996? To byl hlavně eurodance a teď je to vlastně docela český generický pop.
Musím říct, že se to změnilo hodně, že je nějak víc té hudby, jak je přístupnější pro tvůrce. Už není takový problém natočit album. Pořád jsou někde nové písně, zpěvačky, zpěváci, skupiny. Nebylo toho tolik, takže to je velká změna.

A vkus? Doba se mění a co svět světem stojí, tak se to vyvíjí. Pořád lidi poslouchají nové věci, nebo se objeví nějaká reminiscence na něco z minulosti a ten vliv se potom ukáže v něčem novém. Smíchá se to, ale to, že se poslouchá jiná hudba, je přirozený fakt a poslouchá se prostě jiná hudba než před dvaceti lety. Ale myslím si, že Češi milují staré hity. Jsou podle mě ještě nostalgičtější než ostatní. Nostalgie obecně je jako velký hit, ale my jsme takoví zamrzlí v minulosti. (smích) Takže my máme pořád rádi to svoje.

Mareš a Kozub poprvé společně v Ranní show. Řešili i kauzu s Neckářem

Zajiskří vám oči, když se do toho playlistu vloudí třeba Max Don’t Have Sex?
Teď jsem si to snažil vybavit, tu písničku. No tohle se teda nevloudilo do žádného mého playlistu. Podle mě se to nevloudilo do mého playlistu ani v tom roce vydání. Že jste vybral tuhle píseň a úplně jsem si ji vlastně přehrál v hlavě. Vím, že když jsem ji slyšel jako úplně novinku, tak jsem si řekl: tak tohle nebudu hrát jako DJ. To jsou E-Rotic? To bylo strašné i tenkrát. (smích) Jakože Renato, chápu, že vám se to líbí, nic ve zlém, ale to byla příšerná písnička.

Když si teď vezmeme ranní vstávání na Evropě 2, v roce 2026 proběhly všechny ty změny, teď je tam Štěpán Kozub. Jaké jsou ohlasy? Co vám dává tu nejvíc validní zpětnou vazbu?
Asi můj pocit, který je teď v šoku z toho, jak si to sedlo. Já jsem to čekal v pohodě, že to bude dobré, ale překvapila mě ta intenzita toho celého propojení a ta lehkost. Takhle to vnímám.

Už jste dospěl do stádia, že bez ohledu na veškerou popularitu a finance, opravdu ten největší a nejhezčí pocit u srdce dá člověku to, že má dobře vychované děti a že se někam posouvají?
Myslím, že nejlepší pocit dá člověku prožívání každého okamžiku. Ať se děje cokoliv. Třeba teď jsem tady s vámi a nechci, aby soupeřil ten rozhovor s vámi se zážitkem, že půjdu zítra vyzvednout svoji dceru do školky. Prostě každá ta věc má svoje a pokud se dokážete radovat a vlastně si užít ten okamžik, tak to je cesta k něčemu, co by se mohlo nazývat jako štěstí nebo nějaký vnitřní klid.

Nemá cenu poměřovat zážitky, to nikam nevede, jenom ke zklamání. Že pak říkáte: „Aha, tak já jsem si myslel, že to bude jiné. Nebo že mě to víc zasáhne, nebo že to bude trošku...“ Prostě je to cesta do pekel.

Měl jste někdy období, kdy jste se bál třeba, aby nebylo „pře-leošováno“ v Čechách a sám jste bojoval s tím, že máte tak natřískaný diář, jestli to vůbec zvládnete výhledově?
Když plánujete projekty, tak se je samozřejmě snažíte nějak rozvrstvit. Jako že dáte do nějakého časového období, aby to nebylo všechno najednou. Takže uvažujete spíš strategicky, manažersky.

Že děláte tohle, tohle, to je v souladu, dobré, ale nemůžete dělat ještě další televizní show třeba, která by konkurovala, abyste útočil sám na sebe.

Takže je to spíš nějaké uvažování byznysové. A zase pocitové: to znamená, když jsem měl pocit, že už je toho hodně, tak jsem ubral. Prostě třeba nechodím do podcastů, byl jsem třikrát všehovšudy. Protože mám pocit, že nechci být v deseti různých rozhovorech.

I vlastně dneska trochu mám pocit, protože jste můj asi třicátý sedmý rozhovor, jestli to jako není moc, ale zase nechci to kazit svým spolupracovníkům, protože kvůli tomu tady jsme, tak co se dá dělat. Startuje SuperStar, tak budu v sedmatřiceti rozhovorech.

A závěrem: proč sociální sítě ano, proč sociální sítě ne ve vašem případě?
Všechno má svoje. Já myslím, že žádný recept na to, jak by to člověk měl dělat, neexistuje. Sociální sítě dávají lidem rychlý dopamin, levný dopamin, a to je samozřejmě strašně příjemný pocit. Proto se to dělá, proto to děláme.

Můžou vám pomoct v byznyse, tak jako život bez sociálních sítí nemůže. Na druhou stranu, život bez sociálních sítí vám dává volnost, svobodu, klid. No a teď si jenom musíte vybrat z toho švédského stolu, na co máte zrovna chuť.