Bachelor Solfronk vyměnil hledání lásky za Pokémony. Promluvil o ženách i zdraví

Vybírat si na ostrově z osmnácti dívek? „Každý si myslí, jaké je to štěstí, já...

Foto: Jan Zátorský, MAFRA

První český Bachelor Jan Solfronk má za sebou náročné měsíce, během nichž bojoval s nespavostí a vážnými kožními problémy. Teď všechnu energii věnuje svému projektu, který spojuje muzeum Pokémoních karet, obchod a hernu. V rozhovoru pro iDNES.cz podnikatel prozradil, jak se vyrovnával s kritikou a jakou ženu by chtěl po svém boku.

58 fotografií

Vyměnil první český Bachelor Jan Solfronk definitivně hledání té pravé za Pokémony?
Momentálně je můj život opravdu naplněný kartami Pokémon. Nacházíme se v prostorách Pokélandie, což je takový multiprostor, který zahrnuje prodejnu nejen Pokémoních karet, ale i dalšího merche. Máme tady první muzeum Pokémoních karet na světě, kde jsou karty vystavené v takzvaných Master Setech. Jsou řazené chronologicky od 90. let až po současnost. A máme tady i prostor, který je určený pro eventy, kroužky, turnaje, různé komunitní akce, burzy a podobně. To všechno najdete v obchodním domě Bílá labuť v centru Prahy.

Abychom to vysvětlili i lidem, kteří této tematice vůbec neholdují, buď jste mohl mít před domem drahé sportovní auto, nebo Pokélandii?
Je to tak. Já samozřejmě úplně neznám přesnou hodnotu sbírky. Záleželo by také na tom, kdybychom nechali karty ohodnotit. Teď je máme v takzvaném surovém stavu, kdy nejsou profesionálně ohodnocené. Ve chvíli, kdy se karta ohodnotí, může její cena vzrůst několikanásobně. I kdybych hodnotu celé sbírky znal, asi bych ji neříkal. Každopádně je tady kolem dvanácti tisíc karet.

Přinesla vám popularita a účinkování v tak velkém televizním projektu jako je Bachelor spíš tento příjemný bonus, než to, co všichni původně očekávali a to lásku?
Já to vnímám jako určitou vývojovou cestu. Myslím si, že se to tak nějak mělo stát, že jsem byl po určitou dobu středobodem pozornosti diváků a jejich zvídavých pohledů. Každopádně s Pokémoními kartami pracuji už dlouho. Před deseti lety jsem začínal s kroužky, které samozřejmě pokračují a v ideálním případě je budeme mít i tady. Tohle je taková třešnička na dortu. Moje sbírka se začala rozrůstat. Měl jsem ji ve skříni a říkal jsem si: „No tak já se na ni můžu chodit dívat, ale když už je takhle velká, proč ji nevystavit i dalším lidem, kteří mají podobný zájem, nebo by třeba jen chtěli vidět, jak taková sbírka může vypadat?“

Ženy v Bacheloru? Realita je jiná, než se prezentuje v televizi, říká Solfronk

Nevyhnula se vám ani různá nařčení bulváru. Určitě to byla obrovská zátěž pro psychiku, která dostala svého času skutečně zabrat. Jak jste se s tím naučil pracovat? A jak se to na vás podepsalo?
Člověk asi musí počítat s tím, že když je tolik vidět, přináší mu to spoustu krásných zpráv a podpory, ale také hejtry a lidi, kteří se na něm chtějí „povozit“. Myslím si, že jsem si to nebral nějak zásadně k srdci. Neříkám, že se mi některé komentáře nezaryly pod kůži. Dodnes si třeba vzpomínám, když někdo tvrdil, že za astronomickou sumu učím děti kšeftovat s Pokémony. To vůbec není pravda.

Jak to tedy přesně je?
Moje kroužky mají normální strukturu a určitý vzdělávací přesah. Pracujeme tam s angličtinou, děti se učí anglicky, počítají, rozvíjejí strategické myšlení, logiku, fair play a podobně. To nařčení nebylo úplně příjemné, ale říkal jsem si: „Hele, já vím, co dělám. Mám za sebou tisíce dětí, které těmi kurzy prošly, jsou nadšené a jejich rodiče byli také nadšení.“ Takže člověk, který mě chtěl jen sjet, o tom zkrátka nic neví. A jak jsem se s tím popasoval? Nijak zvlášť. Tyhle komentáře a hejty jsem moc neřešil.

Začátkem roku jste mluvil o zdravotních komplikacích, co se stalo?
Prošel jsem si nepříjemnými zdravotními komplikacemi. Byla to taková katarze stresového roku 2025, kdy se všechno odehrávalo, včetně rozchodu a dalších věcí. Tělo zkrátka zahlásilo: „Stop! Dej si, Honzo, pauzu.“ Na pár měsíců jsem byl doslova a do písmene vypnutý, protože jsem nemohl spát. Trpěl jsem velkou nespavostí, někdy jsem několik dní v kuse pořádně nespal. Projevilo se to také na pokožce. Objevila se mi vyrážka a zánět, kůže se loupala a nevypadalo to hezky. Naštěstí už jsem v pořádku, jsem zase zpátky v plné síle a právě proto jsem se pustil do tak velkého projektu, jako je muzeum Pokémoních karet.

Hostem pořadu Rozstřel je Jan Solfronk, hvězda reality show Bachelor.

Je teď vaším cílem, kromě rozběhnutí projektu, také duševně a fyzicky se zotavit?
Ve chvíli, kdy to opravdu poběží a budeme mít stálou frontu návštěvníků a spokojených zákazníků, kteří budou odcházet nadšení a s radostí v očích, si určitě zasloužím nějakou dovolenou. Zatím ji nemám naplánovanou na konkrétní termín, ale myslím si, že po psychickém, fyzickém a emocionálním vypětí, které vybudování muzea obnášelo, si ji zasloužím. Ještě to ale pár týdnů, možná měsíců potrvá, než všechno nastartujeme, rozjedeme a uděláme pořádnou propagaci. Pak se těším na týdenní, možná čtrnáctidenní dovolenou.

Až na to bude správný čas, možná opět zatoužíte i po vztahu. Co by nemělo chybět vaší partnerce?
Musíme si rozumět, musíme se přitahovat a navzájem podporovat. Chci, aby žena vedle mě rostla a abych i já mohl růst vedle ní. Abychom byli ucelená jednotka, která se doplňuje ve slabých místech. Abychom byli my dva proti zbytku světa, rozuměli si, smáli se a žili s lehkostí.

Jsem tradicionalista, je ženský úděl rodit děti, říká první český bachelor Solfronk

Svět reality show, Bachelor. Jste z něj kompletně vyléčený?
To se asi nedá říct úplně jednoznačně. Spousta lidí se mě ptá, jestli zvažuji účast v nějaké další reality show. Říkám, že nic naplánovaného nemám, ale pokud přijde zajímavá nabídka a daná reality show mi bude dávat smysl, pokud bude charakterově zapadat do toho, kdo jsem, účasti se určitě nebráním. Shodou okolností se teď vysílalo Prostřeno!, které se natáčelo několik měsíců zpátky a jehož jsem účastníkem.

Jste dobrý kuchař?
(smích) Nejsem dobrý kuchař, takže diváci se opravdu mají na co těšit. Dělám tam spoustu velkých přešlapů.

Chlapi bývají poměrně sebekritičtí, ale můžeš říct, že jsi na sebe v nějakém ohledu pyšný?
Jsem pyšný. Myslím si, že rozjet takový projekt, jaký jsem rozjel teď, bylo velice náročné. Samozřejmě jsem na to nebyl sám. Mám fantastický tým a mou pravou rukou je Martin Šuvarina, který to tady vizuálně vymyslel a dal celému prostoru obrovský nádech a přesah. Pomáhala mi spousta dalších lidí a velkou oporou mi byla také rodina. Jsem na sebe pyšný, že jsem to všechno ustál. Obrovsky pyšný jsem ale také na všechny členy týmu, kteří přiložili ruku k dílu a pomohli nám dát dohromady takovou krásnou věc.