Dianu s její macechou spojoval podobný osud. Cestu k sobě však hledaly dlouho

Raine Spencerová vstoupila do povědomí veřejnosti především jako nevlastní matka princezny Diany. V životopisech bývá často představována jako zlá macecha, kterou Diana dlouhé roky nenáviděla. Jejich komplikovaný vztah však výrazně ovlivňovala Dianina křehká vazba k vlastní matce. Raine navíc nebyla jen aristokratkou milující přepych, ale také političkou a aktivní ochránkyní historického dědictví. Zemřela před deseti lety, v říjnu 2016.

Pohádka pro dospělé

Osud Diany Spencerové by v mnohém připomínal moderní pohádku, kdy neskončil pařížskou tragédií v tunelu Alma. Jako přehlížená prostřední dcera si vzala prince a nakonec se stala novodobou emancipovanou rozvedenou princeznou. V Dianině mýtu tedy nesmí chybět ani postava zlé macechy, jakou známe z klasických pohádek.

Této úlohy se chopila Raine McCorquodaleová, která se v roce 1976 provdala za rozvedeného hraběte Spencera a stala se nevlastní matkou jeho dětí. Starší Sarah a Jane byly již dospělé, mladší Diana a nejmladší syn Charles však byli ve velmi citlivém věku patnácti a dvanácti let a s vpádem macechy se obtížně smiřovali. Příběh anglické Popelky však není jednoznačný, protože jsou to děti, kdo Raine pronásledovaly s nejrůznějšími zlomyslnostmi a u Diany zášť vyeskalovala až ve fyzické napadení.

První manželství Johna Spencera skončilo rozvodem v roce 1969 poté, co se jeho žena Frances zamilovala do jiného muže. Rozpad manželství vyústil v bolestný spor o děti, v němž soud svěřil péči jejich otci. Pro Frances bylo zvlášť těžké, že v řízení proti ní svědčila její vlastní matka. Ztráta mateřské postavy se výrazně podepsala na Dianině křehké osobnosti.

Rodiče princezny Diany: Edward John Spencer, vikomt Althorpe, s manželkou Frances (1955)

Mladá politička

Stejně jako Diana, i Raine vyrůstala v neúplné rodině, vystavená vysokým očekáváním. Jejím otcem byl britský důstojník Alexander McCorquodale a matkou spisovatelka Barbara Cartlandová, známá autorka románů červené knihovny o chudých dívkách, které ke štěstí přišly. Manželství jejích rodičů však skončilo v roce 1933 skandálním rozvodem, který provázela vzájemná obvinění z nevěry, když byly Raine pouhé čtyři roky.

Nebyla chudá dívka jako postavy z románů Barbary Cartlandové, protože její rodina měla velmi privilegované postavení. Díky původu, sňatkům, ale i vlastním politickým schopnostem se však dokázala posouvat na společenském žebříčku a stala se jednou z výrazných ženských osobností, které se podílely na současné podobě moderní Británie tím, že udržely historickou kontinuitu.

Nezůstala ve stínu slavné matky, dostala kvalitní vzdělání a v rozhovoru pro The Gentlewoman vzpomínala, že již ve dvanácti letech četla Shakespeara, Dickense, Freuda a Junga, a dokonce Karla Marxe, i když ji jeho dílo nudilo. Poprvé se vdala v roce 1948 a postupně se jí narodily čtyři děti. Nespokojila se však jen s privilegovaným postavením aristokratické manželky, ale věnovala se vlastní profesní dráze.

49 fotografií

V roce 1954 byla za Konzervativní stranu zvolena do westminsterské městské rady, kde patřila k nejmladším členům. Mezi její významné veřejné aktivity patřilo předsednictví výboru pro rozvoj Covent Garden, práce v oblasti britského cestovního ruchu a později také podpora lidí po cévní mozkové příhodě.

Jako politička se zabývala urbanismem, záchranou historických budov, zasedala ve výborech pro plánování výstavby a budování parků, a dokonce se věnovala otázkám životního prostředí již v 60. a 70. letech minulého století.

Láska princezny Astrid štvala celou zemi. Král těžce hledal, kdo by ji oddal

Poněkud drahý přepych

Její vztah s Johnem Spencerem, tehdy vikomtem z Althorpu, začal už v průběhu jejího prvního manželství. Začal v roce 1973, kdy se pravidelně setkávali ve výboru pro architektonické dědictví, a vzali se nedlouho po Rainině rozvodu v roce 1976. Vikomt Althorp se mezitím stal nástupcem svého otce jako 8. hrabě Spencer.

Po příchodu do rodiny Spencerových se Raine s energií sobě vlastní pustila do záchrany opuštěného hraběte i jeho chátrajícího sídla. Rozhodla se pro rozsáhlou obnovu domu a ujala se rovněž otázky financí.

Hrabě a hraběnka Spencerovi v Althorpu, Northampton v Británii 1988

Raine byla vše, jenom ne minimalistka. Milovala lesk zlata a její bohatě tupírované účesy se staly pověstné. „Vždycky jsem si záměrně oblékala a nosila všechny své šperky a kožešiny – koneckonců každý ví, že je mám,“ vysvětlovala. Při obnově Althorpu prosazovala okázalý styl s bohatými dekoracemi a zlacením, za což sklidila ostrou kritiku. Spencerův syn Charles podle časopisu Independent přirovnal vkus své nevlastní matky k „vulgaritě svatebního dortu v pětihvězdičkovém hotelu v Monaku“.

Rozsáhlá renovace a náklady na provoz historického sídla vedly také k prodeji části rodinného majetku. Tento postup vyvolal odpor Spencerových dětí, které Raine vyčítaly necitlivé zacházení s rodinným dědictvím.

Nenávist přešla ve fyzický útok

Dramatické a podle mnoha názorů nevkusné zásahy do sídla vnímaly velmi rozhořčeně zejména Spencerovy děti, kterým byla energická a autoritativní Raine trnem v oku. Vysloužila si u nich přezdívku „Acid Raine“, tedy volně přeloženo „Kyselá Raine“ nebo symbolický vánoční dárek v podobě životopisu Marie Antoinetty.

Navzdory kontroverzím spojeným s rodinným sídlem byla Raine Johnu Spencerovi oddaná. A poté, co v roce 1978 utrpěl vážnou cévní mozkovou příhodu, využila všechnu svou mocnou energii a urputnost k jeho uzdravení.

Princezna Diana měla s nevlastní matkou mnoho společného. Nicméně v době mládí budoucí princezny z Walesu, ještě obě ženy nedokázaly své kvality vzájemně docenit. Podle vzpomínek lidí z jejího okolí Raine neměla o mladé Dianě vysoké mínění a považovala ji za intelektuálně nezajímavou. Ta maceše nemohla zapomenout, že ji připravila o otce a těžko vybudovanou rodinnou stabilitu po rozvodu rodičů. Jedinou spojnicí byl fakt, že Diana v dospívání milovala příběhy Barbary Cartlandové, dokud se nestala součástí jednoho z nich, když se provdala za následníka trůnu.

Jejich explozivní vztah vygradoval v roce 1989 během svatby Charlese Spencera na Althorpu, kde Diana, vystresovaná rodinnou situací, zájmem médií i krizí ve vlastním manželství, strčila během hádky do nevlastní matky tak silně, že šedesátiletá Raine spadla ze schodů. Podle Sue Howeové, Raininy osobní asistentky, Diana Raine obvinila, že se neuctivě chovala k její vlastní matce Frances.

Překvapivý krok Buckinghamského paláce. Král se veřejně ohradil proti tvrzení švagra

Vyhnání z ráje

Panování Raine Spencerové na Althorpu se uzavřelo koncem března 1992, kdy John Spencer umírá a dědicem titulu hraběte a rodinného sídla se stává syn Charles Spencer. Nemilovaná macecha přichází o své postavení a musí opustit dům, ve kterém pro Johna budovala domov. Média později popisovala dramatické okolnosti, za nichž se Raine musela z domu vystěhovat hned dva dny po manželově smrti. Podle některých svědectví měla Diana, vždy laskavá princezna lidských srdcí, zabavit Raine kufry a nechat oblečení nacpat do pytlů na odpadky. Ty pak měl bratr Charles skopávat ze stejných schodů, odkud Diana Raine před třemi lety shodila. Charles Spencer však takový průběh událostí zpochybnil.

Ve stejném roce fakticky končí manželství Diany s princem Charlesem oznámením rozluky, která nevyhnutelně směřuje k rozvodu. Raine i mnohem zralejší Diana opět začínají na nultém bodě, ve kterém musejí znovu hledat své místo a uplatnění.

Bylo usmíření jenom zdánlivé?

Až v dalších letech po smrti hraběte Spencera nacházejí konečně společnou řeč a postupně se sbližují. Nejen, že se ocitají v podobné situaci, ale už nemusí soupeřit o otcovu přízeň. Diana navíc zpětně docenila obětavost macechy vůči otci a její péči o něj během vážné nemoci. Mohla se také opřít o její zkušenost s rozvodem, veřejnou kritikou a životem pod společenským tlakem, ale i o její diskrétnost.

Princezna Diana a Raine opouštějí hotel Claridges, Londýn 1996

V květnu 1997 také přichází rozkol mezi Dianou a její vlastní matkou, po němž princezna obrátí své sympatie směrem k maceše. Frances totiž vystoupila v rozhovoru pro časopis Hello!, kde vyjádřila názor, že ztráta titulu „Její královská Výsost“ může Dianě umožnit svobodnější život a nalezení vlastní identity. Diana vnímala celou věc jako zradu a kontakt s matkou přerušila. Úlohu matky, přítelkyně a důvěrnice pak hledala v Raine. Podle životopiskyně Ingrid Sewardové Diana řekla, že raději než s Frances si povídá s Raine, která je jí matkou, jakou nikdy neměla.

Podle názoru Charlese Spencera, který v roce 2026 vydal o Dianě knihu Swan Song: Diana, My Sister, byla však realita poněkud odlišná a Diana neměla Raine upřímně ráda, jen ji využila, aby svou vlastní matku zranila.

Žena za pultem

Raine po odchodu z Althorpu neutkví v minulosti, ale naopak opět ukáže silný instinkt přežití, když začne pracovat pro obchodní dům Harrods, podílí se na vedení společnosti, reprezentaci obchodu, ale také komunikuje se zákazníky. Nebyla tedy jenom ženou aristokrata, která žije ze zděděného postavení, ale pracovala i ve věku, kdy její vrstevníci odcházejí do důchodu. Ještě jednou se provdala a záhy rozvedla. Zemřela v 87 letech 21. října 2016.

Charles Spencer tepal královskou rodinu, přitom Dianu posílal k psychiatrovi

SPECIÁL Britská královská rodina