Milovnice ruské kuchyně i experimentátorka s drogami. Helen Mirrenová slaví
Britská herečka Helen Mirrenová, která se narodila 26. července 1945, patří k velkým dámám stříbrného plátna. Světová sláva ji zastihla poměrně pozdě, až v jednašedesáti letech, po roli britské panovnice Alžběty II. ve filmu Královna, za kterou dostala Oscara.
To už za sebou přitom měla desítky často výrazných rolí před filmovou a televizní kamerou. Hrála třeba v kontroverzním Caligulovi režiséra Tinta Brasse z roku 1979, objevila se také ve filmu kultovního režiséra Petera Greenawaye s názvem Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, v televizi upoutala jako chladná a neústupná komisařka v britském detektivním seriálu Hlavní podezřelý.
Mirrenová pochází z britsko-ruské rodiny, její otec se původně jmenoval Mironov a byl potomkem významné šlechty, jeho předkové sloužili carovi jako diplomaté a vojevůdci.
Ruská duše v Mirrenové o sobě prý dává vědět hlavně při jídle. „Miluji ruskou kuchyni, zatímco ostatní se spíš jejích těžkých pokrmů děsí. Rusové vaří hodně jídel se zelím, a to mám stejně ráda jako pelmeně, pak samozřejmě boršč. Ale i umělecky cítím blízkost k Rusku,“ prozradila o sobě v jednom z rozhovorů.
Rodiče z Helen chtěli mít učitelku, ona se však již v mládí stala členkou slavné Královské shakespearovské společnosti a v 60. letech se začala objevovat ve filmu.
To vzrušení ani nejde popsat, líčí Mirrenová postelovou scénu s Fordem![]() |
Na kontě má mnoho ocenění, třeba Emmy dostala mimo jiné za hlavní roli v televizním historickém snímku, kde rovněž hrála královnu Alžbětu II. Nominována na Oscara byla Mirrenová také za role ve snímcích Šílenství krále Jiřího (1994), Gosford Park (2001) a Poslední neděle (2009).
V roce 2013 získala britskou cenu Laurence Oliviera za nejlepší herecký divadelní výkon roku za své ztvárnění královny Alžběty II. ve hře Audience (The Audience).
Obdiv sklízí herečka i za svůj módní vkus, za šaty prý ale moc neutrácí a nakupuje ráda na dobročinných bazarech. Netají se tím, že v mládí vyzkoušela kokain či LSD.
Díky podpoře manžela, amerického režiséra a producenta Taylora Hackforda, si vyzkoušela i práci na druhé straně kamery – v USA natočila zhruba půlhodinový dokument.
V roce 2003 jí byl udělen Řád britského impéria, o deset let později získala hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy.
Několikrát také navštívila Českou republiku, už v roce 1995 patřila k hostům pražského filmového festivalu Zlatý Golem. V červnu 2012 pak v Karlových Varech převzala Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Prohlásila tam, že svět filmu ji fascinuje hlavně kvůli své rozmanitosti.






