Čím by byl, kdyby nemusel být králem? Alternativní život Karla III.
Ještě jako princ Charles se narodil do role, kterou si nevybral, přitom jeho zájmy jsou mnohem pestřejší, než co dovolují královské povinnosti. V první řadě je to vysokoškolsky vzdělaný muž se širokým spektrem aktivit, které v mnoha případech přerostly rámec koníčků. Kdyby se nestal králem, věnoval by se umění, architektuře nebo farmaření? Králi Karlovi III. je 78 let.
Veřejnost si krále Karla III. často představuje jako celoživotního čekatele na korunu. Následníkem britského trůnu se skutečně stal už ve třech letech a na tuto úlohu se připravoval sedmdesát let. Nebylo to však povolání ani osud, které si zvolil. Jeho zájmy sahají od historie, umění a architektury až po ekologii, zemědělství a ochranu kulturního dědictví. Jeho postavení a povinnosti ovšem určovaly, kolik prostoru těmto zájmům mohl věnovat. Královský titul mu přitom na jedné straně svazoval ruce, na druhé mu otevíral dveře, které by pro běžného člověka zůstaly zavřené.
Paradoxní je, že když konečně nastoupil na místo, na které se připravoval celý život, musel omezit veřejné prosazování některých témat, jimž jako princ věnoval desítky let. Zejména v ekologii a architektuře už nemůže vystupovat se stejnou volností jako dříve.
Povinnost sloužit lidu
Abdikace někdejšího krále Edward VIII. hluboce zasáhla britskou monarchii. Král se vzdal trůnu kvůli záměru oženit se s dvakrát rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou a jeho rozhodnutí nesplnit svou povinnost vůči Británii vytvořilo odstrašující příklad pro všechny následující panovníky. Tato zkušenost posílila důraz na službu a kontinuitu monarchie a vědomí povinnosti pak převažovalo nad zdravotním stavem, věkem, rodinným životem nebo zcela odlišnými zájmy jak u Jiřího VI. a královny Alžběty II., tak u jejího syna.
Charles se narodil princezně Alžbětě 14. listopadu 1948 a následníkem trůnu se stal po smrti krále v únoru 1952, tedy ani ne ve čtyřech letech. Jeho dětství pak bylo poznamenáno přísnou výchovou, internátními školami a očekáváními spojenými s budoucí vládou.
Vzdělání a léta v armádě
Na rozdíl od předchozích následníků trůnu začal navštěvovat internátní školu, místo aby byl vzděláván soukromě v paláci. Roli v tomto rozhodnutí hrály zkušenosti královny Alžběty s vlastními nedostatky v soukromé výuce a současně vliv prince Philipa, který chtěl plachého Charlese zocelit a vybral pro něj spartánské prostředí v Gordonstounu, kde sám pobýval třicátých letech. Mezi lety 1967 až 1970 pak Charles studoval archeologii, antropologii a historii v Trinity College v Cambridge.
Královská svatba syna princezny Anny. Nechyběl král, ani Kate s Williamem |
U mužských členů královské rodiny a následníků trůnu se tradičně očekávala služba v armádě, aby je vojenská zkušenost připravila na odpovědnost za ozbrojené síly. Charles následoval příklad svého otce, dědečka a dalších předků, a protože se podle životopisců během studií zajímal o letectví, sám požádal o letecký výcvik. Po získání pilotní kvalifikace nastoupil ke královskému námořnictvu, sloužil na válečných lodích a velel minolovce HMS Bronington.
Princ z Walesu a charita
Titul princ z Walesu tradičně patří nejstaršímu synovi panovníka a následníkovi trůnu. Charles ho však nezískal automaticky s nástupem své matky na trůn, ale byl mu udělen v roce 1958. Slavnostní investitura pak proběhla až 1. července 1969 na hradě Caernarfon.
Oficiální zdroje královské rodiny uvádějí, že za desítky let pomohl založit řadu charitativních organizací. Například The Prince’s Trust, tedy organizaci zaměřenou na pomoc mladým lidem, mimo jiné při hledání zaměstnání a rozjezdu podnikání. Novinářka Ingrid Sewardová pak v monografii Matka a já uvedla, že „jako idealista s vrozeným smyslem pro laskavost vždy věřil v lidi a chtěl jim pomáhat.“
Co dělal jako princ z Walesu?
|
Zatímco Charles podporoval mladé lidi v jejich zvolené kariéře, jeho vlastní ambice musely ustoupit roli budoucího panovníka. Jaké to byly?
Akvarely
Gordonstoun nedal Charlesovi jen disciplínu a vojenský dril, ale také základy k jeho celoživotnímu koníčku, malování akvarelů. Jeho hlavními náměty jsou krajiny, venkovská sídla, historické stavby a přírodní scenérie. Maloval například ve Skotsku, v Himálaji i během zahraničních cest. Pro některá díla používal pseudonym A. G. Carrick, odvozený od svých křestních jmen Arthur a George a někdejšího titulu hrabě z Carricku.
Princ George ohromil kresbou ledňáčka. Hrdý William ji zařadil do časopisu![]() |
Jeho díla se objevila i na veřejných výstavách a poštovních známkách. Není však jisté, že by se jeho výtvarné práci dostalo stejné pozornosti i v případě, že by nebyl princem.
Výstavy:
|
Windsorové a divadlo
Láska k divadlu má v britské královské rodině dlouhou tradici. Královna Alžběta II. byla patronkou Královské shakespearovské společnosti a sama za války vystupovala se sestrou v divadelních představeních. Charles ztvárnil již na Gordonstounu titulní roli v Shakespearově Macbethovi a divadelnímu vystupování se věnoval také na univerzitě. Později podporoval více než dvacet organizací působících v oblasti scénického umění i opery a sám hrál na klavír, trubku a violoncello.
Jeho mladší bratr Edward měl větší prostor hledat vlastní profesní cestu a pokusil se vybudovat kariéru v zábavním průmyslu. Nastoupil do divadelní společnosti slavného muzikálového skladatele Andrewa Lloyda Webbera, spoluzaložil divadelní produkční společnost a televizní společnost Ardent Productions se zaměřením na dokumentární, umělecké a dramatické pořady.
Architektura
Zatímco malování či divadlo zůstalo na intimní rovině Charlesova osobního života, architekturou se zabýval veřejně, například uváděl vlastní televizní pořad o architektuře. Usiloval především o proměnu podoby některých britských měst. Jeho intenzivní zájem šel dokonce tak daleko, že se dostal do otevřeného konfliktu s některými významnými britskými architekty.
Jak je patrné z jeho akvarelů, z nichž mnohé jako by vypadly z viktoriánské éry, princ Charles má hluboký vztah a respekt k minulosti. Koneckonců je to britská tradiční společnost, která udržuje institut monarchie při životě. Zkrátka britský gentleman 21. století.
I v architektuře upřednostňoval tradiční stavební formy, úctu k historickým budovám, ale také propojení funkčnosti a vztahu lidí k jejich obydlí. Kritizoval některé podoby modernistické architektury, neosobní stavby či necitlivé zásahy do historického prostředí.
V projevu k výročí Královského institutu britských architektů (RIBA) v roce 1984 ostře kritizoval návrh moderní přístavby londýnské Národní galerie, který označil za „obludný karbunkul na tváři milovaného a elegantního přítele“. To vyvolalo spor s architektonickou obcí a Charlesovi vysloužilo obvinění, že využívá svého mimořádného vlivu k prosazování vlastního vkusu.
Poundbury: Charlesova architektonická představa v praxi
|
Charles se však architektuře nikdy nevěnoval v praxi a není tedy možné o něm mluvit jako o architektovi, spíše jako o urbanistickém vizionáři a developerovi v oblasti tradiční architektury. Jeho vazba k historickým budovám z něj však nedělá muže minulosti. V mnoha ohledech naopak svou dobu předběhl.
Kde mám deštník? Král Karel III. se zlobil, nakonec vtipkoval o řeřiše |
Ekolog a ochránce přírody
Součástí jeho architektonického programu bylo i zachování úcty k charakteru krajiny. Jeho úsilí v oblasti ochrany životního prostředí bylo ve své době doslova inovátorské, začal se mu totiž věnovat veřejně v době, kdy toto téma ještě nepatřilo k hlavním politickým ani společenským prioritám. Jeho vliv na celospolečenský vývoj ekologických otázek není zanedbatelný, protože díky svému postavení mohl zprostředkovat setkávání politiků, vědců, podnikatelů a představitelů neziskových organizací.
Už v roce 1970, když mu bylo 21 let, upozorňoval na nebezpečí znečišťování životního prostředí, včetně plastového odpadu. Postupně se věnoval tématům ochrany půdy, lesů, biodiverzity, udržitelného zemědělství a opatření proti změně klimatu. Určité kontroverze vyvolávala jeho podpora alternativní medicíny.
Na otcovy aktivity pak navazuje princ William, který v roce 2020 založil mezinárodní ekologickou iniciativu Earthshot Prize, která každoročně oceňuje pět projektů zaměřených na ochranu přírody, čistotu ovzduší, obnovu oceánů nebo boj se změnou klimatu. K ochraně přírody má blízko i princezna Kate, která upozorňuje především na význam přírody pro duševní zdraví a naději, kterou jí poskytovala během léčby rakoviny.
Královské sídlo Highgrove
|
Jaké povolání by si vybral?
Charles se nevěnoval ekologii pouze v rámci svých reprezentačních aktivit, ale tento zájem trval víc než padesát let. Ve volném čase sám zahradničil a dlouhodobě se zajímal o podobu zahrad, výběr rostlin a způsoby hospodaření. Sám sebe v rozhovoru pro časopis The Director označil za venkovského člověka, kterému nevyhovuje život ve městě.
Jeho bývalý osobní komorník Grant Harrold, který pro něj pracoval v letech 2004 až 2011, později vzpomínal, že Charles dokonce přemýšlel o životě farmáře. „Vzpomínám si, jak jednou řekl, že kdyby nebyl králem, byl by docela spokojený jako farmář,“ uvedl Harrold v rozhovoru zveřejněném v roce 2023.
Nebylo by však úplně spravedlivé tvrdit, že kvůli svému královskému postavení ztratil možnost realizovat své sny a nadání. To mu naopak v mnoha ohledech poskytlo prostředky, kontakty a veřejnou pozornost, díky nimž mohl své zájmy rozvíjet v mimořádném rozsahu.
Celý život čekal na korunu i na CamilluAni v osobním životě neměl Charles takovou svobodu, jakou by si přál. Jeho dlouholetá láska Camilla Shandová sice pocházela ze zámožné a dobře společensky postavené rodiny, neměla však aristokratický titul a podle tehdejších představ měla pro budoucí královnu příliš bohatou milostnou minulost. Charles se navíc v mládí do manželství příliš nehrnul. S přibývajícími lety však sílil tlak, aby si následník trůnu našel vhodnou nevěstu a zajistil pokračování dynastie. V roce 1981 se oženil s lady Dianou Spencerovou, jejich manželství ale skončilo rozvodem. Camillu si nakonec vzal až v roce 2005, více než třicet let po jejich prvním sblížení. Na možnost sdílet život s ženou, kterou miloval, tak čekal téměř stejně dlouho jako na královskou korunu. |
SPECIÁLBritská královská rodina |
Další zprávy
Rakovina ho stála dva miliony. Teď se Honza Musil bojí víc stáří než nemoci
















