Mám ráda výraznější modely, ale člověk musí mít soudnost, říká Vondráčková
Helena Vondráčková (79) je na české hudební scéně už šest desetiletí. Za tu dobu prošla řadou hudebních i módních období. Pořád koncertuje, aktuálně vyráží na podzimní část turné Helena Forever. Jak se za tu dobu proměnil její vztah k módě, stylu a vlastnímu image?
Kdybyste mohla otevřít svůj šatník z kteréhokoli roku kariéry a jeden
outfit si z něj vrátit do dneška, který by to byl?
To je těžké, protože každý módní okamžik měl něco do sebe. Kdybych si ale měla vybrat, určitě bych sáhla po některém z modelů, které jsou spojené s mými začátky a s úspěchy na zahraničních festivalech. Třeba po černobílých pletených šatech, ve kterých jsem v Sopotech uspěla s písničkou Malovaný džbánku. Mají pro mě velkou hodnotu a jsou součástí mého příběhu. A právě takové kousky podle mě nikdy úplně nezestárnou.
Je podle vás důležitější mít perfektní postavu, nebo umět oblečení správně nosit?
Myslím, že nejdůležitější je, aby se člověk ve svém oblečení cítil dobře. Já osobně se samozřejmě snažím o sebe pečovat a tělo udržovat v kondici a věnovat pozornost tomu, jak vypadám, ale samotná postava ještě nutně nezaručuje, že vám bude všechno slušet. Důležitý je správný střih, materiál a celkový styl. Člověk by měl zůstat především sám sebou.
Máte ve skříni ještě něco, co jste si oblékla před desítkami let a dodnes jste to nedokázala vyřadit, protože k tomu máte příliš silnou vzpomínku?
Těch věcí je opravdu hodně! Já jsem si oblečení schovávala celé roky, také díky mamince, která vždycky říkala, že kvalitní materiál se nemá vyřazovat, protože se z něj jednou může ještě něco krásného ušít. Mnohé kostýmy mi připomínají konkrétní období, koncerty, filmy nebo důležité okamžiky v mém životě. Když si je dnes prohlížím, vracejí se mi vzpomínky, na které bych jinak možná zapomněla.
Jak vypadá váš ideální outfit na den, kdy vás nečeká žádné jeviště, focení ani společenská událost?
V civilu mám ráda pohodlí a sportovnější oblečení. Často mě potkáte v tričku, legínách nebo v kraťasech, podle počasí, a samozřejmě v teniskách. Také záleží, pro jaký účel se oblékám, jestli jdu sbírat houby, cvičit pejska, sklízet ovoce sportovat nebo zahradničit. Nemusím být přece celý den v kostýmu a na vysokých podpatcích! (smích) Když mám volno, chci si ho užít, odpočinout si a obléknout se tak, abych se cítila příjemně a pohodlně.
Kdybyste měla jednou provždy zakázat jeden módní hřích, co by zmizelo z ulic?
Já bych asi nic nezakazovala, protože móda má být především radost a prostor pro vlastní osobnost. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. Důležité je podle mě umět si vybrat oblečení, které člověku sluší a dobře mu sedí. Sama mám ráda výraznější modely, ale i u těch platí, že by člověk měl vědět, jak je nosit a mít soudnost. A rozhodně bych si nepřála, aby se všichni oblékali stejně!
Zažila jste už tolik módních návratů. Existuje něco, co jste nosila před desítkami let a dnes se to vrací jako nejnovější trend?
Určitě! Když se na módu dívám s odstupem, mám pocit, že už jsem některé trendy zažila několikrát a dělám již několikáté kolečko. (smích) Móda se neustále vrací, jen se trochu proměňují materiály, střihy nebo způsob, jakým se jednotlivé kousky kombinují a barevně slaďují. To, co bylo před lety považováno za něco úplně nového, se najednou objeví znovu. A někdy člověk s úsměvem zjistí, že podobný kousek už dávno má doma ve skříni.
Na výstavě v Tančícím domě byl vystaven i jeden z vašich kostýmů, který měl údajně vážit několik kilogramů. Byl skutečně tak těžký?
Ano, některé kostýmy byly opravdu velmi těžké. Měla jsem například šaty, které vážily kolem dvanácti kilogramů. Na jevišti přitom člověk nejen stojí, ale také zpívá, pohybuje se, tančí a musí působit naprosto přirozeně. To už vyžaduje určitou fyzickou kondici. U koncertních kostýmů je navíc důležité, aby byly nejen krásné, ale také funkční. Divák vidí výsledek, ale už tolik nevnímá, co všechno musí umělec během vystoupení zvládnout.
Tato výstava, která později putovala do Košic, měla velký úspěch. Kam se kostýmy a oblečení z výstavy přesunou teď?
Ty kostýmy jsou pro mě velmi cenné, protože každý z nich představuje určitou část mého života. Většina mého oblečení je uložená u mě doma, ve skříních a speciálních úložných boxech, a právě proto jsem byla ráda, že se mohlo tolik krásných věcí na výstavě ukázat veřejnosti. Bylo úžasné vidět, jaký zájem o ně lidé mají. Co bude s jednotlivými exponáty dál, to bych ale nerada předjímala, dokud nebudou konkrétní plány definitivně domluvené.
Když se podíváte na dnešní módu přímo v ulicích – jak se vám líbí současný vkus a styl, který kolem sebe vidíte?
Myslím, že dnešní doba nabízí obrovské možnosti a každý si může najít svůj vlastní styl. To je na módě krásné. Mně osobně je blízká především francouzská a italská móda, protože má šmrnc, nápad a často také velmi krásné materiály. Zároveň ale nemám ráda, když se člověk snaží za každou cenu následovat všechny trendy. Móda by nás měla inspirovat, ne nám diktovat, jací máme být
Právě probíhá vaše podzimní turné Helena Forever. Chystáte pro něj kromě hudebních novinek také nějakou obměnu jevištního šatníku?
Kostýmy jsou pro mě nedílnou součástí koncertu, takže jim samozřejmě věnuji velkou pozornost. Na jevišti si mohu dovolit výraznější modely, které podtrhnou atmosféru jednotlivých písní a celé show. Spolupracuji dlouhodobě s návrhářkou Taťánou Kovaříkovou, která moc dobře ví, co se mi líbí a v čem se cítím dobře. U koncertního oblečení je pro mě důležité nejen to, aby bylo krásné a nápadité, ale také aby se v něm dalo pohodlně zpívat a pohybovat. A protože každé turné by mělo přinést i něco nového, na pražskou Lucernu, která letos proběhne 20.12., chystáme zbrusu nové kostýmy. Věřím, že se budou divákům líbit. Některá překvapení si ale zatím nechám až na samotný koncert.
Po šedesáti letech na scéně a stovkách kostýmů vás čeká možná jeden z těch největších večerů – Helena v Edenu. Měla jste už čas přemýšlet, jaký kostým si zaslouží takovou příležitost?
U tak velkého koncertu musí člověk přemýšlet o všem – o repertoáru, hostech, choreografii i celkové podobě večera. A kostýmy k tomu samozřejmě patří. Mám ráda, když je koncert nejen hudebním zážitkem, ale také krásnou podívanou. Takový večer si zaslouží něco výjimečného, co bude mít eleganci i energii. A hlavně bych si přála, aby si ho všichni společně užili a odcházeli s krásným zážitkem.
Vizuál vašeho koncertu v pražském Edenu zaujme výraznými barvami a neotřelým pojetím. Naznačuje to, že se můžeme těšit na stejně výjimečnou a překvapivou show?
Rozhodně bych si přála, aby to byl večer, na který budou fanoušci ještě dlouho vzpomínat. Eden je pro mě velká výzva a mimořádná příležitost ohlédnout se za celou svou hudební cestou. Diváky provedeme různými etapami mé kariéry, připomeneme si písně, které se staly součástí jejich životů i toho mého, ale nabídneme také nová aranžmá, vizuální překvapení a velkolepou show. Bude to takové hudební mapování mého života, plné emocí, vzpomínek a radosti z hudby.
Další zprávy
Martina Hudečková o mužích po Juraji Herzovi: Z rolls-royce do trabantu? Nikdy!
Herec nemusí k psychologovi, jeviště je terapeutické, říká Lucie Vondráčková


