Producenti chtějí občas za financování filmu sex, popsala Aneta Kernová

Herečka, režisérka a výtvarnice Aneta Kernová (30) představila na karlovarském festivalu svůj film Brigáda. V rozhovoru pro iDNES.cz promluvila o rozdílech mezi českým a zahraničním filmovým prostředím, přiznala zklamání z tuzemské branže i to, že někteří producenti od mladých režisérek očekávají víc než jen kvalitní film.

Herečka a režisérka Aneta Kernová přivezla do Karlových Varů film Brigáda, který zaujal výraznými plakáty s banánem a ústřicí. Co mají symbolizovat?
Celý film je o různých generacích a jejich vztahu k lásce a sexualitě. Mladá dívka touží po první puse, moje generace řeší první sex a ta starší spíš to, že už v manželství žádný sex nemá. Vedle brigád a vydělávání peněz je právě intimita jedním z hlavních témat filmu. Banán i ústřice se ve filmu skutečně objevují a mají svůj význam.

31 fotografií

Jak se v českých podmínkách natáčejí romantické nebo lehce erotické scény bez koordinátora intimity?
V našem případě jsme ho vůbec nepotřebovali. Ve filmu není žádná nahota, všechno je postavené spíš na symbolice a práci s rekvizitami než na explicitních scénách.

Hodně působíte v zahraničí, v Paříži i Los Angeles. Čemu se tam věnujete?
Kromě herectví maluji obrazy, které prodávám, režíruji hudební klipy a fashion videa. Člověk se prostě živí tím, co umí. Nedávno jsem také hrála v anglicky mluveném filmu natáčeném v Peru, což byla nádherná zkušenost.

Kernová o intimních scénách: Když se na sebe herci naladí, jde to snadněji

Když poznáte zahraniční produkce, rozsvítí se vám v očích dolary?
(smích) Je pravda, že rozdíl je obrovský. Herci jsou v zahraničí placeni výrazně lépe. Za jeden natáčecí den si tam někteří vydělají víc než u nás za celý měsíc.

Máte zkušenost s festivalem v Cannes i s Karlovými Vary. Kde jsou podle vás filmové hvězdy přístupnější?
Určitě ve Varech. Je to mnohem rodinnější festival a člověk se tady dostane téměř kamkoliv. V Cannes je všechno mnohem přísněji hlídané, bez akreditace se prakticky nikam nedostanete. Na druhou stranu tam potkáte filmové osobnosti z celého světa téměř na každém kroku. Sedí v kavárnách, pohybují se po městě, takže je vlastně máte neustále kolem sebe.

Jako mladá režisérka se pohybujete mezi producenty a investory. Setkala jste se s tím, že od vás někteří očekávali něco jiného než dobrý film?
Tohle je důležité téma a jsem ráda, že se na něj ptáte. Bohužel se stává, že někteří producenti nebo lidé, kteří rozhodují o financích, očekávají, že když je režisérka holka, za spolupráci bude třeba i nějaký sex. Když zjistí, že ne, zájem rychle opadne. Jindy zase přijdou s podmínkami typu: „Obsadíte do filmu moji dceru.“ Jenže já chci natáčet podle své vlastní představy, takže raději hledám jiné cesty.

Kde jste zažila největší profesní zklamání? V Česku, nebo v zahraničí?
Překvapivě v Česku. I proto se snažím prosadit víc v zahraničí. Tam jsou lidé podle mě otevřenější. Když o vás nemají zájem, řeknou to napřímo. Tady se často dlouho nic neděje a pak člověk zjistí, že jeho roli už hraje někdo jiný. Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle, ale myslím si, že mladé režisérky to mají v zahraničí o něco jednodušší.

Vaší blízkou kamarádkou je herečka Hana Vagnerová, která má vztah na dálku. Je podle vás klíčem ke spokojenému partnerství muž, který ženě věří a podporuje její kariéru?
Přítel Hanky je v tomhle úžasný. Podporuje ji a respektuje její práci. Myslím, že právě důvěra je to nejdůležitější. Krásný vztah je podle mě takový, kde partner se ženou nesoupeří, ale přeje jí úspěch. Mně se něco takového zatím nepodařilo najít.

Je pro vás láska tak trochu bitevním polem?
Když se zamiluju, odevzdám se tomu úplně. Přestanu tvořit a najednou chci žít obyčejný život, který jinak vlastně nemám. Z pohledu kariéry je pro mě teď asi dobře, že jsem single.