KOMENTÁŘ: Praha drží areál za tři čtvrtě miliardy. Školy nikde, Soukup zůstává

Už jsou tomu skoro dva roky, co Praha za podezřelých okolností vydražila branický areál spojený s někdejším mediálním impériem Jaromíra Soukupa. Zaplatila za něj 649 milionů korun a nákup obhajovala potřebou nových středoškolských kapacit. Školy v budovách dodnes nejsou. Část areálu dál využívá miliardář Soukup, který nemá nájemní smlouvu a městu stále dluží peníze.

Pirátský radní pro majetek Adam Zábranský mluví o školském využití prakticky od okamžiku, kdy Praha v prosinci 2024 dražbu vyhrála. Magistrát si následně nechal vypracovat ověřovací studii, podle níž by se do komplexu po úpravách mohlo vejít přibližně sedm set žáků. Tím však zatím viditelné výsledky končí.

V areálu se neučí, rekonstrukce nezačala a město nepředstavilo závazný harmonogram, rozpočet ani konkrétní školy, které by se tam měly přestěhovat. Větší investice Praha odkládá s odkazem na pokračující policejní prověřování dražby. To může vysvětlovat opatrnost při utrácení dalších stovek milionů, jen obtížně však téměř dvouletou absenci konkrétního plánu.

Náměstci primátora podali trestní oznámení kvůli dražbě Soukupových nemovitostí

Mezitím město nese náklady na správu, energie, opravy a ostrahu komplexu. Podle Deníku N jde o více než milion korun měsíčně. Budovy přitom nadále využívá jejich někdejší vlastník. Soukup Praze splatil přibližně milion korun, další zhruba milion jí ale stále dluží a jeho závazek se každý měsíc zvyšuje. Nájemní smlouvu nemá.

Řešení nabízí soukromá skupina

Za této situace přišla investiční skupina Natland se třemi možnostmi řešení. Nabídla, že areál odkoupí, bude jej rozvíjet společně s městem, případně se zapojí jinou formou, která by kombinovala veřejný a komerční účel. Firma deklarovala ochotu jednat o ceně v obdobném hodnotovém rámci, za jaký Praha nemovitosti získala.

Samotná nabídka soukromého investora samozřejmě neznamená, že ji město musí přijmout. Natland nepředložil veřejně známou závaznou cenu ani podrobný projekt a Praha má právo upřednostnit veřejnou infrastrukturu před komerčním developmentem. Jenže právě proto by měla jednotlivé varianty nechat rozpracovat a transparentně porovnat.

Zábranský místo toho spolupráci předem odmítl s vysvětlením, že město areál kupovalo pro školy a nevidí důvod dávat jej do rukou soukromého investora. Spolupráce se soukromým partnerem navíc nemusí automaticky znamenat prodej celého komplexu ani ztrátu kontroly města nad jeho využitím.

Praha by měla doložit, kolik bude přestavba na školy stát, kdy mohou být otevřeny, kdo je bude provozovat a jaké náklady ponese město v mezidobí. A proti tomu postavit cenu případného prodeje, společného developmentu nebo rozdělení areálu mezi veřejné a komerční využití. Teprve takové srovnání ukáže, která varianta je pro Pražany nejvýhodnější.

O stamiliony dráž

Povinnost postupovat hospodárně je o to naléhavější, že samotná akvizice vyvolává vážné pochybnosti. Praha zaplatila 649 milionů korun, zatímco posudek společnosti Deloitte stanovil hodnotu nemovitostí přibližně na 302 milionů. Cenu těsně pod utajený limit magistrátu vyhnala dceřiná firma fondu IFIS, jenž měl zájem na co nejvyšším výnosu z dražby. Okolnosti transakce proto stále prověřuje policie.

650 milionů. Praha zaplatila za areál po Soukupovi dvojnásobek posudku znalců

Město tedy drží majetek získaný za podezřelých okolností a výrazně dráž, než určoval tehdejší znalecký posudek. Už téměř dva roky platí jeho provoz, toleruje užívání bez smlouvy a současně odmítá jednat o alternativním využití, aniž by předložilo přesvědčivý plán vlastní varianty.

Veřejný zájem nespočívá v tom, že město nemovitost za každou cenu vlastní. Spočívá v tom, že ji dokáže účelně využít. Pokud Praha opravdu chce v Braníku školy, musí ukázat reálný projekt a termíny. Pokud je ukázat nedokáže, má povinnost seriózně posoudit i jiné možnosti. Současný stav je především ukázkou neefektivního nakládání s veřejným majetkem.