Nedostupné bydlení a nižší reálné mzdy jsou slabou stránkou Prahy, kvalitní je MHD

Udření, nedocenění a stresovaní. Tak si mohou připadat Pražané v porovnání s dalšími evropskými městy. Tráví totiž více hodin v práci za reálnou mzdu, jež je nižší, než dostávají zaměstnanci na západ a sever od českých hranic. A k tomu drahé a obtížně dostupné bydlení nejen v porovnání se střední Evropou, ale třeba i s Finskem. Těšit je naopak může kvalitní a dostupná MHD.

I to vyplývá z aktuální analýzy Praha v evropském kontextu, kterou představil Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy (IPR).

Metropole se může pochlubit nízkou nezaměstnaností, jež v červnu dosáhla úrovně 3,78 procenta. Tedy nižší než v řadě měst Evropy. Například ve Vídni či Barceloně se úroveň nezaměstnanosti pohybovala podle studie okolo devíti procent. Najít práci je vcelku snadné, reálné příjmy jsou však nižší než ve většině porovnávaných hlavních městech a metropolích.

Koupě bytu v Praze zůstává nejméně dostupnou mezi evropskými metropolemi

„Dlouhodobě si nejlépe vedou pracující z Mnichova, kteří vydělávají 1,5krát více než lidé v Praze,“ uvedl Ondřej Boháč, ředitel IPR.

Příjmy v Mnichově v poslední dekádě však podle zmiňované analýzy relativně stagnují, naopak třeba v Kodani dochází k jejich stabilnímu růstu.

V práci jsme déle

Průměrná hrubá mzda zaměstnanců v Praze letos v 1. čtvrtletí dosáhla sumy 67 945 korun.

„Oproti 1. čtvrtletí roku 2025 průměrná mzda nominálně vzrostla o 8,2 procenta. Reálně, po započtení inflace, která dosáhla 1,6 procenta, vzrostla o 6,5 procenta,“ uvedla Jana Podhorská z Oddělení informačních služeb pražské Krajské správy Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Aby dosáhli na mzdu, zaměstnanci v českém hlavním městě tráví v práci asi 39 hodin. Což podle IPR představuje, že pracují v průměru o tři hodiny týdně déle než lidé v západní Evropě.

Pražské byty jsou stejně drahé jako v Berlíně, Vídni nebo Madridu, zjistila analýza

Praha se může pochlubit výjimečnými výsledky ve sféře vědy a techniky. Spolu s Bukureští a Varšavou se řadí mezi 15 top měst v ICT technologiích. Město k dalšímu rozvoji potřebuje lákat investory a dopřávat jim vhodné podmínky k podnikání.

„Pražská samospráva ale není k takovým krokům finančně motivovaná, jelikož český daňový systém neodměňuje obce za jejich ekonomickou výkonnost tak, jako je tomu například v Dánsku nebo Švédsku,“ upozorňuje studie. Bukurešť má jinou výhodu, disponuje kvalifikovanými experty ICT, avšak s nižšími nominálními mzdami.

„V reálných příjmech je Praha v regionu průměrná, v celoevropském kontextu stále výrazně zaostává. To vše v kombinaci s vysokými náklady na bydlení negativně ovlivňuje kvalitu života Pražanů,“ shrnul Ondřej Boháč.

Ceny nového bydlení se blíží Finsku

Na koupi průměrného nového bytu o velikosti 70 m² potřebuje zájemce v Praze 15,9 ročních hrubých mezd. Což je více než třeba ve Vídni, Berlíně nebo Varšavě. Historická maxima padají, ceny za metr čtvereční u nového bydlení se blíží úrovni například Finska. „Osm tisíc eur za metr čtvereční zde představuje běžnou cenu,“ řekl Juraj Murín, ředitel vývoje projektů Skanska Residential.

Rostoucí město podle expertů nemusí automaticky skončit v tak napjaté bytové situaci jako Praha.

A to pokud dlouhodobě lépe plánuje výstavbu a pracuje i s nájemním či dostupným bydlením. V tomto porovnání je podle nich zajímavé právě hlavní město Finska.

„Když se srovnávají dvě evropské metropole s podobně drahými byty, rozhoduje hlavně to, jak rychle umějí doplňovat nabídku a jakou roli v tom hraje město. Právě tam dnes Praha proti Helsinkám ztrácí nejvíc,“ uvedl Jiří Krejčí, realitní odborník ze společnosti realingo.cz.

Následky až sebevražedné

Developeři upozorňují, že Praha potřebuje výstavbu 10 tisíc nových bytů ročně. „Jen dostatečná nabídka na trhu může zbrzdit pokračující růst cen bytů i nájemného,“ zdůraznil Dušan Kunovský, předseda představenstva společnosti Central Group.

Češi už přestali doufat ve vlastní byt. Největší beznaděj pociťují mladí

Vedle Budapešti má Praha nejvyšší počet sebevražd na 100 tisíc obyvatel. Nejméně je to naopak v Sofii. Před pandemií se s mentálními problémy potýkal každý šestý Evropan. Situace se následně zhoršila, nejvíce u zranitelných skupin, jako jsou mladí lidé či ohrožené skupiny zaměstnanců.