Nejsme v tom sami, říká režisér. S pardubickým spisovatelem ho pojí psychiatrie

Křest nové knihy pardubického spisovatele Davida Svobody přinesl nečekané osobní přiznání jejího kmotra. Režisér Jiří Sádek, známý mimo jiné filmem Polednice nebo dokumentem Aneta, otevřeně promluvil o vlastních psychických problémech i hospitalizaci na psychiatrii. Se spisovatelem, který před lety přežil pokus o sebevraždu, ho totiž spojuje více než jen zájem o duševní zdraví.

„Na psychiatrii jsem byl zavřený s příbuzným Franze Kafky, což pro mě bylo k neuvěření. Ale byla to nádherná zkušenost,“ řekl režisér Jiří Sádek.

Jeho slova překvapila i samotného Svobodu, který sice věděl, že je režisérovi téma duševního zdraví blízké, ale netušil, jak silná osobní zkušenost za tím stojí. Během večera se ukázalo, že oba velmi dobře znají nejen psychické problémy, ale i prostředí psychiatrického oddělení.

14 fotografií

Sádek totiž přiznal, že je pacientem s těžkou formou ADHD, která podle něj patřila mimo jiné k příčinám rozchodu s partnerkou. Podrobněji se však o svých problémech nesvěřoval, protože nechtěl zastínit Svobodu, kterému večer patřil. K hospitalizaci na psychiatrii doplnil, že tak trochu nezvládl realitu běžných dní. „Myslím, že dnešek by měl být hlavně o Davidovi. K mé hospitalizaci jen uvedu, že jsem měl o světě trochu jiné, lepší představy, které nebyly naplněny,“ řekl.

Sádek se ve své filmové tvorbě opakovaně věnuje těžkým a citlivým tématům. Dokument Aneta, který se zabývá příběhem mladé ženy, jejíž smrt dodnes provází řada nejasností a nezodpovězených otázek, vzbudil napříč republikou obrovskou pozornost. Jak režisér přiznal již dříve, v roce 2025, kdy jeho film bodoval na prvních příčkách Netflixu, on sám se dával dohromady po fyzické i psychické stránce.

„Myslím si, že s Davidem máme společné především to, že tohle téma destigmatizujeme. Duševní nemoc, neurodivergence nebo nějaké vyloučení ze společnosti kvůli těmto důvodům není jen pouhé období. Je to vlastně každodenní boj,“ řekl a zároveň dodal, že právě proti tomu je potřeba bojovat.

Kokain, devět ran do hrudi a matčin boj. Případ ubodané Anety znovu otevírá film

Podle Sádka mohou psychické problémy člověku komplikovat život nejen v osobní, ale i v pracovní rovině. Pokud se okolí dozví, že má někdo psychické obtíže, může ho začít vnímat jako nestabilního jedince nebo jako někoho, komu nelze svěřit větší odpovědnost. Takový pohled přitom nemusí odpovídat skutečnosti.

„Je to hendikep, který je trestaný společností,“ dodal.

Během večera přišla řeč také na sebedestruktivní sklony. Sádek odmítl představu, že by všichni lidé v těžkém psychickém stavu vždy hledali jen vlastní zkázu. I v nejtěžších chvílích podle něj mohou stále hledat důvody, proč žít.

„Pokud někdo trpí takhle těžkým obdobím, tak je otázkou, jestli ho to zaizoluje, nebo jestli ho to osvobodí. V tom je totiž zásadní rozdíl. Těžká zkušenost totiž může mít dvě úplně odlišné trajektorie,“ doplnil režisér.

Chtěl si vzít život, dnes ho léčí psaní

Sádek zjišťoval, kolik přítomných má vlastní zkušenost s psychickými problémy, překvapení nad vysokým počtem zvednutých rukou se ale nekonalo. Ani Svoboda nevypadal překvapeně, sám se toho večera vracel k jednomu z nejtěžších období svého života. Na přelomu srpna a září letošního roku totiž uplynulo čtrnáct let od chvíle, kdy se pokusil vzít si život.

Tehdy si prořízl hrdlo a zkolaboval. Dodnes neumí vysvětlit jak, ale z bezvědomí se probudil. Závažnost toho, co právě udělal si uvědomil téměř okamžitě, z posledních sil napsal kamarádovi SMS zprávu. Nakonec se díky jeho duchapřítomnosti dostalo Svobodovi pomoci včas.

Před křtem se snažil zjistit přesné datum, ale nepodařilo se mu to. Možná i to podle něj ukazuje, jak velký kus cesty od té doby ušel. Na období a místo, kde se tehdy rozhodovalo o tom, co vlastně bude dál, si ale vzpomíná velmi dobře.

Prořízl si hrdlo, přežil náhodou. Spisovatel s bipolární poruchou bourá stigma

Od té doby napsal tři knihy. Ta první se podle Svobody psala skoro sama, druhá málem ani nevznikla. Ve dvou autobiografických knihách popsal svůj boj s bipolární poruchou, která se projevuje střídáním depresivních a manických epizod a může výrazně ovlivňovat prožívání i chování člověka, což se u spisovatele nejvíce projevilo právě při psaní druhé knihy.

Tentokrát však představil úplně jiný literární žánr. Psychologický román Šest duší u jednoho stolu propojuje příběhy šesti lidí s různým typem diagnóz, kteří se pravidelně setkávají na skupinové terapii. Inspirací mu byli skuteční lidé, se kterými se při terapii osobně setkával. Ani jeden z nich se však křtu osobně nezúčastnil, podle Svobody se však všichni předem omluvili.

Psychologický román 6 duší u jednoho stolu sleduje šest lidí na skupinové terapii. (14. května 2026)

Hlava něco říká, realita je jiná

Přestože nešlo o jeho první křest, tentokrát byl Svoboda nervóznější než kdy jindy. „Byl jsem z celého večera opravdu velmi nervózní. Dnes jsem to vnímal celé nějak intenzivněji a měl jsem pocit, že tu nervozitu, to jak se šíleně potím od stresu a sotva polykám, na mně musí každý vidět,“ řekl nesměle krátce po skončení akce.

Během večera se podle svých slov opakovaně potýkal s myšlenkami, že se akce nepovedla. Realita přitom vypadala úplně jinak. Přítomní pozorně naslouchali, reagovali potleskem a po skončení na spisovatelův podpis v knize čekala dlouhá řada příznivců.

„Člověk může mít v hlavě velmi přesvědčivý obraz toho, jak působil na ostatní. Ten se ale od reality může pořádně lišit, stejně jako dneska. I to trochu koresponduje s tématy, která zde dnes zazněla. Je to vlastně ukázka, jak nás může potrápit psychika v praxi,“ podotkl Svoboda.

Spisovatel se zatím necítí být na vrcholu své literární kariéry. Zájem veřejnosti a kladné ohlasy vnímá spíš jako důkaz toho, že se od těžkého období svého života posunul zase o kousek dál. Zvýšený zájem lidí o téma duševního zdraví ho těší a sám jej bere jako vlastní motivaci.

Spisovatel David Svoboda (vlevo) a režisér Jiří Sádek (vpravo) na křtu knihy Šest duší u jednoho stolu v Klubu 29 v Pardubicích

Oba tvůrci se shodli na tom, že člověk by se v žádném případě neměl bát o svých problémech mluvit. Mnohdy je nakonec překvapen, že v tom vlastně vůbec není sám.

„Je to trochu o vůli, trpělivosti a odvaze. Naděje, že z toho dna se dá zase postupně vypracovat zpátky, zapracovat sám na sobě a posunout se o kus dál, ale opravdu existuje,“ řekl Svoboda.

Sádek na jeho slova navázal myšlenkou, která se vlastně prolínala celým večerem. „Myslím, že nejvyšší řád umění, nejvyšší liga umění v této chvíli, dává lidem najevo, že nejsou sami,“ dodal.