Jak šel čas se hřbitovem v Neředíně. Hroby přenášeli, pohřbívalo se v domě nebožtíka

Ústřední hřbitov v Neředíně na Olomoucku slaví letos výročí 125 let od svého otevření. K výročí patrně největšího pohřebiště v kraji nechalo město umístit u hlavní brány hřbitova nové cedule, kde se návštěvníci dočtou o zajímavostech a historii místa nebo najdou na mapě hroby významných osobností. Se vznikem nového hřbitova se změnil i způsob pohřebních obřadů. Do té doby se konaly v domě zemřelého.

Olomoučtí zastupitelé rozhodli o založení ústředního hřbitova v dnešní městské části Neředín už v květnu 1899. Důvodem bylo, že pohřebiště v místech, kde se v současnosti rozkládají Smetanovy sady, bylo přeplněné. Slavnostní otevření nového prostoru se odehrálo 30. dubna 1901.

„Jeho území bylo rozděleno na část katolickou, evangelickou a židovskou podle počtu věřících jednotlivých konfesí. V každé části s vlastní bránou a obřadní síní,“ připomíná speciální brožura vydaná k výročí. Na místě tehdy nerostly žádné stromy, stála tu pouze správní budova.

Oportunista, který měl rád luxus. Zdeněk Fierlinger je symbolem hrobaře vlastní strany

„Byla tu jen hlína a neupravené cesty. Některé hroby sem byly přeneseny z pohřebiště u Dřevěného zvonu. První pohřeb se konal hned 1. května,“ řekl při jubilejní prohlídce hřbitova moderátor Vladimír Hrabal o přesunu z místa poblíž zmíněného nynějšího parku. Skupiny provázel po hrobech osobností. Jedna ze zastávek byla například u jména Gustava Meretty (1832–1888).

11 fotografií

„Byl to velmi talentovaný člověk, který se podílel ve Vídni na dostavbě Stephansdomu. Vídeňané si ho velice považovali, ale on se přesto vrátil do Olomouce, kde byl potom povolán k opravám dómu svatého Václava,“ připomenul Hrabal.

„Hřbitovy mohou být i příjemným místem“

Na hřbitově jsou pochováni také mecenáš umění a sportu Josef Ander mladší (1888–1976), malíř Aljo Beran (1907– 1990), filozof a sociolog Josef Ludvík Fischer (1894–1973), poslední německý starosta Olomouce, jenž hřbitov otevíral, Karl Brandhuber (1846–1934) či jeho pozdější následovník Milan Hořínek (1937–2014). Na hřbitově je pochován i československý politik Zdeněk Fierlinger (1891-1976).

V roce 2017 vznikl u příležitosti nedožitých Hořínkových osmdesátin hrob olomouckých primátorů. Ústřední hřbitov má také symbolický hrob Olomoučanů padlých v první světové válce, čestné pohřebiště vojáků Rudé armády zabitých při osvobozování Moravy i hroby účastníků odboje. Pamětní deska upomíná i na masakry na Švédských šancích z června 1945.

Své hrobové pole zde mají němečtí vojáci. V židovské části stojí pomník obětem holokaustu, na kraji oddílu je symbolický hrob amerických letců sestřelených nad Olomoucí v prosinci 1944. Vzpomínku mají také čeští letci z Hanáckého aeroklubu padlí za druhé světové války.

Krematorium dostal hřbitov i přes dřívější snahy až v roce 1932, jelikož město naráželo na odpor některých náboženských a politických kruhů.

Databáze hrobů přinese Olomouci tisíce volných míst. Hřbitov má lákat k procházkám

„Lidem bychom rádi ukázali, že hřbitovy nejsou jen důstojné prostory posledního odpočinku generací, které tu žily před námi, ale také příjemnými místy, kam lidé přicházejí zavzpomínat a najít klid. Chtěli bychom, aby byl hřbitov zahradou, která je veřejnosti otevřena podobně jako městské parky,“ řekla ředitelka Hřbitovů města Olomouce Dana Pluskalová.

Fakta: Jak vznikal Ústřední hřbitov v Neředíně ● Na základě rozhodnutí okresního hejtmanství byl odstraněn dosavadní hřbitov U Dřevěného Zvonu a započalo hledání jiného, vhodnějšího místa pro nový hřbitov. V možnostech byly pozemky v okolí Slavonína, pozemky u silnice do Křelova a na Tabulovém vrchu. Žádný návrh ale nevyhovoval, ať už pro velkou vzdálenost od města, nebo pro nízkou polohu. ● Po těchto neúspěších se naskytla možnost zakoupení několika parcel na katastru Neředína, na místě zvaném Steingeschirrfeld. Po schválení se v roce 1900 městské zastupitelstvo rozhodlo zde zřídit hřbitov o velikosti 10 hektarů. ● Hlavní myšlenkou bylo vyhovět maximálně požadavkům jednotlivých konfesí a přitom dosáhnout toho, aby všichni obyvatelé města, nehledě na vyznání, se po smrti sjednotili uvnitř společných hřbitovních zdí. Bylo především zásluhou starosty Karla Brandhubera, že mohla výstavba začít. Připomínka obětí holocaustu na olomouckém ústředním hřbitově. ● V době svého založení zaujímal hřbitov 11 hektarů, k pohřbívání bylo určeno osm. Vstup tvořily dvě brány a dvoje dveře, za nimi navazovalo náměstíčko, kde byla obřadní síň k vystavení mrtvých. Hlavní cesta vedla k oddělení pro katolíky, vpravo se rozprostírala židovská část a vlevo evangelická. Katolická část byla rozdělena na 25 oddělení, z nichž čtyři byly určeny pro pohřbívání dětí, židovská na osm oddělení a evangelická na dvě. ● V roce 1901 byl hřbitov slavnostně otevřen a první pohřeb se zde konal hned následující den. ● Se vznikem nového hřbitova se změnil i způsob pohřebních obřadů. Do té doby se konaly v domě zemřelého, nyní se obřady přesunuly do hřbitovní kaple. ● Hřbitov se nadále rozšiřoval, přibylo oddělení protestantské a oddělení starokatolíků, které se pak ale zrušilo. V roce 1932 vzniklo oddělení pro Církev československou v evangelické části a pro osoby bez vyznání byla určena zrušená část starokatolíků. Jako poslední byla v roce 1936 vyčleněna část pro pravoslavnou církev. ● Během světových válek zde byli pohřbeni vojáci německé branné moci (tzv. Hřbitov Hrdinů), kteří padli v Olomouci, jejich hroby ale byly po osvobození na rozkaz Rudé armády zrušeny a nechaly se zarůst trávou. Později pak dostaly hroby alespoň čísla. Dále jsou zde pohřbeni i vojáci Rudé armády padlí při osvobozování. Část hřbitova mají také padlí hrdinové z řad Čechů, mučedníci, političtí vězni a odbojáři... Zdroj: Hřbitovy města Olomouc