Cukrovary na Hané bojují o přežití, ve hře je i konec stopadesátileté tradice

Nízké ceny cukru a vysoké výrobní náklady dostávají tuzemské cukrovary pod stále větší tlak. Tři ze šesti přitom stojí v Olomouckém kraji. A to včetně třeba závodu ve Vrbátkách na Prostějovsku, kde se cukr vyrábí více než 150 let. Pokračování dlouhé tradice je proto podle vedení vrbáteckého cukrovaru v ohrožení. A o moc lépe na tom nejsou ani jinde.

„Současná ekonomická situace našeho cukrovaru je mimořádně napjatá,“ popsal ředitel Cukrovaru Vrbátky Lukáš Smutník.

Prodejní ceny cukru podle něj během posledních dvou let klesly o desítky procent, současně ale rostly náklady na energie, práci, dopravu či cukrovou řepu. Od loňského roku navíc závod kvůli přísnějším emisním limitům při provozu používá dražší zemní plyn.

Při současných tržních cenách tak podle Smutníka výroba není rentabilní. Každou tunu cukru podnik prodává buď jen s minimálním ziskem, nebo dokonce pod skutečnými výrobními náklady. Vedení cukrovaru už proto výrazně omezilo investice a soustředí se hlavně na projekty, jež mohou snížit energetickou náročnost výroby.

„Pokud by současné ceny zůstaly, pravděpodobně bychom nebyli schopni výrobu udržet a museli bychom po více než 150 letech provoz ukončit,“ nastínil Smutník. Ze šesti aktuálně fungujících cukrovarů v Česku se podle něj nynější problémy nejvíce dotýkají právě Vrbátek.

Nedávno skončil cukrovar na Znojemsku

Situaci navíc letos komplikuje rovněž počasí. Vrbátky snížily plochu cukrové řepy z více než čtyř tisíc na 3 600 hektarů a očekávaly zpracování téměř 270 tisíc tun řepy. Nedostatek srážek však odhad srazil přibližně na 230 tisíc tun. Vyrobit by z ní měly asi 36 tisíc tun cukru.

Slabší úrodu potvrzují také zemědělci. Předseda Agrární komory Olomouckého kraje Ivo Kasal předběžně odhaduje, že letošní výnosy cukrové řepy mohou být zhruba o pětinu nižší. Zdůraznil však, že sklizeň ještě není u konce a situace se výrazně liší podle množství srážek v jednotlivých oblastech.

Těšetický pivovar zažil čtyři staletí slávy i trpký zánik v 70. letech

Menší domácí úroda přitom automaticky neznamená vyšší cenu. Český trh je podle Kasala součástí evropského a světového trhu, kde nabídku zvyšuje třeba cukr dovážený ze třetích zemí.

„Žádný podnik ale nevydrží do nekonečna vyrábět ztrátu,“ upozornil a připomněl nedávný konec cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou na Znojemsku. Pokud by nízké ceny přetrvávaly, další snižování zpracovatelských kapacit podle něj nelze vyloučit.

Litovelský cukrovar může srazit velká investice

Složitou situaci potvrzuje i Litovelská cukrovarna. Její ředitel Martin Klabal uvedl, že podnik teď hospodaří jen s minimálním ziskem. „Čekáme na nějaký zázrak na trhu,“ poznamenal.

Velcí odběratelé podle něj dostávají konkurenční nabídky na dodávky cukru například z Polska či východní Evropy a menší český výrobce má jen velmi omezenou možnost cenu ovlivnit.

Na situaci se navíc i zde výrazně podepsalo letošní sucho. Zatímco loni v Litovli vyrobili téměř 60 tisíc tun cukru, letos Klabal očekává přibližně 50 tisíc tun. Výnos cukrové řepy totiž meziročně klesne asi o 20 až 25 procent.

Kvůli nákladům na dopravu navíc podnik přestal odebírat řepu od pěstitelů vzdálených více než sto kilometrů. Výpadek však nahradili dodavatelé v okruhu přibližně padesáti kilometrů, takže celková plocha řepy pro cukrovar zůstala zhruba stejná.

Kvóty na cukr padly, někdejší velmoc Haná zažívá místo oslav spíš obavy

Litovelský závod navíc letos dokončil velkou investici. Za přibližně 200 milionů korun pořídil nový extraktor, jenž má zvýšit denní množství zpracované řepy, zkrátit kampaň a díky lepší výtěžnosti také snížit spotřebu energií. Investici podnik připravoval už zhruba před dvěma lety, kdy byly ceny cukru výrazně příznivější, teď se mu může vymstít.

„Udělali jsme obrovskou investici ve špatné době a teď se s tím budeme trošku potácet,“ řekl Klabal.

Že by Litovel následovala osud Hrušovan, si ale nepřipouští. „Jsme rodinný cukrovar. Myslím si, že v tomhle jsme pružnější,“ uvedl s tím, že menší podnik má podle něj větší manévrovací prostor než velké cukrovarnické skupiny.

V regionu jde o jeden z klíčových oborů

Cukrovarnictví patří podle předsedy krajské hospodářské komory Josefa Ťulpíka mezi nejvýznamnější obory regionu.

„Nemá to vazbu jen na výrobu cukru, je to i otázka cukrové řepy, kterou tu zemědělci produkují. Jde o jeden z klíčových oborů v kraji,“ upozornil. Situaci podle něj komplikují nejen ceny energií, ale také nejistota jejich dalšího vývoje. Problém se přitom netýká jen cukrovarů, z nichž třetí z regionu stojí v Prosenicích na Přerovsku.

„Ceny energií jsou průřezová záležitost. Všech firem, jež jsou energeticky náročné, se to dotýká,“ podotkl Ťulpík s tím, že vysoké náklady zhoršují ziskovost i konkurenceschopnost podniků.

Případný konec některého z cukrovarů by pocítil i pracovní trh. „Určitě by to z hlediska zaměstnanosti bolelo,“ varoval šéf krajské komory.