Slovenská strela slaví. Proč se nejmenuje Létající Slovák a co ji pojí s Göringem?

Tatra Kopřivnice se ze své historie pyšní více ikonickými unikáty, ale motorový rychlovlak Slovenská strela přece jen zaujímá takřka výsadní místo. Tento aerodynamický technický skvost právě 13. července před devadesáti lety poprvé vyjel na svou linku.

Přečtěte si proto několik méně známých zajímavostí a kuriozit provázejících tuto nedávno zachráněnou národní kulturní památku.

Létající Slovák neprošel

Pro tehdejší Československé státní dráhy byly dva luxusní vozy na lince Praha–Brno–Bratislava takzvanou výkladní skříní společnosti. O to více se dbalo na název. Musel být snadno zapamatovatelný a současně vystihovat propojení se slovenskou metropolí.

Podle dobového tisku se zvažovalo pojmenování jako například Létající Slovák nebo Létající Bratislavan. Jenže se pochopitelně objevovaly rozpaky a teprve nedlouho před zahájením provozu někoho napadla spásná Slovenská strela.

34 fotografií

Důsledně se dbalo na to, aby se název i v českých zdrojích objevoval ve slovenštině, proto se počeštělá Slovenská střela objevuje jen velmi sporadicky.

Fotograf nestačil uskočit

Ani vozům Slovenské strely se pak nevyhýbaly nehody. Prvním a hned hodně kuriózním střetem byla srážka s prasetem, které vypadlo z nákladního vlaku. Zvíře nepřežilo, ale škody na vozu byly minimální.

Mnohem závažnější však byly dvě lidské tragédie. V srpnu 1936 v Blansku v prostoru dnešního atletického stadionu vůz 02 smetl osmnáctiletého studenta, který si chtěl věhlasný vlak vyfotografovat. Jenže jeho rychlost ho zaskočila, nestačil uskočit a na místě byl mrtvý.

Bez šance na přežití byl v listopadu 1937 i patnáctiletý chlapec, který v Rajhradu nedaleko Brna neopatrně přebíhal koleje a vběhl do cesty blíže neurčené Strele. Strojvedoucí vůz nemohl ubrzdit.

Největší škody pak utrpěl vůz 01 v květnu 1938, kdy narazil do nákladního automobilu. Poškození bylo už natolik rozsáhlé, že se musel opravit přímo v Kopřivnici.

Za Göringem do Norimberku

Zlaté časy pro dva vozy Slovenské strely skončily zánikem Československa v roce 1939. A po druhé světové válce už byly požadavky nikoliv na pohodlí, ale na velkou kapacitu přepravených. A to 72 míst jen k sezení zdaleka nesplňovalo.

Přesto Strele připadl důležitý úkol. Vozy sloužily jako kurýrní spojení vládních politiků i úředníků s německým Norimberkem, kde se v letech 1945 a 1946 konal soud s nacistickými zločinci v čele s říšským maršálem Hermannem Göringem.

Kdo založil požár? Nejspíše opilci

V komunistické éře už šlo jen o to, jak a zda vůbec tyto železniční unikáty přežijí. Vozu s označením 01 se to nepodařilo, druhý měl štěstí mnohem více.

„Jednička“ totiž byla v horším stavu a sloužila nejprve jako zdroj náhradních dílů pro dvojku, přičemž stála na odstavné koleji ve Studénce na Novojičínsku.

Jenže v roce 1960 v ní vypukl požár, po kterém vůz záhy zamířil na sešrotování. Kdo požár způsobil? I když se objevila možnost, že chytl od jiskry z okolo projíždějícího parního vlaku, mnohem pravděpodobnější je varianta, že si v nehlídaném vozu udělali pelech opilci a ti ho nakonec zapálili.

Višňová červená. Ale jaký odstín?

Pro vůz M 290.002 se zcela nová a veselejší kapitola začala odvíjet v roce 2018, kdy byl už značně zrezivělý a zchátralý převezen z Kopřivnice do dílen Českomoravské železniční opravny v Hranicích na Přerovsku. Restaurátoři se potýkali s řadou problémů. Například s barvou vozu, který byl roce 1974 přestříkán na tmavě rudou. Jenže původní barva byla višňová červená, přičemž přesný odstín už nikdo neznal, protože tehdejší fotografie byly černobílé.

Nakonec zvítězil odstín nikoliv podle tatrováckého vzorníku, ale dle dobové československé normy.