O jednu cestu k výhni méně. V Třinci spustili unikátního robota pro výrobu oceli

Třinecké železárny zahájily provoz unikátního robotického pracoviště na odlévání oceli za zhruba 50 milionů korun. Jako první na světě pokrývá všechny operace po usazení pánve. Nová technologie nahrazuje lidskou práci v extrémních teplotách kolem 60 stupňů Celsia, čímž výrazně zvyšuje bezpečnost zaměstnanců a zatraktivňuje hutní průmysl pro mladé generace. Roboti přebírají rizikové činnosti u tekuté oceli a zajišťují stabilnější produktivitu výroby.

S panujícími venkovními vedry zřejmě nemají zaměstnanci ocelárny Třineckých železáren problém. Zatímco venku se teploty pohybují okolo čtyřiceti stupňů Celsia, uvnitř haly, hlavně v blízkosti licích pánví, může být klidně i přes šedesát.

20 fotografií

K tomu je potřeba připočíst žáruvzdorný ochranný oblek a další ochranné pomůcky, bez kterých se slévači při kontaktu s rozžhavenou ocelí neobejdou.

Tam, kde už selhává i natáčecí technika novinářů, oni klidně pracují dál.
„Při teplotách oceli okolo 1 500 stupňů, která teče do mezipánve, musíte brát vzorky, měřit vodík a teplotu. Není to žádná sranda,“ popsal náročnost práce jeden ze zaměstnanců provozu, Rostislav Pajkoš.

Jednu z cest k rozžhavené oceli si nyní mohou odpustit. Namísto nich nasadilo vedení železáren robota, který převezme část nejrizikovějších úkonů při kontinuálním odlévání.

„Robot by měl být schopen propalovat pánev, pokud nedojde k jejímu otevření. Dále zahazovat rýžové plevy, dávat krycí směsi, měřit teplotu, odebírat tavební vzorky nebo měřit vodík,“ popsal vedoucí střediska Martin Szmaragowski.

Práce v náročných podmínkách neláká

Podle něho je přínos robotů v ocelárně nejviditelnější právě v horkých dnech.

„Hlavně v letních měsících je tady pracovní prostředí poněkud teplejší, k šedesáti stupňům se dostáváme. Takže je jen dobře, pokud chlapi nebudou muset vycházet ven tolik a budou radši v kabině, v příjemnějším prostředí,“ uvedl.

KOMENTÁŘ: Bez vlastní oceli budeme vždycky tahat za kratší konec

Robotizace má podle něj pomoci i s problémem, který hutě řeší dlouhodobě. Lidí ochotných pracovat v nepřetržitém provozu a v tak náročných podmínkách ubývá.

„Je problém nabrat lidi, kteří by šli do nepřetržitého provozu na kontinuální odlévání. Je to takové ulehčení a vlastně i vhled do budoucna, kdy se robotizaci a automatizaci jednotlivých pracovišť asi nevyhneme,“ doplnil Szmaragowski.

Robota kontroluje člověk

Obavy, že by robot lidem práci úplně vzal, podle něj na místě nejsou. I v budoucnu musí u zařízení zůstat člověk, který bude kontrolovat, zda robot provedl vše, co má, doplňovat zásobníky a připravovat nástroje potřebné pro jeho práci.

Generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide označuje nové pracoviště za začátek nové éry. Robotizace se podle něj z provozů s nižšími teplotami posouvá přímo k výrobě oceli, tedy do prostředí s vysokou teplotou, rizikem a nároky na přesnost.

„Tyto úkony byly většinou spojeny s rozstřikem oceli, tedy s bezpečnostním rizikem, vysokou teplotou a rizikovostí pro zaměstnance. Nebylo to ani atraktivní pro nové mladé zaměstnance,“ uvedl Heide.

Roboti podle něho dokážou stejné operace provádět s vysokou přesností.

Moderní technologie v hutnictví

Projekt podle vedení železáren stál zhruba dva miliony eur. Investice má být kryta úsporami, které přinese vyšší životnost keramických částí používaných při odlévání.

Nejisté ceny energií nutí firmy k investicím. Jen fotovoltaika většinou už nestačí

Technologii dodala společnost Vesuvius, která s třineckou hutí dlouhodobě spolupracuje.

Nové robotické pracoviště vzniklo na pětiproudém zařízení plynulého odlévání oceli. Podle Třineckých železáren jde o jediné takto řešené pracoviště v Evropě a vůbec první řešení na světě, které komplexně pokrývá všechny operace po usazení pánve.

Robotizace nepřichází v době, kdy by hutní firmě přebývaly peníze. Železárny sice loni udržely hospodaření po zdanění v zisku, podle vedení firmy to však bylo hlavně díky přísným úsporám a efektivnímu řízení nákladů.

Extrémní tlak na náklady, ceny i regulaci

Tržby společnosti klesly z předloňských 47,4 miliardy korun na 44,5 miliardy. Výroba surové oceli zůstala stabilní na úrovni 2,4 milionu tun, výsledek hospodaření po zdanění dosáhl 186 milionů korun.

„Jde o výsledek, který je v podmínkách současného ocelářství velmi nízký a dlouhodobě neudržitelný. Odráží však realitu posledních tří let – extrémní tlak na náklady, ceny i regulaci,“ uvedl Heide. Zisk se podle něj podařilo udržet především díky důsledným úsporám.

Firma upozorňuje, že celý sektor dál zatěžují vysoké ceny energií, emisní povolenky, slabá poptávka i tlak levných dovozů ze zemí mimo Evropskou unii.

Přesto Třinecké železárny loni investovaly 1,5 miliardy korun, mimo jiné právě do modernizace výroby, automatizace a robotizace.

Třinecké železárny jsou posledním integrovaným výrobcem železa a oceli v České republice a podle firmy se podílejí přibližně 97 procenty na domácí produkci. Zaměstnávají více než 6 500 lidí.