V Česku vzniká první muzeum hlavolamů, otevře se na zámku v Bílovci

Bývalý starosta Větřkovic Dušan Lederer zasvětil řešení a sbírání rébusů celých šedesát let. Jeho unikátní sbírka, kterou tvoří přibližně šest tisíc exemplářů z celého světa, se již brzy dočká trvalého domova. Od jara příštího roku se totiž na zámku v Bílovci otevře vůbec první stálé muzeum hlavolamů v České republice. Návštěvníci v něm uvidí historické skvosty, exotické japonské skříňky i celosvětové unikáty.

Sběratel Dušan Lederer z Větřkovic na Vítkovsku připravuje vůbec první muzeum hlavolamů v Česku. Bude v něm klasika jako Rubikova kostka, ježek v kleci, tangram či hanojská věž i unikátní kousky od japonských intarzovaných skříněk, k jejichž otevření je potřeba přes čtyřicet tahů, přes indické zámky až po historické anglické džbánky, z nichž lze pít jen po ucpání všech otvorů.

A také hlavolamy přibývající či ztrácející se, nebo jeden, který je vyrobený ze staré mikrovlnky.

Dušan Lederer patří k největším českým sběratelům a popularizátorům hlavolamů. Kupoval si je už jako kluk za peníze z donášky novin. Část své sbírky teď vystavuje v Muzeu Bílovec. Od jara se v bíloveckém zámku otevře stálá expozice.

7 fotografií

„Hlavolamy naučí člověka prohrávat, trpělivosti i prostorové představivosti. Přijít na princip některých z nich je opravdu náročné,“ říká sběratel.

Jak dlouho hlavolamy sbíráte?
Končím šedesátou sezonu. Vždycky mě zajímaly hlavně matematické, ale i další hádanky. Pak jsem se dostal k Loydově patnáctce, kde musíte ve čtverci přesouváním seřadit čísla od jedné do patnácti, a sbírání dalších rébusů přišlo samo. Američan Sam Loyd ji zpopularizoval, když zjistil, že se v pozici, kdy je patnáctka před čtrnáctkou, nedá vyřešit. Pojal to jako sázku a vyhlásil, kdo to dokáže, vyplatí mu tisíc dolarů. Lidé si to začali nosit i do práce. Loyd na tom vydělal jmění, a budiž mu ke cti, že peníze použil k výrobě dalších hlavolamů.

Před šedesáti lety je asi nebylo jednoduché sehnat.
Kupoval jsem je, jak se postupně v obchodech objevovaly. Jako kluk jsem roznášel nedělní noviny a za vydělané peníze jsem si pořizoval všelijaké skládačky. Hodně jsem taky čerpal z ABC, z Vědy a techniky mládeži a dalších časopisů. Podle Vědy a techniky jsem si i první hlavolamy vyráběl. Nařezal špalíky, navrtal, natřel, nastříkal. Pak se objevilo Výrobní družstvo Směr z Liberce, Výrobní družstvo invalidů a na trhu se začaly objevovat různě propletené hlavolamy ze šňůrek a drátků. Následoval ježek v kleci, pak Rubik a jeho kostka. Postupně se otevřel svět, přišel internet a teď je možností spousta.

Kolik hlavolamů vaše sbírka čítá?
Asi šest tisíc, to je u nás takový lepší průměr. Je to ale dohromady s hlavolamy mého dlouholetého kamaráda Stanislava Knota z Havířova, světově uznávaného odborníka na hlavolamy. Předloni v listopadu zemřel a přál si, abych je převzal. Největší sbírka u nás má kolem devíti tisíc kusů, ve světě sbírky čítají i desítky tisíc hlavolamů.

Hlavolam se dá i zapomenout...

Máte všechny hlavolamy ve sbírce vyřešené?
Zdaleka ne. Když jsem ještě pracoval, vždycky na silvestra jsem si odpoledne sedl, všichni museli pryč, a já jsem probíral hlavolamy, co jsem za ten rok získal. Zkoušel jsem si je skládat, i ty staré, jestli jsem to nezapomněl. A říkal jsem si, že až budu v důchodu, že si to dám do pořádku celé. Očísluji, popíšu a budu mít čas ty nevyřešené dořešit. Aktuálně bych dal dohromady asi čtvrtinu, možná třetinu.

Potrápil vás někdy nějaký?
Ano, pořádně, a nezapomene na to celá rodina. Jednou jsem si koupil takovou krychli, v níž byla kostka. Mělo se to sestavit z 27 dílků. Jeden večer, druhý večer, třetí večer – děti se mi smály, žena se ptala, proč jsem to kupoval. Zkušenost říká, že když hlavolam nevyřešíte za dva tři dny, je lepší jej odložit, protože děláte pořád stejné chyby. Tak jsem jej dal bokem a po třech měsících to zkusil znovu. Večer deset hodin, jedenáct hodin, půlnoc, jedna, dvě a o půl třetí zapadl poslední dílek. Tak jsem všechny doma vzbudil, a museli se jít povinně podívat.

Sbíráte pořád dál?
Už podstatně méně, teď spíš zpracovávám. Ale dostal jsem od dětí 3D tiskárnu, tak si některé tisknu. Hodně taky jezdím s hlavolamy po školách, družinách, do knihoven, po výstavách.

Zajímají dnešní děti hlavolamy?
Co se týče sběratelství, následníků je velice málo. Na akcích ale zaujmou. Do škol vozím přes stovku hlavolamů a děti si je můžou skládat. A opravdu jsou kvůli nim na chvíli ochotné opustit všechny vymoženosti civilizace, odložit mobil a skládat. K jedněm osmákům nás dokonce přišel zkontrolovat zástupce ředitele školy. Ve třídě bylo takové ticho, že si nebyl jistý, že tam vůbec někdo je.

Průnik těles

Jaká byla vaše profese, souvisí s hlavolamy?
Původně jsem se vyučil zámečníkem, pak jsem dlouho dělal vedoucího oddělení a pak jsem dvanáct roků ve Větřkovicích starostoval. Když jsem si večerně dodělával průmyslovku, právě hlavolamy mi hodně daly. V deskriptivní geometrii jsem si díky nim dokázal představit třeba průnik těles. Když řešíte hlavolam, vidíte, jak to do sebe zapadá.

Hanojská věž, jejíž řešení by trvalo miliardy let. Muzeum láká na hlavolamy

Ve Větřkovicích jste pořádal i vyhlášená setkání sběratelů.
Pořádal jsem 22 let mezinárodní výstavu sběratelů hlavolamů a jiných kuriozit. Napřed jezdili jen naši, pak přijeli ze Slovenska, v pozdějších letech i z Maďarska, Ruska, Holandska, Anglie. Scházelo se nás kolem čtyřiceti a každý dovezl, co má nového. Někteří jezdili na světová setkání sběratelů a dovezli, co je nového ve světě. Na světovém setkání je vždy čtvrtina účastníků, nějakých sto lidí, v takzvaném výměnném seznamu, a mění si mezi sebou své hlavolamy. Každý přiveze sto kusů svého a za ně získá hlavolam od těch ostatních.

Je nějaká země baštou hlavolamů?
Původ hlavolamů je na Dálném východě, v Číně, ale i v Egyptě, v arabských zemích a v Indii. A platí to i pro dnešní dobu, hlavolamům se tam daří. Třeba Japonci dělají intarzované skříňky a jsou tam rody, kde i pět generací za sebou vyrábí hlavolamy. Co se týká sběratelství, je na tom velice dobře Holandsko a Anglie. Neztratí se ani Česká republika. Máme výrobce hlavolamů světové úrovně – kvalitou, provedením i designem. Václava Obšivače z Frenštátu pod Radhoštěm, Josefa Švancaru z Dobroměřic u Loun, Jana Šturma z Prahy, Karla Gonsiora z Bohumína i další.

Hádanky z jeskyní...

Kam až sahá historie hlavolamů?
Už v jeskyních se objevovaly na zdech obrázky, které připomínají hádanku. Za nejstarší hlavolam na světě se ale považuje čínský tangram starý zhruba čtyři tisíce let. Skládá se ze sedmi dílků, z nichž se dá složit až šest a půl tisíce různých obrázků – geometrických tvarů, zvířat nebo figurek. Váže se k němu legenda. Čínský císař chtěl dárek pro hosty. Pozval si vyhlášeného dlaždiče a ten vyrobil krásnou kachli. Když ji ale císaři nesl, zakopl a dlaždice se rozletěla na sedm dílů. Dlaždič ji chtěl honem poskládat, ale vždycky mu vyšlo něco jiného. A císaři se to tak zalíbilo, že si to objednal.

Zpátky k vaší sbírce – kde ty tisíce hlavolamů skladujete?
Všude. Pod postelemi v ložnici, na skříních i ve skříních, na půdě, ve sklepě, v garáži. Když děti dospěly a odešly z domu, do jednoho dětského pokoje jsem koupil vitríny a i tam mám vystavených přes 900 kousků. Také v obýváku máme vitríny s hlavolamy.

Kterých si nejvíc považujete?
V roce 2008 jsme pořádali v Praze setkání sběratelů, bylo zatím největší, přes 430 účastníků, a já tam jako spoluorganizátor dostal hlavolam z amarantového červeného dřeva, který byl vydražen v Americe na burze za 11 111 dolarů. To je takový originál kousek, kterého si cením. Nebo třeba krychličky, kterou jsem dostal od světově známého sběratele Jerryho Slocuma z Ameriky. Výjimečný je miniaturní ježek v kleci, který je plně funkční, a můžete ho zároveň využít jako přívěsek na řetízek. Mám i dva hlavolamy s názvem Větřkovice, i to je unikát. Jeden je patentovaný maďarským designérem, druhý dělal Karel Gonsior z Bohumína.

Udivil dřevěnými hlavolamy. Frenštátský kutil je prodává do celého světa

Unikátní je i vaše hanojská věž.
Ano, takovou nemá nikdo jiný na světě. Má 66 kotoučů a její řešení, pokud uděláte správný tah každou vteřinu, by vám trvalo přes dvě miliardy let. Jde o hlavolam, který se skládá ze tří kolíků a z disků naskládaných od největšího po nejmenší na jednom z nich. Vy musíte postupně z jednoho kolíku kotouče přeskládat na jiný. I k hanojské věži se pojí legenda. V indickém městě Váránasí, které mnichové považovali za střed světa, měli v klášteře diamantovou desku, tři tyče a na jedné z nich od největšího po nejmenší 64 zlatých kotoučů. Úkolem mnichů bylo každý den v poledne přeložit jeden kruh na jinou tyč. Nikdy ale nesměli dát větší na menší. Až se jim podaří celou věž přeskládat, nastane konec světa. Když jsem si věž nechal vyrobit, omylem mi udělali 66 disků, tedy ještě těžší variantu.

Teď je část vašich hlavolamů na výstavě v Bílovci a připravujete stálou expozici. Kdy se otevře?
Výstava trvá do konce října. Pak se přestěhuje do přízemí zámku a výrazně se rozšíří. Vznikne tam i herna, kde si lidé budou moci hlavolamy zkusit poskládat a rozdělat. Když všechno dobře půjde, měli bychom to přes zimu zvládnout a na jaře otevřít první muzeum hlavolamů v Česku. Mám velkou radost. Každý hlavolam je výzva, která vás nutí přemýšlet trošku jinak. Některé jsou o fyzice, musíte k vyřešení využít třeba odstředivou sílu, jinak s nimi nehnete. Jiné o matematice, logice, důvtipu. Kdo si hraje, nezlobí. A taky nestárne.