Moravskoslezské firmy úspěšně sází na výzkum, narážejí však na personální limity

Mnohé moravskoslezské firmy, často ve spojení s místní univerzitou, investují do vývoje a výzkumu. A daří se jim. Problémem je však nedostatek kvalifikovaných pracovníků i odborníků, což další rozvoj výrazně limituje.

S jen o trochu lepší verzi unimobuňky začínal před patnácti lety provoz prvního ostravského superpočítače. Na konci května roku 2011 schválilo ministerstvo školství téměř dvoumiliardovou dotaci z evropských fondů, která vedla k postupnému vybudování národního superpočítačového centra IT4Innovations.

Následovaly superpočítače Anselm či Salomon až po první český kvantový počítač VLQ a chystanou Czech AI Factory. „Superpočítače už dávno nejsou jen nástrojem pro vědu. Podporují inovace ve firemním prostředí, zefektivňují činnost veřejných institucí, pomáhají v krizových situacích nebo umožňují trénovat modely umělé inteligence pro nejrůznější oblasti využití,“ uvedl ředitel IT4Innovations Vít Vondrák.

Vedle výzkumu je důležité i jeho financování. Třeba na VŠB-TUO pokračuje také Fraunhoferova inovační platforma zaměřená na využití umělé inteligence v materiálech a výrobě.

Ostravský superpočítač se zaměří na AI, vytvoří i umělého operátora tísňové linky

Podle univerzity už podpořila sedmnáct projektů z národních i evropských programů, přinesla zapojeným partnerům více než deset milionů eur a propojila dvacet průmyslových partnerů z Česka i Německa.

Projekty se týkaly například inteligentní výroby, vývoje materiálů, energetických systémů, elektromobility, městské dopravy nebo aplikací umělé inteligence.

„AI dnes neslouží jen k pasivnímu vyhodnocování dat. Stále více dokáže sama navrhovat nová řešení, optimalizovat procesy nebo podporovat rozhodování v průmyslové praxi,“ uvedl ředitel platformy a prorektor VŠB-TUO Jan Platoš.

Univerzita však není jediným místem, kde se výzkumu a vývoji věnují. Velký podíl na modernizaci mají i samotné firmy působící v regionu.

Jedním z příkladů je opavský Strojcar. Ten představil protihlukovou stěnu, která má kromě tlumení hluku vyrábět elektřinu a také sbírat data.

Protihluková stěna vyrábí elektřinu i sbírá data

Samotné spojení protihlukové stěny a fotovoltaiky není v Evropě nové. Podobná řešení se už testovala nebo používají například v Nizozemsku, Německu či Litvě. Strojcar svůj projekt staví na širší kombinaci funkcí.

„Kromě tlumení hluku a výroby elektřiny stěna sbírá a vyhodnocuje data o dopravě, bezpečnosti i počasí,“ vysvětlil jednatel Libor Witassek.

Výsledkem je podle něj návratnost investice již za zhruba šest let. „Veřejný sektor tak může získat nový zdroj financování pro další rozvoj infrastruktury bez nutnosti navyšovat rozpočty.“

Jiný typ vývoje představuje třinecký Walmark, dnes součást farmaceutické skupiny Stada. Třinecký závod se stal centrem skupiny pro výrobu doplňků stravy.

„Ve vývojové laboratoři pokrýváme oblast testování a pilotní výroby. Starají se o to, abychom viděli, jestli jsme schopni danou formulaci efektivně vyrábět a stabilitně garantovat. Až pokud stabilita vyhovuje, může přípravek na trh,“ vysvětlil vedoucí technologie Walmarku Ondřej Satola.

Moravskoslezský průmysl umí přes těžké roky najít zakázky, ale přešlapuje na místě

Plánované rozšiřování výroby se má promítnout rovněž do zaměstnanosti.„Dnes ve vývoji pracuje zhruba patnáct lidí a v kvalitě okolo třiceti. Do budoucna počítáme přibližně s dvacetiprocentním navýšením,“ uvedl ředitel výrobního závodu a jednatel firmy Martin Hefner.

Podobné firemní vývojové týmy přitom obvykle nestojí jen na jednom oboru. Vedle samotných výzkumníků potřebují technology, pracovníky kvality, konstruktéry či programátory.

Právě lidé ale mohou být jedním z limitů dalšího rozvoje. Ukazuje to například zkušenost společnosti Huisman ve Sviadnově nedaleko Frýdku-Místku, která vyvíjí a vyrábí specializovaná zařízení pro námořní a offshore průmysl.

Podle generálního ředitele Karla Pavlíčka není hledání vhodných zaměstnanců nic jednoduchého.

„Jsme schopni uplatnit v podstatě všechny technické profese. Máme vlastní výrobky a kompletní proces od návrhu přes výrobu až po servis produktů. Potřebujeme lidi od designu a konstrukce až po výrobu a servis,“ poznamenal Pavlíček. „Problém je, že ani na vysokých školách není moc kde brát. Když se podíváte třeba na VŠB, klasickou strojařinu na strojní fakultě studuje jen pár lidí.“