Neskutečně mě baví pracovat s mladými koňmi, říká chovatel a majitel závodiště

Jeden z životních úspěchů nedávno zaznamenal Jiří Svoboda, chovatel klusáckých koní a majitel závodiště v Bravanticích na Novojičínsku. Devítiletá klisna Hannah z jeho chovu připravovaná ve Francii se v dostihu na švédském závodišti Solvalla u Stockholmu stala spoludržitelkou světového rekordu.

„Její kilometrový čas 1:09,6 patří mezi nejvýznamnější výkony v historii českého klusáckého sportu. Jde o světový rekord v rychlosti klusáka pod sedlem,“ uvedl Svoboda, který na vlastním závodišti obvykle vodí své koně sám, ve Švédsku však nechal vše v rukou trenéra Juliena Raffestina a jezdce Alexandra Abrivarda.

Jak dlouho jste vlastně u koní? Kdy vás uchvátili?
Je to více než 25 let, kdy jsem se dostal k tomu sportu. Jako podnikatel jsem hledal nějaký, řekněme, útěk z toho života. Jednou jsem se tehdy byl svézt na koni a po hodince jsem dostal fakturu na stovku. Říkal jsem si, na co budu platit 100 korun, když si můžu koupit koně. Takže takový klasický podnikatel... (usmívá se) Zalíbilo se mi to a hodně mě to motivovalo si koupit koně. Pak jsem musel řešit ustájení. A zase jsem si řekl, proč bych platil ustájení, když si můžu pořídit vlastní farmu. Tak jsem začal objíždět region a našel jsem Bravantice. Od té doby to tam postupně zvelebujeme.

Vybudoval jste i klusácké závodiště. Bylo to nezbytné?
Podařilo se nám postavit velké tréninkové centrum, které je vlastně největší v republice. Závidí nám ho Rakušáci, možná i Francouzi. To trochu přeháním, ve Francii taková centra jsou, ale my ho máme včetně závodiště. Je to konkurenční výhoda.

Co řadíte mezi vaše největší úspěchy?
Toho je poměrně dost. Máme na farmě společenskou místnost, kde je zhruba tři sta pohárů. Na české poměry je toho hodně. Máme tam i poháry z Derby, což je u nás nejvýznamnější klusácký dostih, máme tam i poháry z Evropy. Třeba ve Francii jsou různé typy dostihů, které se úrovní s těmi našimi nedají vůbec srovnat. Ta výkonnost je úplně někde jinde. A našich úspěšných koní bylo taky dost. Z těch, kteří se prosadili v zahraničí, byl první Boccaccio. Úspěchy potom sbíral třeba I Can Fly Diamant a teď je to klisna jménem Hannah. Ta je opravdu the best. Tahle devítiletá klisna dosud vydělala na 400 tisíc eur (bezmála 10 milionů korun – pozn. red. ), její výdělky nám pokrývají náklady v Česku.

Majitel hipodromu v Bravanticích na Novojičínsku Jiří Svoboda v roce 2014

Ustájenou ji však máte ve Francii, že?
Ano, je tam u trenéra. Ten mi doporučil ji poslat do Švédska do monte dostihu (klusácký dostih, ve kterém koně netahají sulku, mají žokeje v sedle – pozn. red.). Namítal jsem, že doprava z Francie bude komplikovaná a drahá, ale byli jsme pozvaní a kůň letěl s celou ekipou do Švédska z Paříže na náklady pořadatele.

Hannah tam sice v dostihu na míli skončila těsně druhá, ale zaběhla společně s vítěznou Steady Victory rekordní čas na jeden kilometr. A kdyby byl dostih delší, jaké bývají obvykle ve Francii, Hannah by jistě vyhrála, protože je trénovaná vytrvalostně, ne na mílový sprint. Je zvyklá běhat dostihy na vzdálenost kolem 2 800 metrů. Třeba v Americe se běhají dostihy na míli, ale koně jsou jako sprinteři, odcházejí do důchodu strašně brzy, třeba ve čtyřech letech.

Není to pro koně velká změna, když je zvyklý tahat sulku s žokejem a najednou ho má v sedle na zádech?
Není. Klusáci se celý život trénují v klusu. De facto začínají v tahu, ale když koně obsednete, bere to úplně v pohodě. A Hannah je výjimečná, protože ne každý klusák dokáže udržet tu rychlost s žokejem v sedle. Když táhne sulku, tak ta ho zároveň i trochu tlačí, postrkuje.

Jaký máte vysněný cíl?
Rozvíjet a zachovat chov koní v Česku. Neskutečně mě baví pracovat s mladými koňmi.

Kolik jich máte? Jsou kromě Hannah i další v zahraničí?
Koní mám přibližně sedmdesát. V zahraničí jich je pár, třeba momentálně jsem dva svoje koně stáhl z Rakouska.

Vydělají si koně sami na sebe, je to soběstačný provoz, nebo ho musíte dotovat?
S Hannah je to tak, že koně jsou pokrytí, ale zaměstnance musím platit.

Platit ale musíte i za pobyt Hannah ve Francii, ne?
Platím kolem dvou tisíc eur měsíčně, ale ona, když jí vyjde dostih, tak vydělá 20 tisíc eur hned. Takže to se vyplatí. Nicméně je to náročné. Mohl bych mluvit o systému sázení, který je u nás ve srovnání se zahraničím nastavený všelijak. Z totalizátoru (jiný systém sázek – pozn. red. ) jdou ve světě peníze zpátky do sportu, u nás bohatne společnost, která vypisuje sázkové kurzy. To by se ale musely měnit zákony.

Vraťme se k dostihům. Jaký máte nejbližší program?
O prvním červencovém víkendu jsme pořádali čtvrtý dostihový den, pátý bude 1. srpna a 29. srpna hostíme České klusácké derby.

Jak často se dostanete do sedla, potažmo sulky?
Měl bych denně, jelikož pořád závodím. Ale taky podnikám a tolik času nemám, takže s koňmi trénuju dvakrát, třikrát týdně plus dostihy samozřejmě. Denně ale jezdím na kole, snažím se i plavat.

Je vám 62 let. Jak dlouho chcete v takovém sportovním zápřahu vydržet? Máte třeba v rodině nástupce?
Jak dlouho vydržím, to nevím. Už jsem v důchodu, i když podle přítelkyně na to nevypadám... (směje se) Děti mám čtyři, ale ty se věnují jiným věcem. Třeba nejstarší syn se stal poslancem, je pořád v Praze. Myslím si, že budu jezdit, dokud bude zdraví sloužit. Cítím se pořád dobře.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz