Muzeum obnovuje sto let starý důl na Opavsku. Ukáže, jak se těžila břidlice

Dlouhá vstupní štola, postranní ražební chodby i dvojice těžebních komor, v nichž horníci před sto lety lámali břidlici i v několikametrové výšce. Stropy a stěny z břidlicového masivu, kamenné opěrné zdi i zbytky starých dřevěných kůlů. V Novém Dvoře, místní části Stěbořic na Opavsku, se znovu rodí starý břidlicový důl.

Dolovat břidlici tam začal zhruba před sto lety Quido Riedel, tehdejší majitel novodvorského panství a zakladatel tamní botanické zahrady, jež teď tvoří jádro Arboreta Nový Dvůr, jednoho z expozičních areálů Slezského zemského muzea.

Vytěžený kámen používal jako střešní krytinu pro stavby na svém panství. Muzeum teď důl Quido I. nechává obnovit, aby se stal další prohlídkovou trasou.

„Dokumentace se bohužel nedochovala skoro žádná. Šlo o takzvanou selskou těžbu, v malém rozsahu,“ uvedl závodní dolu Jan Brothánek z mostecké společnosti VUHU, která je zhotovitelem jeho obnovy.

Specialisté na důlní stavby zhruba padesátimetrový podzemní prostor znovu probouzejí k životu od února. Z celé lomové stěny jsou pryč dřeviny i nánosy zeminy, zevnitř vyvezli tuny suti, jíž bylo podzemí zavalené.

11 fotografií

Prostor, kam ještě před půl rokem vedl jen nízký vstupní otvor, za nímž se důlní chodbou dalo udělat jen několik kroků, je k nepoznání.

Průchozí je již celá přístupová důlní štola, postranní ražební chodby i dvě vnitřní komory. „Komora K2 je víceméně hotová. Včetně takzvaných zakládek, opěrných zdí, za které naši předkové sypali části břidlice a suť, které se jim nehodily. Ven z dolu vyváželi jen to, co potřebovali. Nepoužitelné nechávali uvnitř,“ popsal Jan Brothánek.

Stavbaři všechny zakládky dozdili tak, jak byly kdysi. „Poopravili jsme původní zeď a dozdívali rozpadlé konce. Tehdejším způsobem, nasucho bez použití pojiva,“ popsal Jiří Kocur, hlavní vedoucí obnovy dolu.

Dodal, že horníci postupně se tvořící zakládky využívali i k tomu, aby se dostali do vyšších poloh. „Začínalo se na výšku člověka a potom si pod sebou de facto zdili stupně, aby se dostali výš. Nechávali si volnou jen cestu na vývoz materiálu,“ upřesnil vedoucí stavby.

Vidět je i výklenek v jedné ze zdí, kam si odkládali lampy, jídlo a kde bývala soška jejich ochránkyně sv. Barbory. Přibudou ještě dřevěné žebříky a další artefakty.

Stupně zakládek až ke stropu má i hlavní, velká těžební komora K1. Tam je velmi dobře vidět i břidlicový masiv, z něhož se těžilo. V zadní části komory zůstaly velké plotny břidlice, jež horníci postupně odlupovali a využívali jako krytinu.

Ve stěbořickém podzemí se však po těžbě dochovaly i zbytky dřevěných kůlů, jež přepažovaly prostor mezi zdmi zakládek. Jejich torza ční ze stěn a zůstanou součástí připravované expozice. „Ještě kolem nich musíme dozdít koruny, vršky zdí. Právě vrchní části rozebíráme a upravujeme,“ popsal Kocur. Stavbaři začali i s vyzdíváním vstupního portálu do jedné z komor.

Důl Quido I., pojmenovaný po svém zakladateli, se lidem otevře příští rok. „Návštěvníci se k dolu dostanou přímo z arboreta po nové přístupové cestě. Zrekultivujeme i okolí dolu včetně laviček a osvětlení,“ avizovala ředitelka Slezského zemského muzea Jana Horáková.