Vracíme se zase mezi lidi, hlásí frontman kapely Chinaski Michal Malátný

Po výročních koncertech míří Michal Malátný s kapelou Chinaski na festivaly a open air akce. V uplynulých dnech byl už poněkolikáté hostem také jihlavského Vysočina festu.

Skupina, která se na scéně pohybuje už přes tři desetiletí, v sobotu naservírovala v krajském městě Vysočiny fanouškům jak nové písničky, tak i své nejznámější hity.

A pro letošní léto to není rozhodně naposledy. Sestava ve složení Michal Malátný, František Táborský, Tomi Okres, Lukáš Pavlík a Jan Steinsdörfer se po zhruba tříleté pauze vrací z velkých arén pod širé nebe, do měst a městeček napříč republikou, přímo mezi své fanoušky.

11 fotografií

Na Vysočina festu nejste poprvé. Vnímáte u dvanáctého ročníku změnu, jíž akce za uplynulé roky prošla? Jak hodnotíte třeba zázemí, počet kapel?
Máme tenhle fesťák moc rádi. Byli jsme tady, tuším, už alespoň šestkrát, a je to rozhodně jedna z našich oblíbených štací. Letos jsem úplně koukal, kolik stage i kapel tu mají, jak se akce rozrostla. Zároveň je ale pořád stejně sympatická, v zajímavém přírodním prostředí, s fajn zázemím i lidmi okolo. Trošku je mi tedy vždycky líto těch zvířat hned v sousední zoologické zahradě, ale snad jsou za ta léta už na muziku zvyklá.

Co kapely, které tady letos hrají? Zajdete si nějaké poslechnout?
Je to těžké v nabitém programu nějaké koncerty stihnout, ale plánuji dnes (v sobotu 4. července – pozn. red.) určitě zajít třeba na MIG 21, to jsou kámoši, spřátelená parta. Rád bych si také poslechl Bena Cristovaa, ale nevím, kdy přesně hraje, tak je možné, že jsem ho už prošvihl. I když moc nerozumím tomu, co zpívá, líbí se mi, jak to dělá, i jakou má skvělou kapelu. Také moje manželka mi doporučovala, ať na něj rozhodně zajdu, že to stojí za to.

Užijete si tedy festival až do rána?
Tentokrát to vyšlo tak, že tu přespíme, takže si akci konečně i trochu užijeme a pár kapel si poslechneme. Odjíždíme totiž až následující den, a to rovnou na festival v Karlových Varech, kde hrajeme.

V Jihlavě jste už po několikáté, při cestách na koncerty jste v minulosti navštívili i další místa na Vysočině. Jaký vztah k tomuto kraji máte? Našli jste si tady nějaká oblíbená místa?
Vysočina se mi líbí, mám to tady rád. Ostatně rodina mého otce je právě z tohoto kraje, konkrétně z okolí Chotěboře. Trávil jsem tam vždycky léto u mé pratety, takže to mám pořád trochu spojené právě s prázdninovými zážitky a pohodou.

Co kapelu Chinaski v nadcházejících letních měsících čeká?
Měli jsme docela dlouhou pauzu. Slavili jsme totiž třicet let existence naší kapely – velkými koncerty, ve velkých prostorách, větších městech. A teď jsme vlastně skoro tři čtvrtě roku nehráli vůbec. Takže nastal čas vyrazit přímo za lidmi. Fanoušci za námi jezdili do Prahy, do Brna, do Hradce Králové, tak je nyní řada na nás, abychom jim to vrátili a zahráli u nich, kousek za jejich domem, po všech koutek republiky. Máme v rámci téhle letní tour naplánováno zhruba osmnáct koncertů, přičemž aktuálně za sebou máme čtyři.

Kapela Chinaski bude v nové písni zpívat o Jihlavě, prozradil Malátný

Jaký z nich máte zatím pocit?
Mám z nich radost. Myslím, že se nám povedlo sestavit dobrý playlist, který na ty dvě hodiny, co hrajeme, fakt funguje. Máme i zajímavé hosty.

Jací to jsou?
Střídá se tam Ondra Ruml s kapelou, a ten je fakt fantastickej, zpívá opravdu jak Pán Bůh. Pak jsou to dvě skupiny: pražská Vega Elektra a ostravská sestava Nedivoč. Na některé štace s námi jezdí i moderátor, který nám tam dělá takovou talk show, nebo spíš kvíz o kapele. Lidé soutěží pomocí aplikace, a tři nejrychlejší účastníci, kteří mají odpovědi správně, se dostanou na pódium. Tam potom měří vědomosti se mnou nebo s někým jiným od nás. A to už pak není samozřejmě o kapele, je to obecný kvíz. Je to strašná sranda.

Jak si dosud v kvízu Chinaski vedou?
Zatím byl kvíz na dvou našich koncertech – a pokaždé nad námi vyhráli lidi (smích). Dostanou pak od nás nějakou cenu, ale hlavní je fakt ta zábava, která u toho je. Taky s námi vůbec poprvé hraje dýdžej, konkrétně DJ Friky. Řekli jsme si, že to prostě zkusíme. A je to fajn. On ty lidi před koncertem hezky zahřeje a celé vystoupení potom zakončíme písničkou, kterou si s ním zahrajeme dohromady. Tím se to hezky a přirozeně „překulí“ v takovou after party, takže se tam potom lidé mohou ještě „dopařit“. Celé tohle koncertní léto je prostě udělané tak, aby to bylo hodně pro fanoušky – aby si to s námi fakt užili.

Jak jste místa pro letní šňůru vybírali?
Vyjeli jsme tam, kde jsme už dlouho nebyli. Například v Třeboni jsme nehráli už snad nějakých osm deset let, tam se hrozně těším. Kouzelný je třeba i Hrádek u Rokycan, amfiteátr obklopený lesy, fakt romantické místo. Před lety jsme tam byli a hned jsme si říkali, že tam někdy prostě musíme zajet znova, což se děje právě letos. Dokonce nám zatím vychází i počasí, pršelo jenom jednou, a těsně před akcí přestalo, takže doufám, že to tak i vydrží.

Na jaký playlist se mohou návštěvníci vašich letních koncertů těšit?
Sestavování není nikdy snadné. Musíte najít nějakou rozumnou rovnováhu. Kdyby to bylo jen na mně, hrál bych písničky z nějakých posledních osmi let, protože mi přijdou nejlepší. Ale lidi chtějí pochopitelně slyšet i Kláru, Víno a Tabáček. Kdybychom tam ty pecky nedali, myslím, že by byli naštvaní. Takže jsme každý z kapely udělal svůj návrh a poctivě jsme to ve zkušebně hráli a zkoumali, co funguje a nefunguje. Až z toho vznikl takový akustický set, kompromis. Je tam hodně nových písniček, z poslední desky dokonce pět. Za to jsem moc šťastnej, protože ta deska je podle mě naše nejlepší.

Do letní tour jste ale zvládli zařadit i pár festivalů…
Pár jich tam máme, vedle Jihlavy, kde jsme právě teď. Hrajeme třeba na Benátské s Impulsem, kde chtěli organizátoři něco zvláštního, ojedinělého, tak tam budeme vystupovat i se smyčcovým kvartetem. Zabubnuje si s námi také syn našeho zesnulého bubeníka Pavla (Jáchym Grohman, syn Pavla Grohmana – pozn. red.), který je hrozně šikovný, na bubny hraje fakt perfektně. Zahrajeme si tak společně písničky jeho táty. Je to celé hodně dojemné, protože on prostě vypadá, jako by svému tátovi z oka vypadl – je jeho věrným otiskem. Já jsem s Pavlem hrál pětadvacet let, a teď se otočím a opravdu to je přesně takové, jako by tam seděl přímo on sám. Neskutečné.

Po koncertech jsem se za svůj výkon občas styděl, přiznává Michal Malátný

Dnes jste měli na Vysočina festu v Bonds zóně i setkání se spoustou fanynek a fanoušků, kteří si přišli pro váš podpis nebo se s vámi chtěli vyfotit, prohodit pár slov. Jaká je vlastně nyní, po více než třiceti letech hraní, věková skladba vašich příznivců?
Jsou to v podstatě už pomalu tři generace. A i když je to skoro neuvěřitelné, pořád chodí i mladí lidé. Pak – jak to nějak kulantně říct – taková ta střední generace. No a někde vzadu stojí klidně i ti moji vrstevníci. Nedávno se mi dokonce při čekání na tramvaj v Praze stalo, že za mnou přišla asi sedmdesátiletá babička. A řekla mi: „Dobře to děláte, mám ráda ty vaše písničky!“ To je samozřejmě super. Že ty naše věci nejsou žánrově úplně úzce zaměřené, ale skutečně baví široké spektrum lidí.

Jaké máte plány do dalších měsíců? Čemu se budete věnovat po skončení letní tour?
Naše plány jsou už roky pořád stejné – dělat písničky. Teď na jaře, když jsme nevystupovali, jsme natočili tři nové věci. Jedna už je v rádiu – jmenuje se Selhání. Další je duet s Kateřinou Marií Tichou. To je moc krásná, jednoduchá a křehká písnička. Jenom piano a její a můj hlas, unisono. Nasadit bychom ji mohli na podzim. Písničky často vymýšlíme po koncertě v šatně, když je člověk ještě rozjetej, plnej nápadů. Takže věřím, že během nadcházejícího léta se ještě něco urodí, na podzim to natočíme, a když těch písniček bude nějakých deset, dvanáct, tak můžeme zase vydat nějakou desku. Pokud všechno klapne, tak třeba už někdy v lednu, únoru.