V Blansku ladí turbínu pro přeměnu Orlíku. Co umí technologie za osm miliard?

Na přehradě Orlík vznikne do roku 2033 třetí největší přečerpávací elektrárna v České republice. Technologie pro výjimečný projekt testuje firma Litostroj Engineering ve své unikátní hydraulické laboratoři v Blansku. Reportér iDNES.cz nahlédl, jak celé zařízení funguje a co obnáší jeho instalace.

Po stisknutí startovacího tlačítka se celý systém pozvolna rozbíhá. Voda vstupuje do spirály a přes rozváděcí lopatky proudí do oběžného kola o průměru 35 centimetrů, roztáčí ho, rozjíždí se hřídel a generátor, čímž vzniká elektrická energie.

Tento model Francisovy turbíny v hodnotě zhruba pět milionů korun by se klidně vlezl do menší garáže, ve skutečnosti bude třináctkrát větší – jen u oběžného kola se počítá s průměrem čtyři metry. A místní experti při zkouškách pozorně sledují, jestli vše funguje tak, jak má.

Právě tady, v blanenské laboratoři společnosti Litostroj Engineering, se totiž aktuálně testují klíčové technologie pro unikátní modernizaci vodní elektrárny na přehradě Orlík. Díky nedávno oklepnuté osmimiliardové zakázce od ČEZu se vodní dílo na Vltavě do roku 2033 přemění na třetí největší přečerpávací elektrárnu v České republice s možností uložení 750 megawatthodin energie, tedy denní spotřeby až 80 tisíc domácností.

12 fotografií

„Ještě před zahájením výroby skutečných turbín právě na fyzikálních modelech ověřujeme především hydraulické vlastnosti, účinnost, provozních stabilitu a další klíčové parametry. Díky tomu vyladíme návrh zařízení, snížíme technická rizika a dosáhneme maximálního výkonu, aby pak vše v reálu ideálně fungovalo,“ líčí Peter Šály, ředitel firmy Litostroj Engineering, která spadá do skupiny Wikov Group miliardáře Martina Wichterleho.

„Model budeme testovat zhruba dva měsíce, během čehož dokážeme změřit až tři tisíce provozních bodů, které poslouží k tomu, abychom vytvořili kompletní charakteristiku celé technologie,“ vysvětluje Šály.

Unikátnost? Vymění pouze „srdce“

Modernizace orlické vodní elektrárny do podoby „obří baterie“ přinese změnu typu části soustrojí – původní čtyři Kaplanovy turbíny z roku 1961 postupně nahradí modernější Francisovy, dvě z nich jsou navíc takzvaně reverzní, budou tedy fungovat obousměrně. Zároveň firma nainstaluje nové generátory a další související technologie.

Tyto změny umožní provoz ve dvou režimech: výrobu elektřiny i čerpání vody. V době přebytků tak bude možné vodu vracet zpět z přehrady Kamýk do horní orlické nádrže a energii ukládat. Ve chvíli, kdy bude elektřina potřeba, se celý proces otočí a elektrárna rychle dodá výkon do sítě.

Orlík bude plnit novou roli, po modernizaci se z něj stane i velká baterie

Součástí celé obří zakázky, kterou kompletně zaštiťuje právě společnost Litostroj Engineering se sídlem v brněnském Králově Poli, je dodání hydraulického návrhu, zmíněných modelových testů, mechanického designu i samotná výroba turbín z nerezových slitin. Ostrá fáze modernizace začne už příští rok. Postupná přestavba fungující elektrárny i samotná výměna dvou Kaplanových turbín za reverzní Francisovy, se stanou světovými unikáty.

„Výjimečnost spočívá právě v tom, že za pochodu vyměníme pouze srdce elektrárny, navíc zabetonované komponenty originální turbíny zůstávají, třeba spirála. A to je opravdu výzva,“ přiznává vedoucí hydraulického vývoje Lukáš Motyčák s tím, že díky zmíněné úpravě Vltavská kaskáda získá zcela novou funkci.

Řešení pro vodní díla po celém světě

Vše ale začíná právě v unikátní hydraulické laboratoři sídlící v blanenské místní části Horní Lhota, která ročně zvládne otestovat pět až sedm modelů podobných tomu pro Orlík. Podobných pracovišť je jen pár v celé Evropě, ta jediná v České republice má od roku 2011 dvě univerzální zkušební stanice, které umožňují nezávislé měření modelů vodních strojů ve vertikálním nebo horizontálním uspořádání.

Na základě modelových zkoušek místní experti dodávají výstupy v podobě měření nejrůznějších energetických, dynamických a silových veličin, například vyhodnocení spádu, průtoku, momentu a otáček či tlakových pulsací.

„Provoz laboratoře vychází ze strategické orientace Wikov Group nejenom na samotnou konstrukční a projekční činnost, ale také na kvalitní experimentální výzkum a vývoj,“ podotýká Šály.

Peter Šály, ředitel firmy Litostroj Engineering (2. července 2026)

V Blansku se řeší technologie pro vodní díla po celém světě – například zkoušky závlahových čerpadel pro čerpací stanici Gangaram v Indii, testování modelů Francisových turbín pro vodní elektrárnu Toro 3 v Kostarice nebo modelů pro novou elektrárnu Karakurt v Turecku.

Další projekty, na nichž se laboratoř podílela, se týkají vodních strojů v USA, Kanadě, Švédsku, Finsku, Norsku, Slovinsku nebo třeba jihoamerickém Ekvádoru.

Stoletý vývoj spojený s Blanskem

Nicméně projekt Orlík je pro Litostroj velmi významnou zakázkou v novodobé historii firmy. A to se už podílela na modernizaci ikonických Dlouhých strání v Jeseníkách nebo „přečerpávačky“ v Dalešicích na Vysočině.

„Jsme hrdí, že můžeme být součástí unikátního projektu, který promění největší českou vodní elektrárnu. Takto komplexní projekt lze provést pouze díky dlouholetým zkušenostem v oblasti hydroenergetiky, inovativnímu přístupu a spolupráci špičkových odborníků. Jde o důkaz, že české strojírenství a technická odbornost mají světovou úroveň,“ vyzdvihuje předseda představenstva Wikov Group Martin Wichterle s tím, že v Česku tak po třiceti letech vznikne další přečerpávací elektrárna, která dokáže v akumulačním cyklu uložit vodu o objemu 1 840 olympijských bazénů.

To nejlepší z lidského umu. Proč stavíme přehrady a jaké to má následky

Ostatně jeho firma zaštiťující osmimiliardovou investici navazuje v Blansku na věhlasnou historii výzkumu a vývoje vodních turbín, která je s tímto jihomoravským městem spojena víc než století. Zdejší ČKD bylo významným výrobcem vodních turbín, čerpacích elektráren a hydroenergetických zařízení.

Renomé podniku, jenž dodal technologie do více než stovky zemí na několika kontinentech, také stálo na schopnosti navrhovat řešení na míru pro konkrétní elektrárny. Tato firma však nakonec při éře ve vlastnictví ruské společnosti Ťažmaš po řadě problémů skončila s mnohamilionovými dluhy v konkursu.