Tornádo jim zničilo stadion a přišel úspěch. Hodonínští fotbalisté baví internet

Koláž. Hodonínský stadion před tornádem a po rekonstrukci.

Před pěti lety se přes Hodonínsko přehnalo ničivé tornádo. Zatímco lidé zachraňovali své domovy, ve fotbalovém klubu šel sport na čas stranou. Stadion U Červených domků přišel o střechu hlavní tribuny, zničená byla umělá tráva i atletický ovál. Dnes se ale v Hodoníně místo o katastrofě mluví hlavně o druhém místě v Moravskoslezské fotbalové lize a o tom, že pohádka ještě zdaleka neskončila.

„Když nastala ta nepříjemnost, sport šel úplně stranou. Přerušili jsme tréninky a jako tým jsme pomáhali zasaženým lidem v Hruškách, Moravské Nové Vsi nebo Mikulčicích. Až potom jsme začali řešit fotbal,“ vzpomíná trenér Pavol Švantner.

Pohled na stadion byl podle předsedy představenstva Vlastimila Poláka apokalyptický. „Popadané stožáry, přenosné branky odnesené desítky metrů daleko, poničená tribuna i umělka. Člověku to zůstane v paměti, ale není to příjemná vzpomínka,“ říká.

9 fotografií

Klub se na svůj stadion nemohl hned vrátit. Domácí zápasy odehrál nejprve v Rohatci a později v Šardicích, vlastní areál využíval jen omezeně k tréninkům. „Bylo to období, kdy jsme vlastně neměli domov. Hlavní stadion jsme nemohli používat, protože se opravovala tribuna i atletická dráha,“ připomíná Švantner.

Opravit stadion U Červených domků se podařilo i díky obrovské vlně solidarity. „Pomohly sbírky, ligové kluby, lidé z fotbalového prostředí i město Hodonín, které poskytlo mimořádnou dotaci. Část financí jsme využili také z úspor z období covidu,“ popisuje opravy Polák.

Paradoxně právě v azylu přišla jedna z nejúspěšnějších sezon v historii klubu. Hodonín divizi s přehledem ovládl a postoupil zpět do třetí ligy. „Po té sezoně se nám podařilo postoupit, byť jsme ani jeden mistrovský zápas nehráli doma. To byl krásný příběh,“ ohlíží se zpět Polák.

Návrat domů nastartoval růst

Po návratu na zrekonstruovaný stadion U Červených domků už klub nepřestal stoupat. Nováček třetí ligy se rychle zabydlel v horních patrech tabulky. Po šestém a osmém místě přišlo loni čtvrté a letos historicky nejlepší druhé. Ještě několik kol před koncem navíc Hodonín naháněl vítězný Třinec.

„Šli jsme postupně. Nejdřív se ve třetí lize usadit, pak hrát horní polovinu a nakonec bojovat o špici. Letos jsme dokázali, že jsme schopní držet krok s nejlepšími,“ popisuje Švantner.

Fotbalový trenér Pavol Švantner

V závěru sezony se dokonce otevřela i nečekaná cesta mezi profesionály. Pokud by se změnila situace kolem rezerv ligových klubů, mohl by Hodonín postoupit i z druhého místa.

„Museli jsme připravit licenční podklady, doplňovat dokumenty a jednat s řadou institucí. Postupně jsme dostávali seznam věcí, které by bylo potřeba na stadionu splnit. Nakonec jsme zjistili, že by bylo potřeba udělat poměrně rozsáhlé úpravy, licenci bychom ale aspoň na rok získali, nováčci mají o něco lehčí podmínky,“ vysvětluje Polák

Nakonec ale kvůli setrvání Baníku Ostrava v první lize z administrativního postupu sešlo. Kdyby totiž ostravský celek sestoupil do druhé ligy, o patro níž by musela jít i jeho rezerva, což by Hodonín posunulo výš. Přesto v klubu nepřevládá zklamání. „Jeden týden jsme žili tím, že téměř jistě postupujeme, druhý týden bylo všechno jinak. Ale převládá spíš hrdost než zklamání. Druhé místo je historicky nejlepší výsledek,“ ví Polák.

Z virálních videí se stal fenomén

Na hřišti sbírali body, mimo něj sledující. Zatímco výsledky posouvaly Hodonín mezi nejlepší týmy MSFL, o popularitu klubu se postarali sami hráči. Krátká videa z kabiny, tréninků nebo cest na zápasy začala na sociálních sítích sbírat desetitisíce i statisíce zhlédnutí a z klubu z jihu Moravy se stal fenomén českého nižšího fotbalu.

„Fotbal dnes není jen hra na hřišti. Patří k němu i práce s médii. Kluci se toho chytli skvěle, rozjeli zábavná videa a mělo to obrovský ohlas. Najednou začali Hodonín vnímat lidé z celé republiky. Je to neskutečná reklama pro celý klub,“ oceňuje Švantner.

Stejně to vidí i předseda klubu. „Lidé nás začali vnímat nejen fotbalově, ale i marketingově. To se klukům opravdu povedlo,“ míní Polák.

Popularita na internetu se ale zatím zcela nepřenesla na tribuny. „Hodonín je historicky hokejové město. Návštěvnost se zlepšila, ale čekal bych ještě větší podporu. Když jsme hráli s Třincem o první místo a přišlo sedm set lidí, byla to úplně jiná atmosféra. Kluci si větší návštěvy zaslouží. Je to jedna z věcí, které mě opravdu trápí,“ myslí si Švantner.

Druhá liga? Chybí hlavně zázemí

Sportovní stránka by podle vedení klubu mezi profesionály obstála. Větší překážkou je stadion.

Nejde přitom ani tak o kapacitu. Hlavní tribuna pojme přibližně patnáct set sedících diváků, další mohou zápasy sledovat kolem hřiště. Pro druhou ligu by však bylo potřeba vybudovat nové prostory pro delegáty, média, televizní štáby nebo komentátory a do budoucna také osvětlení.

„Všechno je řešitelné, ale stojí to peníze. Nebyli jsme v situaci, že bychom měli jistý postup, takže jsme museli dobře zvažovat, do čeho investovat,“ vysvětluje Polák.

Pomoci by do budoucna mohlo i silnější ekonomické zázemí. Klub podporuje hodonínský podnikatel Karel Komárek a zároveň pokračují investice do areálu. V září se otevřou nové šatny u umělé trávy, které uvolní prostory v hlavní tribuně, které dosud Hodonínští sdíleli s atletickým klubem, a usnadní případné další úpravy stadionu.

„Určitě bychom chtěli podmínky dál vylepšovat. Nové šatny nám výrazně pomůžou a otevřou další možnosti, pokud bychom znovu bojovali o postup,“ říká předseda.

Tornádo klub semklo

Oba představitelé se shodují, že katastrofa klub paradoxně posílila. Nejen díky solidaritě lidí a pomoci fotbalové komunity, ale také tím, že dala všem společný cíl. „Po tornádu jsme si uvědomili, že jsou důležitější věci než fotbal. Ale zároveň jsme chtěli udělat všechno pro to, aby fotbal v Hodoníně zůstal. Od té doby jsme se pomalu posouvali nahoru,“ říká Švantner.

Právě Švantnerový příchodem v lednu 2019 odstartovala úspěšná éra hodonínského fotbalu. „Když jsem do Hodonína přišel z Českých Budějovic, chtěl jsem si organizovat sportovní stránku podle sebe. Jenže nejprve přišel covid, který všechno přibrzdil, a pak tornádo. Bylo to těžké období. O to radši jsme, že se nám tady fotbal povedlo nakopnout,“ popisuje devětapadesátiletý trenérský matador.

Rostl přitom nejen A-tým. „Udělal se obrovský kus práce v mládeži. Žáci pravidelně hrají ligu a dostali se mezi šestnáct nejlepších týmů v republice. Letos se nám podařilo postoupit s dorostem do druhé ligy, takže z pohledu mládeže panuje velká spokojenost,“ ukazuje růst klubu Švantner.

Pozice klubu si všímají i hráči, kteří mají ambici si jednou zahrát profesionální fotbal. „Když jsme hráli kolem desátého místa, dávali hráči přednost jiným klubům. Dnes je situace jiná. Za každým hráčem jezdím osobně. Vysvětluji mu naši vizi, jak chceme pracovat a kam chceme klub posouvat. Mohou se tady ukázat a případně se posunout výš. Navíc už dnes přicházejí nabídky i přes hráčské agenty. Je to odměna za práci, kterou jsme v klubu odvedli,“ libuje si Švantner

Hodonínská pohádka tak zatím nemá hollywoodský konec. Letos postup mezi profesionály těsně nevyšel, přesto je klub po pěti letech od ničivého tornáda dál než kdy dřív. Z ruin stadionu u Červených domků se stal jeden z nejambicióznějších klubů moravského fotbalu. A pokud bude současný vývoj pokračovat, může se další kapitola psát už za rok.